3 důvody, proč nás srdce drží ve vztazích, které nám ubližují

Jakou to má logiku? ptá se Rozum.
- Reklama -

Úvodem: Rád se potkávám se svými čtenáři, pokud potřebují slyšet můj pohled osobně. Protože však není v mých časových ani prostorových možnostech potkat se okamžitě s každým, kdo o tom požádá, a také proto, že se diskutovaná témata často opakují, přináším tuto novou rubriku Setkání. Abyste viděli, co nejčastěji řeším a jak setkání probíhají…

Mé první setkání po Štědrém dnu:

Byl to člověk, který by se pro druhého rozdal. Cítil, že jeho vztah chřadne – ze strany jeho protějšku. Snažil se s protějškem mluvit, zachraňovat. Snažil se ustupovat, i nádherné Vánoce připravit. Nula.

Po Vánocích zase zbyl chlad. A před tím člověkem vidina Nového roku, celého dalšího roku v trápení. Co s tím?

Zajímavé bylo, že otázka toho člověka nezněla: Co mám dělat? To mu totiž říkal každý: Odejdi, protože druhý Tě… podvádí, zraňuje, ignoruje.

Otázka toho člověka zněla: Proč odejít nedokážu? Jak mohu milovat člověka, který mi ubližuje?

Jak porozumět srdci

Ptá se tak mnoho lidí: Chce nám snad srdce naznačit, že cesta ještě existuje? Že se vše srovná? Mluví tak skrze srdce naše intuice, náš vnitřní hlas, naše naděje?

Kdo četl mou knihu Dvanáct srdcí, ví, proč se srdce neshodne s rozumem, respektive proč srdce předem cítí to, co rozumu teprve dojde.

Nemusíme se bát důvěřovat srdci, že to s námi myslí dobře. A to i tehdy, když jeho cesty nejsou příjemné. Tak jako když v tomto případě srdce říká: Zůstaň v tom ještě! Potřebuješ to!

Jak je možné, že nás srdce nutí zůstávat v něčem, co nám ubližuje? Copak je naším nepřítelem, že chce, abychom se trápili? – to jsou nejčastější otázky, na které jsem během vánočních svátků odpovídal.

Pokusme se, prosím, pochopit srdce. Bude s námi do poslední vteřiny. Dokud budeme žít, ono bude tlouct. Srdci na nás záleží DLOUHODOBĚ. Mějme, prosím, toto slovo stále na paměti. Srdce dělá to, co je pro nás dlouhodobě dobré. A to může být to, co je právě teď krajně nepohodlné a bolestné.

1. důvod: Chce nám pomoci

Rozumu hned tohle musí znít šíleně: Jak nám srdce může pomáhat, když nás nechává v něčem špatném? Copak špatné může vést k dobrému?

Všimněme si, že kdokoli jiná osoba slyší náš příběh, ve kterém se neumíme odpoutat od špatného partnera, ba dokonce že takového partnera milujeme, ťuká si na hlavu. Protože tam nás soudí – mozkem. Zapomíná nás soudit tím, čím se rozhodujeme my – srdcem.

Ano, zůstávat se špatným člověkem není rozumné. Přesto je to krok, který v určité fázi vývoje nejvíce potřebujeme.

A teď to nejdůležitější:

Vžijme se, prosím, do svého těla… 

Tělo neumí mluvit. Přesto nám občas potřebuje něco životně důležitého vzkázat. Například: Když si dlouhodobě nevážíme svého zdraví (nesmyslně přepínáme své síly nebo se ničíme špatnou životosprávou), tělo nám sebere naši moc. Dá nám ne-moc. Podobně funguje život. Když si dlouhodobě nevážíme svých přátel, život nám je prostě vezme. Tak jako zdraví. Tak jako štěstí. Tak jako peníze.

Teprve když přijdeme o jakoukoli hodnotu, která pro nás byla už samozřejmá, začneme si jí zase vážit. A začneme dávat více pozor i na sebe. Tělo samo nás srazí na dno, abychom si to uvědomili a díky tomu se ode dna odrazili. A ještě v nás zanechá stopu, abychom si to pamatovali.

Uvědomme si, že lidské tělo je součástí přírody a v přírodě platí tento základní zákon: Čeho si nevážíš (co nepoužíváš), o to přijdeš. Je to jediný způsob, jak zaslepenému člověku pomoci. Je drsný, a právě proto ho nezapomene.

Neptejme se tedy života, těla nebo srdce: Proč mi to děláš? Znamenalo by to, že jsme jeho lekci přeslechli a potřebujeme další, ještě horší. Naopak kdykoli si všimneme, že nám život ublíží, že nás srazí na dno, začneme pomalu znovu oprašovat základní hodnoty, na které jsme poslední dobou nemysleli…

Zbývá otázka: Na jakou základní hodnotu zapomíná člověk, který zůstává ve špatném vztahu?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -