Jak zvládnout průchod peklem aneb 7 vodítek, jak špatné ještě nezhoršovat

- Reklama -

Lidé se často trápí. Slovíčko „se“ je důležité. Protože v řadě případů lidé trápí sami sebe – tím, jak k událostem, které se jim dějí, přistupují; tím, jak je svým přístupem ještě zhoršují.

Život je krásný i krutý tím, že mnohé události neumíme ovlivnit. Prostě přijdou. Hned v příštím okamžiku nás něco může fatálně zaskočit, porazit. A my to nebudeme umět změnit. Budeme to muset prožít. Jak to ale přežít?

Motto: Když procházíš peklem, hlavně nepřestávej jít.

Umění vyrovnávat se s něčím, co nelze ovlivnit a co může dopadnout jakkoli, mě naučila jedna manažerka, které se stalo něco strašného, nicméně něco, co se může stát komukoli:

Ti dva, on a ona, se měli setkat v parku.

Místo toho se setkali na jednotce intenzivní péče v nemocnici.

Jeho totiž, jak spěchal přes silnici, srazilo auto.

Když tak seděla u jeho postele a sledovala, jak je v bezvědomí na přístrojích, lékařka ji upozornila na něco, co měl v kapse.

Diamantové zásnubní prsteny.

Ten podvečer ji chtěl požádat o ruku.

Seděla u něj denně. Denně čekala, denně věřila.

Co mě však udivilo, dokázala toto období nejen přestát, ale i souběžně být nadále velmi produktivní v práci. I když procházela peklem, nezastavila se.

Říkala tomu „být prouduktivní“. Ne produktivní. ProUduktivní. Aby se člověk posouval, musí být v proudu. Nemůže stát. Stojí ten, kdo se zabývá časem, který ho neposouvá; kdo se trápí minulostí nebo budoucností. Tím, co bylo a co mohlo být, ale co není. Udržet v proudu znamená udržet se v přítomnosti.

Koneckonců je to jediný způsob, jak co nejrychleji projít (proproudit) peklem. Bez toho, abychom litovali, proč jsme vůbec do pekla spadli, nebo abychom proklínali, proč ta cesta peklem trvá tak dlouho. Je to umění udržet si čistou, jasnou a konstruktivní mysl v naprosté tmě.

Jak takové umění vypadá?

muž přemýšlí

1) Být si plně vědom toho, co se děje, přitom – to je důležité – bez přání, aby to bylo jinak. Možná se divíte: Co je špatného na tom přát si, aby peklo, kterým procházíme, už skončilo. V okamžicích, které nemůžeme ovlivnit, nás upínání se k plané naději může naopak poté, co se naděje rozplyne, srazit do vnitřního pekla na mnohem delší dobu. Když věci nemůžeme ovlivnit, nepropadejme žádné naději. Omezme svá očekávání. Učme se plout s mořskými vlnami bez naivního přání, aby vlny jen kvůli nám padaly zdola nahoru. Tím snáze těm vlnám porozumíme (viz dále).

2) Radovat se z každého pozitivního zážitku, když se právě děje. Mnozí lidé si hodnotu toho, co mají, uvědomují až ve chvíli, kdy to ztratí. Pak proklínají život, že měli zdraví, štěstí, peníze. Vyčítají životu, že je o to připravil. Přitom dokud to měli, ani si toho nevšimli. Život nás těmito tvrdými a nezapomenutelnými lekcemi učí vážit si toho, co máme, ve chvíli, kdy to máme, ne až když to ztratíme.

Vychutnávejme si krásné okamžiky právě proto, že skončí. Nemysleme si bláhově, že to krásné, co prožíváme, se nezmění. Změní. Život je založen na změně. Díky změně žijeme i my sami. Žijeme jen proto, že se budíme a usínáme. I náš dech se každou chvíli rodí i umírá. I srdce funguje jen tehdy, když bije. Jakmile bít přestane, zemřeme.

3) Uvědomit si každý negativní okamžik tehdy, když se děje, a to bez obav a úzkostí, že tak zůstane. Absolutně nic v životě není napořád. Dokonce i problém, který ignorujeme a neřešíme, nezůstává stejný – stále se zhoršuje.

Budeme-li se soustředit na přítomnost, uvědomíme si všechny změny a příležitosti, které máme. Schopnost žít v přítomnosti je jediný způsob, jak pozitivně ovlivnit svůj život. Jak jít peklem pořád vpřed. Dokud z něj nevyjdeme.

Ať se nám přihodí COKOLI těžkého, neztěžujme si to. Když procházíme peklem, hlavně s břemenem na zádech nezastavujme. Špatné bychom ještě zhoršili, prodloužili. Snažme se jít stále vpřed. Držet se následujících 7 klíčových vodítek:

Obraťte, prosím, na 2. stránku.