Vydrž a nedej se otrávit: 7 negativních stavů, kdy stačí zapracovat na hlavě

- Reklama 4 -

Jak to, že jeden člověk dosáhne vysokých cílů, zatímco druhý se na stejné cestě zastaví a vzdá?

Jak to, že někdo přijme výzvu a jiného ochromí obava z neúspěchu?

Jak to, že tak rozdílné odhodlání, vytrvalost a ochotu učit se z chyb mají dva lidé v jedné zemi, jedné firmě, někdy i jedné rodině?

V čem je ten první člověk lepší než druhý?

Pochopil jsem to už jako malý. Ty dva opačné lidi jsem měl totiž vedle sebe. Babička s dědečkem mi vyprávěli jednu pohádku. Každý ji ale opatřil jiným koncem. Ta pohádka zněla:

Žila jednou myš. Žila si spokojeně. Než ji shora spatřil netopýr.

Netopýr se podivil: „To je ale divný netopýr, tam na zemi. Chudák. Někdo ho asi přepadl a ukloval mu obě křídla.“

I volal na myš: „Hej, co se Ti stalo?“

Ale myš netopýří řeči nerozuměla. A tak mlčela.

Netopýr tedy seznal: „Opravdu chudák. I jazyk mu asi vyklovali. Rozveselím ho.“

Netopýr vzal myš do tlamy a vynesl ji nad zem s dobrým úmyslem: „Ukážu mu to, co dlouho neviděl.“

Myš žasla. Viděla to, co ještě nikdy. Pak netopýr snesl myš na zem.

V pointě se prarodiče rozcházeli.

Babička vyprávěla: Z myši se rychle stal nešťastný tvor. Protože poznala výšiny i šíři světa. Bylo jí hůř, než kdyby je nikdy nepoznala.

Zatímco dědeček říkal: Myš od té doby přestala žít v dírách. Rozhodla se poznat svět. Protože zažila něco nového. Něco, o čem už věděla, že není sen.

Přitom oba konce jsou v životě přípustné. Je pouze na nás, jestli máme v hlavě „babičku“, nebo „dědečka“. Jestli se rozhodneme jít cestou, na které už prokazatelně byl někdo jiný, nebo zda usoudíme, že sen je pro nás nedosažitelný.

Nerozhodne to nikdo za nás. Nikdo totiž nemůže vědět, čeho jsme ve skutečnosti schopni. Nikdo. Nevíme to ani my. Ty limity buď vlastní odvahou objevujeme a vlastní pílí posouváme, nebo ne. Je to naše volba.

Úspěch je volba.

posilka

Poznal jsem v životě mnoho úspěšných i neúspěšných lidí. Obchodníků, sportovců, zaměstnanců, podnikatelů. Všichni byli ze stejného masa a kostí, v biologii totiž není rozdíl. Rozdíl nebyl ani ve světě, ve kterém žijí.

To, čím se lišili, byl obsah hlavy. Ti, kteří došli vysoko, protože se nebáli přijímat stále větší výzvy, věděli, že ať se děje cokoli, nakonec to jsou pouze naše myšlenky, co nám pomáhá nebo co nás zraňuje. Jestliže dokážeme změnit nastavení svého myšlení, změní se postupně vše kolem nás. Úzkosti, kterými procházíme, nejsou zaviněny cizími slovy nebo činy, ani tím, co jsme udělali/neudělali v minulosti. Jsou způsobeny výhradně naší myslí, která vůbec negativitě přikládá význam. Všichni úspěšní lidé používají jediný konstruktivní způsob, jak se potýkat s negativy. NEVPOUŠTĚJÍ SI JE DO HLAVY.

Když jsem s prvním úspěšným člověkem, který mi v životě zkřížil cestu, probíral krůček po krůčku zrod jeho úspěchu, každou chvíli jsem zpozorněl: Proč jste v téhle špatné chvíli pokračoval? Proč jste to nevzdal? Proč jste si neřekl: Co když to ani podruhé nevyjde? A on se jen usmál: Já jsem pokaždé očekával, že to nevyjde. To horší očekávám dodnes. Když očekáváme horší, nejsme nikdy zklamáni.

Tehdy jsem poprvé pochopil myšlení, kterému často věnuji magazín FC. Říkal mi: V životě si nemůžeš být stoprocentně jistý ničím a nikým. Proto očekávej horší a oceňuj všechno lepší. Pak nikdy nepřijdeš o pozitivní přístup.

Očekávej, zvláštní slovo. Nebylo to tak, že by VĚŘIL v negativní konce. On se pouze PŘIPRAVIL na negativní konce. Na každé jednání šel připraven na všechny možné alternativy neúspěchu. Nemohl být protistranou zaskočený. Odevšad odcházel buď neutrální, nebo spokojený. Nikdy ne zklamaný. Naučil mě jedno klíčové pravidlo: Není důležité, co v životě vidíš. Ale co vnímáš.

Všichni lidé žijí na témže světě. Vyhodnocují stejné události. Ale každý je vidí jinak. Pro někoho je událost důvodem zastavit se a přestat se snažit, pro druhého je tatáž událost motivací pokračovat, ba dokonce zvýšit úsilí.

To, co vnímáme, vychází z našeho úhlu pohledu. Jestli s Vámi dnes někdo zacloumal natolik, že Vám rozhodil úhel nastavení Vaší čočky, kterou vnímáte svět, a proto teď negativně vnímáte cokoli, pokusím se pomoci Vám ji vrátit do pozitivního úhlu. Abychom to ale zvládli, musíme si v první řadě uvědomit, kdy je s námi něco v nepořádku.

Jak to poznáme? Obraťte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -