5 zdravých zásad, na kterých by měly vyrůstat všechny děti

- Reklama -

4. omyl: Jen moje řešení je správné

Moje zásada: Moje řešení nikdy není jediné

Dospělí jsou legrační. Věří, že jsou chytřejší než děti, jen proto, že jsou starší. Domnívají se, že vyšší věk je znakem moudrosti.

Přitom v mnohém nejsou schopni držet s dětmi krok. V každé generaci rodiče nestíhají.

Vývoj lidstva netlačí vpřed rodiče, ale právě děti. Dokážou to proto, že si na rozdíl od rodičů umějí představit i jiné řešení. A nedají se zastavit, jelikož co den, to důkaz, že se každý názor dá překonat, každá laťka posunout.

To nedokážeš. To není možné. To Ti nevyjde… – sýčkují rodiče, aniž si uvědomují, že nemluví o schopnostech dítěte. Mluví o tom, co si jsou schopni představit oni sami. Mluví o tom, co jsou schopni dokázat oni sami.

Já jsem větu „Tohle se Ti nemůže povést“ přestal používat. Ponaučil jsem se totiž, že tam, kde moje sebevědomí končí, může sebevědomí někoho jiného začínat.

A hlavně mě život naučil, že pravda nikdy není jedna. Všichni máme svou pravdu – a bili bychom se pro ni. Kdykoli říkáme svůj názor, je pravdivý, protože vychází z toho, co známe, čemu věříme, co jsme zažili. Jenže dva životy nikdy nejsou stejné. Proto různí lidé mohou mít různé pravdy a věřit různým řešením stejných problémů.

Dítě pro mě zkrátka nemá horší názor. Má jen jiný. Možná mu ještě chybí zkušenosti, ale to mně – doufám – ještě taky.

5. omyl: Vím nejlépe, co dítě potřebuje

Moje zásada: Každý člověk ví lépe než kdokoli jiný, co sám potřebuje

Musíš se bát zahraničí! Musíš se jedině nechat zaměstnat, to je jistota! Musíš volit stranu XY, ta jediná to s Tebou myslí dobře!

Své rodiče jsem přestal brát vážně ve chvíli, kdy jsem zjistil, že přes veškerou snahu nevidí do mé hlavy a do mého srdce. Neznají mé pocity, proto mohou těžko vědět, co mi v životě dělá dobře, a naopak špatně; neznají mé myšlenky, proto mohou těžko vědět, po čem opravdu toužím, a co mě naopak nenaplňuje; neznají mé sny, proto mohou těžko vědět, co od života opravdu očekávám… a to všechno přesto, že máme nějaké společné geny a že se mi osmnáct let snažili vnutit své hodnoty a priority.

Já díky tomu ani nepředstírám, že snad vím, co udělá šťastným mé dítě. Ptám se. Zajímám se, v čem ho mohu podpořit. Fandím každému jeho pokusu, byť znamená, že se snaží o něco, o co bych já se nikdy nesnažil.

Vidím, jaký jiný úspěch mu stojí za bolest a za přemáhání. Vidím, jaký jiný zážitek mu více zahřeje srdce. Vidím, že má odvahu žít podle sebe, a z toho mám největší radost.

Budu vždycky stát za Michalem, Petrem a dalšími, kteří dají přednost vlastní odvaze před všeobecnou zbabělostí. Ať prohrají, nebo vyhrají, pro mě jsou hrdinové.

Nové vydání tištěného magazínu FC bude zaměřeno na jedno z nejtěžších, ale nejdůležitějších témat lidského života – na odrážení se od dna. Na smiřování se s drsnou skutečností a minulostí. Na růst z takzvaných bezvýchodných situací.

Kde brát energii, když jsme veškerou vyčerpali? Jak posilovat svou mysl, aby znovu věřila i tam, kde už jednou došla? Nové vydání tištěného magazínu FC bude dostupné pouze zde a jen do vyprodání zásob.

Poslední vydání FC (s křížovkou na obálce, edice srpen až září 2016) je již vyprodané, tak jako všechna předchozí.

© Petr Casanova