5 věcí, které úspěšní/šťastní lidé NEdělají

Motto: Ti, kdo Ti říkají TO NEDOKÁŽEŠ, bývají často ti samí, kteří se bojí, že TO DOKÁŽEŠ.

Chci být především úspěšný. O nějaké štěstí mi nejde.

Chci být především šťastný. O kariérní úspěch mi nejde.

Dvě skupiny lidí, které mají možná různé cíle, ale cesta k nim je překvapivě společná.

Největší kus práce totiž probíhá v hlavě. Ti první zjišťují, že štěstí není něco, co se zrodí v budoucnu. Štěstí je něco, co vzniká v přítomnosti. Pouhým lusknutím, přeladěním mysli, dokáže být člověk šťastný. Protože štěstí je stav mysli.

A ti druzí poznávají, že úspěch není nějaký konečný bod v budoucnu. Naopak, úspěch spočívá v překonávání překážek, v cestě, na které se stáváme úspěšnými tím, jak na sobě pracujeme a ponaučujeme se z vlastních chyb. Protože úspěch je cesta.

Ti, kteří jdou v životě v první řadě za štěstím, i ti, kteří jdou v první řadě za úspěchem, dělají spoustu podobných kroků. Učí se vděčnosti, laskavosti, optimismu, zvládat vztahy na různých úrovních (především vztah k sobě), berou si energii, když jim dojde, z malých radostí.

Ano, dělají mnoho společného, ale podstatnější je, co nikdy NEdělají. A neměl by to dělat nikdo, kdo chce být úspěšný/šťastný.

Co je skryto za jejich NIKDY?

Tatiana

1) Netrápí se tím, co jiní dělají a mají

Kdyby to mělo vyvolat nepříjemné emoce, neřeší to, co druzí dělají, jak vysoko momentálně jsou a co všechno mají. Dobře vědí, že nikdo jiný na tom není lépe než my – protože my jediní žijeme náš život; my jediní jdeme svou cestou. Neexistuje nikdo, s kým se můžeme do všech detailů porovnat.

Až příliš často důvod toho, proč lidé zápasí s nesebevědomím a frustrací, je v tom, že porovnávají své mezičasy (to, čeho do tohoto okamžiku dosáhli) s někým, kdo je pouze více vidět. V té chvíli obracejí svou pozornost mimo své tělo. Ale tam není žádné uspokojení ani řešení. Je tam pouze znejistění a zklamání. Nejdůležitější pro náš život není to, co dělají druzí a kde jsou, ale co děláme my. To rozhoduje o našem postavení.

Chraňme tedy svá přání a své cíle v mušli z dlaní, věnujme jim co nejvíce času a co nejvíce pozitivních pocitů, protože jen z pocitů vznikají myšlenky, z myšlenek činy a z činů výsledky. Nebuďme vyděšeni z toho, že v některých okamžicích musíme jít sami. Přestaňme se ustavičně rozhlížet, naučme se žít sami v sobě a užívat si to, že jdeme cestou, kterou si přejeme. Čím více budeme těkat v pocitech do okolí, tím spíše může něčí slovo nebo jednání narušit tok toho nejlepšího, co ze sebe chceme vydávat.

Když už se rozhlížíme po druhých, vždycky v pozitivním smyslu. Hledejme inspiraci, příklad, motivaci. Ale nechtějme se druhým vyrovnat. Protože v takovém případě vždycky pohoříme. Nikomu se nedá vyrovnat. A víte proč? Protože každý člověk je jiný.

Ostatně ti, kdo „jsou výš“ nebo „mají více“ mohou být mnohem nespokojenější než Vy. Protože Vy zase můžete mít něco, co oni nemají.

2) Nehledají řešení u druhých

Úspěšní i šťastní lidé pochopili, že nejjistější je být jednoduše sám sebou. Je to nejkratší spojnice mezi naší osobou a naším úspěchem/štěstím.

Proč máme pořád potřebu se někomu zavděčit, zapůsobit na něj, mít jeho respekt, jeho kladný posudek? Proč se tím někomu odevzdáváme do jeho zvůle? Kdykoli jsme závislí na někom jiném, ztrácíme sebe sama.

Navíc, upřímně, nikdo nás nedokáže objektivně zhodnotit. Lidé mohou vyslechnout náš příběh, mohou si myslet, že nás „znají“, ale ve skutečnosti nemají ani ponětí o tom, jak se cítíme, co je to procházet naším peklem. Nemějme jim to za zlé – oni nežijí náš život. Proto neřešme ani to, co špatného si o nás říkají nebo myslí. Zaměřme se na to, jak o sobě smýšlíme a mluvíme my sami.

Jsme jako houbaři, kteří sbírají to, co hledají. Jak může naši cestu po telefonu soudit ten, kdo nejde po našem boku nebo v našich stopách? Jak může tvrdit „to je špatná cesta, tam žádné houby nerostou“, když tam sám nikdy nebyl?

Když už se obklopujeme lidmi, ať to jsou přátelé. To jsou ti, kdo nás akceptují. Ti, kdo nás podporují. Ti, kdo nás respektují ne přesto, ale právě proto, že jdeme za svým cílem. Ať je to obyčejný pracovní úspěch, nebo obyčejné lidské štěstí.

Kdykoli nám někdo říká něco nepříjemného, není to náš problém, ať to, co říká, je pravda nebo ne. Je to v první řadě jeho problém, on má potřebu nám něco nepříjemného říkat. Učme se to tak vnímat. Jinak nikdy šťastní/úspěšní nebudeme. Protože se necháme vždy nějakým nepříjemným pohledem zviklat. Nepochybujme o tom, že ať uděláme cokoli, vždycky se najde alespoň jeden člověk, kterému bude vadit, že jsme takový krok udělali. Mnohdy ten člověk může být až nebezpečně blízko. Dokonce přímo v rodině.

Neřešme to. Co nám říká ne-přítel, je jeho problém. Naším problémem je to, co o sobě říkáme sami. Jsme to, jak o sobě smýšlíme.

2. stránka: Jak obrovskou moc má připustit si odpovědnost za své chyby