Jak mi žena změnila životní kurz: Exmanažer, který utekl ke koním

- Reklama -

O mužích se říká, že jsou hlavou rodiny.

Ale žena krkem, která tou hlavou otáčí.

Někdo říká setkání s osudovou ženou náhoda, ale někomu osud staví ženu do cesty, aby změnil svůj život tak, jak dávno chtěl.

Muž, o kterém dnes budu vyprávět, to přesně tak měl…

Ještě před lety to byla úsměvná představa. On a „koňák“… Tomáš Vášáry měl na navštívenkách pozice jako Client Services Director, Deputy Managing Director a Managing Director, pohyboval se v marketingu a reklamě na Slovensku, v Maďarsku, Rakousku, Rusku a na Ukrajině. Pro jednu z největších stavebních spořitelen byl esem v oboru. Jenže jemu při každém usínání zněl v uších jen klapot kopyt koní…

Možná si říkáte: Co víc mohl chtít? Co je víc než skvěle placené zaměstnání?

Ale povězte: Jakou hodnotu má Váš sen? Za kolik platů byste ho vyměnili?

Měl to být problém…

Odmala miloval pohyb. Od devíti let dělal atletiku, od dvanácti moderní pětiboj, jehož součástí bylo jezdectví. „Zamiloval jsem si koně. I trenéři mi vytýkali, že se jim věnuji až moc – na úkor ostatních disciplín.“

Tomáš Vášáry

V moderním pětiboji se skáče parkur. Na drezuru nikdy nebyl. Ale jeden drezurní kůň mu za ty roky zbyl. A on sám už jezdil za kariérou po světě. „Moje poslední zaměstnanecká štace byla v Moskvě. Koně jsem s sebou vzít nemohl. Ptal jsem se tedy kamarádů na nějakého dobrého jezdce, který by mi koně během mé nepřítomnosti pocvičil a obstaral,“ vzpomíná Tomáš. „A doporučili mi nějakou jezdkyni Pelikánovou. Tak jsem jí zavolal. A do roka jsme byli manželé…“

Není divu, že si Tomáš a Hanka byli blízcí. Oba milovali koně. Jenže… místo jedné lásky teď měl Tomáš daleko od sebe lásky dvě. A miska vah se začala převažovat… „Bylo otázkou času, kdy pochopím, že jsem sám proti sobě, že prostě nemohu mít rozdílný životní a pracovní cíl. Jednoho dne jsem vstal s tím, že se začnu věnovat koním – tak, jak jsem odmalička chtěl…“

Jedna dovolená ukázala směr

V jednačtyřiceti letech dal – „šílenec“! – výpověď a v Jírovicích u Benešova si s Hankou zařídili vlastní stáj. Vychovávali koně-jezdecké šampiony a za ohradami začali vnímat stále více dětí. Jako kdyby je už bolely oči z YouTube videí, nových Bondů a dotykových displejů a zatoužily po něčem, co znaly jen z diskusí na Facu – po skutečné přírodě. „Kdo nechtěl mít vlastního koně v mé stáji, ten vyhledával alespoň vyjížďky. Začalo přibývat jezdeckých kurzů a táborů na koních. Hlavně lidé ve městě začali toužit po aktivní dovolené co nejblíže k přírodě, tedy ideálně v sedle koně.“

Ale to Vám nevyjde! – slýchali. Vždyť dnešní moderní člověk přece potřebuje cestovat do zahraničí. K moři! Do hor! Do džungle!

A Tomáš s Hankou si položili kacířskou otázku: A proč by nemohl cestovat tam všude – na koni?

leopard

„Jednou jsme se s tou myšlenkou svěřili Hančinu německému trenérovi a on vzal mobil a dal mi na ucho Rainera Hagelocha, majitele cestovní kanceláře, který měl tento nápad před námi.“ Mělo je to mrzet? Nebo to mohli naopak využít? Vášáryovi se rozhodli pro to druhé. A v únoru 2014 vycestovali do Jihoafrické republiky „na nejlepší dovolenou svého života“, jak říkají – na safari na koních…

Všemu blíž

Nesedíte v chráněném džípu. V sedle jste přímo součástí zvířete, součástí divočiny. Kůň Vás vede například k napajedlu. U něj pije celá sloní rodina – i s mláďaty. Tlustokožci pozorují koně. A koně zase je. V tichém přírodním divadle, přerušovaném jen oddechováním zvířat, pohodlně fotografujete.

Neexistuje žádný čas, jen přítomnost. Na Vás záleží, kdy se vydáte dál – kdy si zaklušete podél žiraf, zacváláte po mořské pláži nebo začnete stopovat gepardy…

sloni

Nebo kdy na jiném kontinentu na hřbetu koně vystoupáte strmé španělské hory, přejdete nekonečné pláně mezi mezi islandskými ledovci a vulkány…

„Hned nám bylo jasné, že něco takového na českém trhu úplně chybí. A přitom je u nás dostatek milovníků koní, kteří si takové dobrodružství alespoň jednou za život rádi dopřejí…“ A tak se Tomáš s Hankou stali od února 2015 zástupci neobvyklé cestovní kanceláře Pferdesafari.

Když jsme v minulém vydání magazínu FC psali o devatenáctileté dceři nejbohatšího Čecha a tom, jak ji dokážou měnit koně, bylo patrné, co může zdánlivě „obyčejné zvíře“ pro člověka znamenat.

Ale jak je to s vlastním koněm na zahraničním safari? Nebo jak zažít jezdecké safari, když na koni ještě neumíte?

Otočte, prosím, na další stránku.