3 výhody života, ve kterém očekáváním netrápíme druhé a zklamáním sebe

- Reklama -

Motto: Život není složitý, to jen my si ho komplikujeme. A nejjednodušší způsob, jak si ho přestat komplikovat, je vyloučit to, co nám jej komplikuje.

Je chladné ráno, blíží se zima. Co si dát vitamin?

Nuže…

džus

Vymačkejme si pomeranč. Zralý, šťavnatý. Sbíhají se Vám sliny? Na jazyku už máte chuť, kterou očekáváte?

A nyní se napijme.

Existují jen 2 možnosti:

1) Buď zjistíme, že NENÍ takový, jak jsme očekávali. Že je trpčí a ještě s peckami. Jsme zklamáni.

2) Nebo zjistíme, že JE takový, jak jsme očekávali. Hm. Bereme na vědomí.

Kdy ale může být náš pomerančový džus prostě VYNIKAJÍCÍ? Kdy může být takový i náš život, dnešní den?

Představme si, že se ubráníme jakémukoli očekávání, jak by mohl „chutnat“. Prostě se otevřeme čemukoli. Každé možné chuti i pachuti. Může nás pak vůbec pomeranč zklamat?

Proč vlastně očekáváme konkrétní chuť, když každý pomeranč může chutnat jinak? A může vůbec pomeranč za to, že zklame naše očekávání?

les

Představme si život, ve kterém:

Když nám někdo bude chybět, vyhledáme ho…

Když něčemu nebudeme rozumět, zeptáme se…

Když nám někdo nebude rozumět, vysvětlíme mu to…

Když něco nebudeme mít rádi, řekneme to…

Když něco budeme mít rádi, oceníme to…

Když někoho budeme milovat, dokážeme to…

Představme si život, ve kterém začneme říkat to, co si myslíme, a dělat to, co říkáme. A všechno ostatní budeme považovat za příliš složité.

polibek

Očekávání je zločin, který pácháme na druhých, a zklamání trest, který vykonáváme na sobě. Zbavit se očekávání, alespoň pro jeden den, znamená vychutnat si konečně ryzí hodnotu člověka, události nebo věci; objevit kouzlo každého okamžiku, byť je sebeprostší; ocenit cokoli, i maličkost, tak, jaká je. Bez znechucování, dochucování, předstírání i příkras.

Každý prožitý okamžik pak může být unikátním zážitkem, jaký jsme do té doby nezažili. Protože jsme ho opravdu ještě nezažili. Zážitky, které očekáváme, jako kdybychom už jednou prožili – ve své mysli. Proto nás nemohou nadchnout.

Čtenáři, kteří ještě nečetli mých 250 zákonů lásky, mi často píšou: Očekával jsem… domnívala jsem se… myslím si, že… Proč jsme zakleti v domněnkách? Proč nám dělá tak dobře trápit se co by kdyby, místo toho, abychom se druhého jednoduše přímo zeptali? Proč se tolik bojíme pravdy a raději v hlavě obracíme horký brambor spekulací?

Co kdybychom upřednostnili konec bolesti před bolestí bez konce?

Co kdybychom se naučili nic předem neočekávat?

Co kdybychom přestali žít komplikovaně?

Vysvětlím Vám 3 hlavní výhody.

Obraťte, prosím, na 2. stránku.