5 nejdůležitějších vět pro děti

Dítě vlastně mnoho nepotřebuje. Samo má schopnost se učit. Přesto "něco málo" potřebuje. Lásku, oporu, podporu, vědomí, že existuje někdo, kdo při něm bude stát za všech okolností. VŽDYCKY. Kdo mu dovolí, aby bylo samo sebou.
- Reklama 4 -

Měl jsem hrozný sen. V tom snu na mě pořád někdo hulákal:

Běž do řady. V lavici ruce za zády. Hlavně nevybočuj.

Drž se uprostřed. Nedívej se na ty, kdo chybují. Sám nedělej chyby.

Kývej. Hezky a správně opakuj. A hlavně známky, známky, známky.

Vzpomínám, jak jsem tolik potřeboval slyšet:

Zkus to! Stojíme při Tobě! I když to nedokážeš, budeme Tě mít stejně rádi!

Místo toho odevšad znělo:

Jestli uděláš chybu, potrestáme Tě! Nebudeme s Tebou mluvit! Nikdo Tě nebude mít rád! Budeš mít zakázané kamarády! Osolíme Ti život!

Ten hrozný sen trval snad osmnáct let mého života.

Dříve jsem se ptal: Proč? Proč to tak muselo být?

Dnes už se neptám. Myslím, že mi tím Život chtěl říct: Cokoli Ti nebylo příjemné, nečiň sám jiným.

„Koho máš radši?“

Budete se mi smát, ale zasloužím si to:

Holkám jsem se bál vyjádřit lásku do svých sedmnácti let. Tak dlouho ve mně bylo to, co se stalo v devíti letech. Naši se rozhodli rozejít, a protože ani jeden nechtěl být vinen, používali mě jako váhu, jako zbraň. Táta si najednou odestlal v mém pokoji, máma zůstala v ložnici a u večeře mi společně řekli: „Tak, Peťulko, teď se rozhodni, u koho budeš spát. Toho máš tím pádem radši.“

Půl roku nato zapisovatelka čekala, co odpovím do protokolu, když se mě rozvodová soudkyně ptala: „Tak, chlapečku, rozmysli si dobře, s kým chceš být? Kdo má pro Tebe větší hodnotu?“

Umýt si ruce, ale tím sajrajtem ušpinit dítě. To pro mě byli dospělí.

„Dobrý čin musí být potrestán!“

Když jsem psal nové vydání magazínu FC o sbírání se ze dna, měl jsem před očima ženu svého blízkého člověka z Novy Michala. Když nám bylo dvaatřicet, on se na Karlově náměstí v Praze zastal cizí ženy ohrožované opilcem a ten ho bez varování zastřelil. „Vidíš, dobrý skutek je vždycky po zásluze potrestán,“ říkal tatínek malé holčičce, když jsem na pietním místě pokládal květinu.

Bože, co to z nás rodiče dělají?

K čemu nás pořád manipulují?

A co si naším prostřednictvím vynahrazují?

Když jsem se sám stal otcem, pro mnohé jsem spadl z Marsu. Začal jsem se totiž řídit pěti možná „marťanskými“ pravidly. Jakými?

Obraťte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -