6 lží, ve kterých žijí obyvatelé Ažlandu

- Reklama -5

„Tvé možnosti nepřestávají existovat, i když je ignoruješ.“ Mark Twain

Všichni víme, že spokojenost (štěstí) člověka je stav mysli. Podle toho, co máme v hlavách, jednáme nebo nejednáme. A podle toho se také rozlišujeme. Jsme obyvateli buď Ažlandu, nebo Užlandu.

První dvě hlásky vyjadřují naši odpověď na otázku: Kdy je vhodná doba posunout svůj život?

Podle obyvatel Ažlandu ta vhodná doba nastane, AŽ… (doplňte cokoli).

Podle obyvatel Užlandu UŽ nastala.

Kam patříte Vy?

Já jsem se narodil v Ažlandu. V zemi, kde vše krásné teprve bude. Nevíme kdy. Ale někdy ano.

Vyrůstal jsem například ve víře, že koleje se na obzoru musejí sbíhat. Nebo že co je možné udělat dnes, je možné odložit na zítřek. Vychovávali mě s tím, že stále bude nějaké někdy, příště, jindy.

A tak jsem čekal. A stárnul…

Ulice Ažlandu

Jak šel čas, pochopil jsem, že zákony Ažlandu jsou iluze a lež. Dnes lituji i dalších omylů, ve kterých žijí lidé v Ažlandu.

Ano, jsem migrant. Utekl jsem do Užlandu. A přeji si, kéž by nás v něm bylo víc… (O všech obyvatelech Užlandu píšu průběžně v tištěném magazínu FC.)

Víte, život v Ažlandu stojí na 6 základních principech. Vyjmenuji je. A vyvrátím je. Vím, že v Ažlandu budu v nemilosti, ale nemám strach, že by mě Ažlandští potrestali. Slibují to, ale jednat prý začnou, AŽ…

Co je dobré, Ažlandští, přehodnotit?

Ažlandský omyl 1: „Život je dlouhý.“

Žádný člověk nežije v minulosti ani v budoucnosti. Tyto „časy“ tedy rovnou odepišme. A co nám zbývá?

Ano, jen okamžik. Ten, který prožíváme teď… teď… teď.

Žádný jiný život nám nikdo nezaručí. Ani že budeme žít ještě zítra ráno.

Lidé se bůhvíproč domnívají, že budou žít ještě desítky let. Pro tuto svou bláhovou domněnku ovšem nemáme žádné důkazy. A naopak se můžeme stoprocentně spolehnout na to, že s každou minutou se blíží naše smrt. Nevíme, jak daleko je. A právě to by nás mělo nutit jednat.

Nebojme se smrti.

Spíše se bojme života, který nikdy nezačneme žít.

Ažlandský omyl 2: „Někdy/Příště/Jindy udělám to, po čem nejvíce toužím.“

„Mám sen. Začít hubnout… učit se jazyky… pravidelně sportovat… žít zdravě…

Já to určitě udělám, ale AŽ…“

Tuto větu Ažlandských jsem nikdy nepochopil.

Povězte mi, proč odkládáme to, po čem toužíme? Přece čím později uskutečníme to, po čem toužíme, tím méně času nám v životě zbude na to, abychom si to vytoužené užili.

Přestaňme slastně snít (odkládat) a poznejme, o kolik slastnější je začít sny budovat. Někdy, Příště, Jindy – sorry, ale ať hledám sebevíc, tak se v kalendáři (natož v tom unikátním, který nabízíme v našem e-shopu) nejmenuje žádný den.

A víte proč?

Protože ideální čas začít s něčím, po čem toužíme, si nemusíme nijak značit ani pamatovat. Protože ideální čas na jakoukoli pozitivní změnu je přímo teď. (Ostatně, četli jste už o naší čtenářce, mamince, která se vrhla do svého snu ve chvíli, kterou by jiní označili jako „nejnevhodnější“?)

Pamatujme si: Smrt není největší ztrátou v životě.

Největší ztrátou je to, co v nás zemře, zatímco stále žijeme.

Ažlandský omyl 3: „Jednou se stane něco, co pozitivně změní můj život.“

My všichni budeme žít pouze ten život, který si pro sebe sami vytvoříme. Jiní nám do něj mohou mluvit, ale nemohou za nás rozhodovat. Mohou jít i po našem boku, ale nikdy nemohou sami posouvat naše boty, vytvářet naše kroky.

Proto se znovu ujistěme, že cesta, kterou nyní žijeme, odpovídá naší intuici a našim touhám – že ji nežijeme podle někoho druhého, to jest jen pro někoho druhého.

Buďme trpěliví, kdykoli jde o dosahování toho, čemu věříme. Cokoli stojí za to, je nesnadné. Trpělivost nespočívá jen v čekání. Trpělivost je především schopnost zůstat v pohodě, zatímco pracujeme na svých snech.

Výsledky, kterých v životě dosahujeme, vždycky vycházejí z našich rozhodnutí a našich činů. Proto chceme-li dosahovat nějakých pozitivních výsledků, v první řadě zařiďme, aby naše činy byly hlasitější než naše slova. Mluvení a dělání jsou dvě rozdílné věci. Naše výsledky jsou to, co skutečně děláme; ne to, co plánujeme „na někdy“.

Nikdo za nás nevytvoří život, po kterém toužíme. A pokud chceme s potřebnými kroky čekat až na okamžik, kdy budeme 100% připraveni % na všechno, budeme čekat nepochybně až do konce života.

Co Ažlandské nejzbytečněji obírá o jejich život? Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -