Jsi opravdový přítel? aneb 5 znaků těch, kteří zůstanou, i když celý svět odejde

„Raději půjdu s přítelem tmou než sama světlem.“ Helen Keller

Budujeme kariéry, majetky, své ego. Ale nezapomínáme na něco, co nám může pomoci v okamžiku, kdy se nám přestane dařit budovat kariéru, majetek, ego?

Myslím tím na nejdůležitější pojistku – přátele.

Když mi bylo 10 let, vyskytoval se mezi námi na sídlišti vrstevník – zřejmě autista. Sklízel posměch. Než jeden z kamarádů vykročil proti davu. Objasnil nám přednosti jeho neobvyklého přemýšlení a paměti. Od té doby to byl „jeden z nás“.

Když mi bylo 25 let, můj kamarád se v metru přes sklo soupravy zakoukal do krásné dívky. Dýchla na sklo, prstem vepsala své mobilní číslo, ale telefonáty nezvedala, požadovala jen SMS. Vyšlo najevo, že je neslyšící. Můj kamarád od té doby studoval znakový jazyk. Aby rozuměl tomu, co není slyšet, a přesto existuje.

Když mi bylo 40 let, připletl jsem se do ošklivě vypadající nehody. Dramatické scéna, pokroucené plechy, naštěstí nikdo zraněn. Dva lidé z jiných zúčastněných aut ihned postovali fotografie na Facebook a Instagram. Zatímco první se chlubil, že dostal přes 300 lajků a 50 komentářů, tomu druhému na základě příspěvku přijel živý kamarád… pomoci.

Ten muž tehdy řekl nezapomenutelnou větu: „Vím, že nemám mnoho přátel. Jsem ale vděčný za pár takových, o které stojí za to bojovat.“

Jak poznat, kdo je skutečný přítel a kdo je jen mezi „přáteli“ na Facebooku? Na čí živou tvář se můžeme spolehnout, až nám bude ouvej, a neohlásí se nám „není na chatu“? Do koho se vyplatí investovat energii a čas, protože víme, že jde o investici s potenciálně vysokým výnosem?

Já mám 5 pomůcek.

1. poznávací znamení: Dělá si na mě čas

Je spousta projevů skutečného přátelství, ale to nejcennější je čas. Odložit mobil, když jsme spolu, nebo naopak být na příjmu, když potřebujeme. Bojovat za nás a dovolit, abychom mohli bojovat za něj. Neodcházet jen proto, že navzájem nesouhlasíme, nebýt pořád „strašně zaneprázdněný“ nebo „unavený“. Zkrátka být lepidlem, které dokáže spojit naši spokojenost a jednotlivé části našeho života, byť zrovna nejsou momentálně nejpříjemnější.

Ano, jsem děsně staromódní a přátelství měřím postaru – osobním, ne elektronickým kontaktem. Ale mám raději živé lidi. Vím, jak v nouzi dokáže pomoci upřímný a přirozený smích, procházka, tanec, objetí. Nic z toho nelze uskutečnit po síti.

2. poznávací znamení: Věří ve mě

Jsou okamžiky, kdy se vidíme z té nejhorší strany. Cítíme, jak jsme zranitelní a slabí. Potřebujeme někoho, kdo by pootočil hnuté zrcadlo a ukázal i druhou stranu našeho Já. Někoho, kdo by v nás uvěřil, když v sebe nevěříme ani sami.

Dát člověku obyčejnou naději, řád nebo profackovat zadrhnutou střelku jeho kompasu, aby se vzpamatovala a opět ukazovala správný směr, je zdánlivá maličkost, ale dělá obrovský rozdíl v životě.

Podpořit něčí sen. Motivovat ho. Inspirovat ho. Nebýt nic, jen fanoušek.

Vím, že se to dnes nenosí. Kdo by vkládal do kamaráda nadbytečné úsilí a proč, když 1) každý má dost svých starostí, 2) v kamarádův sen nemusíme věřit, natož v jeho nápady, jak jej dosáhnout, když uvažuje úplně jinak než my, 3) nám nenabízí žádný podíl na zisku.

Co za to? Co za mé rady? Co za mé know-how? Kolik si mám říct na hodinu? – Co bychom odpověděli příteli, který by toto řekl nám?

Já bych odpověděl bodem číslo 3:

3. poznávací znamení: Jen tak stojí při mně

Když se zpětně ohlédneme, kteří přátelé nám nejvíce pomohli, většinou zjistíme, že to nebyli ti, kteří se nám snažili dát nejvíce rad nebo řešení, ale ti, kteří s námi smutky nebo radosti docela obyčejně sdíleli – kteří nám nabídli jen 3 věci: ucho, rameno a srdce

Ucho proto, abychom se kdykoli vypovídali. Nepoužívali ústa, nesoudili nás. Jen při nás tiše stáli v okamžicích zmatku nebo zklamání.

Rameno proto, abychom měli kam položit hlavu ztěžklou starostmi a obavami.

Srdce proto, aby tolerovali, že ještě neznáme nebo nemáme všechny odpovědi na své otázky. Ale to není důvod, abychom nedokázali čelit realitě a pro odpovědi si nedošli.

Jsou to lidé, kteří při nás stojí tehdy, kdy momentálně zeslábneme. Podpírají nás, abychom nepadli na dno. Nic víc nemusejí dělat. Jakmile nabudeme síly, sami se o sebe postaráme.

2. stránka: Má opravdu přítel říkat vždycky pravdu?

- Reklama -