O mezeře v nás aneb 7 věcí, které milujme i na sobě, nejen na druhých

Kdy naposledy jsme sepsali milostný dopis někomu druhému? A kdy naposledy sami sobě?

Miluji se. Zvláštní spojení, že?

Kdy naposledy jsme si něco takového řekli?

Miluji Tě nám připadá normální. Mít rád druhé. Oceňovat druhé. Potřebovat druhé.

Ale jaký vztah vlastně chováme k sobě? Čeho si na sobě nejvíce vážíme? Proč na tohle odpovídáme daleko méně? Copak jsme ve svém životě druhořadí?

Když mi bylo sedmnáct, sepsal jsem první milostný dopis. Byl adresován slečně. Dnes ale zjišťuji, že bych úplně stejný dopis mohl napsat sobě. Svému Já.

Za to, jak mě umí podržet v těžkých situacích. Za to, jak mi dodává sílu a motivaci.

Možná že v okamžiku, kdy budeme schopni takový dopis napsat a přečíst sobě, přestaneme vědět, co je to být osamělý, a začneme být i sami v dobré společnosti.

Pokud Vám bude v průběhu týdne úzko, přemýšlejte o tom.

Co Vy a sebeláska?

Přepis mého dopisu z 23. prosince 1992:

Co na Tobě miluji?

1. Tvůj úsměv.

Nevím, jestli Tvůj chrup je perfektně rovný a zářivě bílý. To, co ho dělá krásným, je jiskra, kterou zažehne v Tvých očích. Tím úsměvem vyslovuješ radost z toho, že mě vidíš, a říkáš, že mi zase na dnešek pronajímáš kus svého srdce.

Tvůj úsměv mě změnil. Uvědomil jsem si, že sice nemůžeme přepsat minulost ani ovlivnit celou budoucnost, co ale můžeme změnit, je naše nálada, s jakou události přijímáme.

A co na Tvém úsměvu miluji nejvíce, je to, že se dotýká mého srdce.

2. Tvůj seberespekt.

Miluji to, jak akceptuješ sama sebe. Celou, bez výhrad, s dobrými i špatnými stránkami. Na obou pracuješ. Ty první posiluješ, ty druhé odstraňuješ.

Měníš se ne proto, že někdo jiný usoudil, že bys měla být jiná, ale proto, že víš, že je to dobré pro Tebe samotnou.

Učíš mě, že pokud nerespektujeme sami sebe, druzí nás také respektovat nebudou.

3. Tvou odvahu.

Sice mi říkáš, že máš občas strach, protože svět se zdá až příliš velký a nevyzpytatelný. Říkáš, jak je někdy těžké vylézt z postele, nasadit úsměv a čelit realitě. Přesto ale každý den nalézáš novou sílu vstát – odvážná a vyrovnaná.

Tahle Tvá odvaha mě povzbuzuje. Denně mi ukazuješ, že odvaha není absence strachu, ale rozhodnutí. Svou odvahou říkáš, že některé věci jsou prostě důležitější než Tvůj strach.

Umožnila jsi mi pochopit, že v životě nejde o to milovat překážky, které stojí před námi, ale milovat to, co na nás čeká za těmi překážkami – myšlenky, sny i lidé.

Právě tahle odvaha a vášeň nám dává vůli a touhu dostat se k nim. Tam, kde se jiní ptají „Proč to dělat?“, Ty mi jasně ukazuješ: Pro TO!

4. Tvou pozitivitu.

Miluji to, že Ti záleží na kráse života natolik, že se dokážeš usmát především tehdy, když není žádný důvod se smát. Tím také obracíš negativní situace v pozitivní příležitosti. Díváš-li se na minci, tak vždy z té lepší strany. Sklenici, ve které je polovina vody, považuješ za poloplnou.

V mém životě způsobuješ obrovskou změnu právě touto pozitivitou.

5. Tvou laskavost.

Vysvětlila jsi mi, že nezáleží na tom, jak je člověk silný – každý má slabá místa a někdy potřebuje vyslechnout. Děkuji Ti za to, že jsi mi v tomto přítelem.

I když máš dost vlastních povinností, najdeš si prostor na pomoc někomu, kdo to potřebuje. Na to, co mě trápí nebo co jsem zkazil, pohlížíš raději s láskou než s odsudkem.

Podporuješ mě. Bezpodmínečně.

6. Tvou schopnost akceptovat.

Miluji na Tobě, že bereš lidi a situace, které nám přicházejí do života, tak, jak jsou. Přijímáš je tak a oceňuješ, aniž by ses snažila je značkovat a deformovat.

Neznamená to, že bys vzdávala svůj svobodný názor. Znamená to, že dokážeš z hlavy vypustit své fantazie, hlavně o tom, jací by lidé mohli nebo měli být, jak by věci měly nebo mohly dopadat – a oni takoví nejsou a ony tak nedopadají.

To je na tom krásné – že dokážeš milovat život, jaký je.

7. Tvou loajalitu k lásce.

I když občas cítíš bolest nebo se snažíš něco, za co se stydíš, zakrýt, stejně je láska nakonec pořád v Tobě.

I když občas potřebuješ čas na odpočinek a na zahojení ran, nakonec se vždycky vrátíš k tomu zase milovat.

Miluji na Tobě, že láska pro Tebe není volba, ale priorita.

Mé přání

Přeji si, abys nadále byla vždycky připravena vidět veselejší stránku života, a to na vzestupech i pádech, které určitě přijdou.

Přeji si, abys vnášela světlo do situací, které pro jiného znamenají tmu, z níž je schopen zešílet.

Přeji si, abys nadále svým úsměvem zlepšovala moji náladu, takže se přestanu brát tak vážně a budu schopen vidět krásu v maličkostech a komičnost i v absurditách života.

To si dnes přeji ve vztahu ke všem svým čtenářům. 

Ať máte naplněný rok 2017. A nezapomeňte: Lidé s Vámi vždycky budou zacházet tak, jak je necháte – tedy tak, jak vysoko/nízko nastavíte sebelásku.

S poděkováním za celoroční podporu,

© Petr Casanova, celé moje portfolio včetně knih je zde, koučovací magazín FC lze objednat pouze zde (pozor, jen do vyprodání zásob).