Co mě naučily mámy aneb Jak zvládat to, co by bylo snazší vzdát

"Neboj. Tatínek nám dá sto procent své energie, až nejprve musí dát sto procent své energie kamarádce."

„Jak dlouho spíte?“ ptal jsem se jednou Daniela Křetínského (devátého nejbohatšího Čecha), který je na WhatsAppu pracovně online běžně ještě ve 2:00 ráno a v devět už má schůzky.

„Tak pět a půl hodiny,“ odpověděl ledabyle, a když spatřil můj údiv, usmál se: „Ale souvislých pět a půl hodiny spánku není vůbec málo…“

Tehdy měl malého syna. A mě nenapadlo, jak jedno mrně může člověku změnit pohled na život – jak s ním i v pár hodinách spánku lze objevit dostatečný přepych…

Tehdy jsem neměl ponětí, co dokážou zvládnout matky na takzvané mateřské dovolené. Ba ještě předtím, v těhotenství a při porodu.

Nevěděl jsem, že za skvělou noc může člověk považovat i čtyři hodiny spánku a během nich jen dvakrát vstávat z postele.

Netušil jsem, že osprchovat se, najíst se vsedě nebo zhlédnout kousek filmu může někdo vnímat jako lázně a luxus.

Když jsem si však sám zkusil 24 hodin s kojencem po dobu 10 dní v kuse, zjistil jsem:

… jaká je to challenge – kam se hrabe Pevnost Boyard,

… jak přehlížíme a nedoceňujeme obyčejné mámy, které tohle prožívají mlčky a bez výjimky,

… jak bychom těm svým, dokud žijí, měli každý den děkovat za to, že nás především během šestinedělí nevzdaly,

… jak bychom se jimi měli inspirovat, protože ony už dávno vědí, že člověk zvládne víc, než si myslí, a že opravdová láska stojí za to, i když hodně bolí.

Nechci nosit dříví do lesa a vysekávat ženám poklonu, to jistě dělají denně jejich vlastní partneři. Chci se pouze svěřit s tím, co mě mámy v životě naučily. Není to moc myšlenek. Jen pár, které mi však osvětlily, jak to, že v projektu Výchova dítěte dokážou vydržet téměř nemožné tolik let – dokonce i tehdy, když je záhy („protože se v tomhle nedá spát“) opustí partner a ony na všechno zůstanou samy.

Ani pak to nevzdají. Dokonce PRÁVĚ PROTO to nevzdají. Vědí, že když někdo zbude jako jediný, tak musí.

To je jejich stěžejní emoce: Musím. Proto to zvládnou. Nic jiného totiž ani nepovažují za alternativu.

  1. Když slýcháš: „Nedokážeš to!“

Mámy mě naučily, že:

– to, co si myslíme o sobě, je mnohem důležitější než to, co si o nás myslí ostatní,

– nikdo nás nemůže zlomit svými slovy, pokud to neodsouhlasíme,

– když k nám okolí nemluví tak, jak potřebujeme, můžeme to dokázat sami: Mluvit k sobě tak, jako bychom sami mluvili k někomu, koho milujeme, na kom nám záleží.

  1. Když také pochybuješ: „Nedokážu to!“

Mámy mě naučily, že:

– naučit se milovat sebe je mnohem těžší než naučit se milovat druhé; tak jako podporovat sebe je mnohem těžší než podporovat druhé; či věřit v sebe je mnohem těžší než věřit v druhé,

– tím spíše bychom se však měli skutečně pečlivě starat o způsob, jakým k sobě mluvíme; protože kdykoli k sobě promlouváme, vždycky posloucháme,

– všechno můžeme dokázat, jestliže začneme vidět dvoustranně. Co to znamená? Že můžeme být silní, pokud překonáme své slabiny; že můžeme být krásní, pokud skousneme své „jizvy“; že se můžeme přestat bát, pokud odlišíme iluzi od skutečnosti; že můžeme zmoudřet, pokud začneme být ochotni hledat, přiznávat a napravovat své chyby. Zkrátka, kde končí špatné, může začít dobré. Tak jako kde končí smutek, může začít úsměv. A my si dokonce uvědomíme, že bez předchozího smutku bychom ani nepoznali, jak krásným úsměv je.

Sečteno, podtrženo…

Mámy mě naučily, abych:

– se vždycky ujistil, že se nedívám na sebe očima těch, kteří ve mně nevidí žádnou hodnotu. Naopak mě mámy učily: Objevuj svou hodnotu, i když ji nikdo jiný nevidí. Není to žádný div. Nikdo do druhého nevidí. A ta hodnota je pouze v nás.

– o sobě nikdy neříkal nic, co nechci, aby se stalo skutečností. Člověka totiž nikdy nesráží k zemi to, co si myslí, že je, ale to, co si myslí, že není.

– pochopil, že nikdo nejsme perfektní, přesto každý z nás má částečky, které perfektní jsou. To jsou naše základní stavební kameny. Ano, stavební. Život není o hledání sebe. Nýbrž o vytváření sebe.

Ostatně, položte si někdy otázku: Jak by se můj život změnil se zvýšenou sebedůvěrou?

Vše o vytváření sebe naleznete každé dva měsíce v tištěném magazínu FC, zaměřeném na sebekoučování a sebeřízení. Jediná možnost, jak ještě sehnat nové (to, které vyjde na konci září; všechna starší jsou již vyprodaná), je zde.

© Petr Casanova