Jak si zamilovat lezavo v Praze, ale také Proč ani romantiku nepřehánět

- Reklama -

Moje manželka je, co naplat, zimomřivka. Nesnáší současné „lezavo“. Považuje to za problém. Fajn. My, podnikatelé, přece víme, že problém je příležitost. Tedy, rádi to říkáme. Teď jen najít řešení.

Do dneška jsem za jedno z mála účinných řešení považoval ledový hotel. Stačí jedna noc bez topení například na Kitzsteinhornu nad rakouským Kaprunem a člověk je ještě vděčný za zimu v Praze. Jenže tak kruté řešení pochopitelně není pro zimomřivky.

Od dneška ovšem lezavu v Praze děkuji proto, že mi umožnilo objevit něco nádherného. Snad nejkrásnější parní lázně, jaké jsem kdy viděl…

Vlevo samohyb

Jsou na Malé Straně ve vytesané jeskyni, z 15. století. Patří hotelu Hoffmeister, jehož některé apartmány jsou rovněž usazené do skály.

parní lázeň ode zdi

Působivé je už sedět v černé štole. Ještě působivější je ovšem středověký parní mechanismus přímo před vámi. Tvoří ho dva kotle. Každých asi pět minut se rozsvítí fialové světlo a nasvítí scénu jako jeviště. A divadlo to tedy je. Možná spíše dividlo. Samohyb totiž z levého kotle, kde se nahřívají kameny, tyto rozpálené hroudy vyzvedne a kladkou je snese do pravého kotle s chladicí lázní. Voda zasyčí a jeskyně se zaplní párou – s vůní meduňky a akátu. Načež rameno opět vrátí zchlazené kameny do žhoucího levého kotle. Představení, jako Orloj, skončí a světlo zhasne.

ležení v jeskyni

V jeskyni se příjemně dýchá, teplota okolo 56 stupňů Celsia, hned za skleněnými dveřmi je ledová sprcha a dál tato odpočívárna. A to je pouze část spa (označení pro lázně, které neobsahují léčebné procedury, jsou spíše jen relaxační), které máte celé pouze pro sebe – pokud nemáte objednanou masáž, nikdo vás zde neruší. Ani v římských lázních, kde je vířivka pouze vaše. No, romantika jako hrom! Něco pro Janu!

„Nádhera, dneska Tě v noci nenechám spát!“ zatvářila se divoce.

Vau, rozzářily se mi oči. A rozhodl jsem: Romantice ještě nebude konec!

Požádal jsem stevarda, aby nás ze spa odvedl přímo do restaurace (jde se suchou nohou, pořád jsme v hotelu). Záměr? Nasadit romantice zlatý hřeb – večeři při svíčkách. Byla to chyba, ale o tom až za chvíli.

restaurace

Předpoklad jsem měl správný. Hoffmeister je známý šéfkuchařem Svobodou, vyznavačem zdravé výživy, který do jídelníčku včleňuje suroviny prospěšné pro udržení dobré kondice. Zarazilo mě jedno. V restauraci, malé, ale vkusné, seděly tři diskrétní páry – a podle řeči všechno cizinci. Tady to bude „mastné“, řekl jsem si. Co také chceš, Casanovo – na Malé Straně?

A otevřel jsem – s chutěmi i obavami – jídelní lístek.

Stejné myšlenky zřejmě měla i Jana, protože v téže chvíli na mě pohlédla. Oba jsme nevěřili svým očím. Menu 3 chodů jen za 550 Kč. V pětihvězdičkovém servisu.

večeře

Jasně, šlo o tematické menu ze sezonní suroviny (která je nejen čerstvá, ale zpravidla i v daném období levná), v tomto případě dýně. Ale pořád byla dýňová polévka neošizená o poctivé kusy grilovaného lososa. Pořád bylo dýňové pyré doplněno vyzrálou vepřovou panenkou a Svobodou, jak je jemu typické, vyváženo výraznějšími akcenty listového špenátu a rozmarýnové omáčky. A pořád dýňovým dezertem bylo créme brulée…

Jídlo i servis bez připomínek. Ve vztahu k ceně řekl bych: Dobrá hodnota za peníze. Ale neřeknu to. Protože můj plán se zhroutil.

„Promiň,“ vydechla Jana po třetím chodu menu, které velikostí svých porcí rozhodně nebylo jen degustační, „je to sice úžasný romantický zážitek, ale – dneska Tě v noci fakt spát NECHÁM.“

Tak jako v jeskyni z 15. století právě zhaslo světlo parního mechanismu, zhasla i vilná naděje jednoho starce.

Proto, pánové, radím poučeně všem: Romantika se (ani v Hoffmeisteru) nemá přehánět…

Další tipy na příjemné zážitky v magazínu FC. Tištěnou verzi Vám zašleme, pokud uvedete svou adresu zde.

Elektronickou verzi stejného obsahu pro ty, kdo nepotřebují číst z papíru, naleznete zde.

© Petr Casanova