Přitahuji špatné lidi aneb Proč je cesta do pekla dlážděna dobrými úmysly

- Reklama 4 -

Motto: Čiň čertu dobře, peklem se Ti odčiní. Lidové pořekadlo

Moje kamarádka je učiněné zlato. Chápavá, obětavá, tolerantní. Každému by se rozdala. Nechápe, proč láká pouze padouchy, kteří ji zneužívají, připravují o peníze a podvádějí. Jak to, že pozitivno přitahuje negativno?

Můj kamarád má přezdívku Valentin Dobrotivý. Každého vyslechne, ustoupí. Podnikání se mu nemůže rozjet. Diví se: Jak to, když jsem tak hodný na zákazníky (že jim při sebemenší nespokojenosti vrátí peníze) i zaměstnance (že jim při každé žádosti zvýší plat)? Kdo tedy jeho dobrotivost ocení?

Také se Vám děje to, že jste laskaví a laskavost se Vám nevrací? Že podporujete partnera, seč můžete, ale od něj žádnou podporu neslyšíte? Začínáte pochybovat o tom, že pozitivní jednání je správné?

Kde je vlastně chyba? Proč se točíme v začarovaném kruhu špatných lidí, ačkoli bychom podle Zákona přitažlivosti měli přitahovat ty dobré? Jak je to vlastně s tou mezilidskou gravitací?

Trocha fyziky

Svět, ve kterém žijeme, funguje na principu magnetu. Přitahuje zeměkoule, přitahujeme my sami. To víme. Na něco ale zapomínáme…

Přiložíme-li k sobě dva magnety, zjistíme, že se přitahují opačné strany. Ano, protiklady se přitahují. V celé přírodě. Nejen ženy a muži (u 4% vztahů partneři opačné polarity). Přitahuje se také bohatství a chudoba. Zlo a dobro. A co je nejdůležitější – přitažlivost funguje oběma směry. Příklad: Když se bohatý člověk rozhodne pomáhat chudým (přitažlivost jedním směrem), začnou ho chudí aktivně vyhledávat (přitažlivost opačným směrem) a hledat hranici, kam až mohou zajít. „Dejte mi víc peněz“ opakují, DOKUD to bohatý snese. DOKUD je klíčové slovo. Protože všechno má svou mez.

Psa, kterému přes všechna varování majitelů tajně hodíte pod stůl šunku (dobro), se už nezbavíte, DOKUD opět nebudete tím, kdo mu už šunku nehodí (zlý).

I dobro musí mít svou mez, jinak dobrem být přestane. Ostatně i ve sportu se říká: Každý hraje tak, jak mu soupeř dovolí. Toto je důležité si uvědomit.

Přitahujete do svého života až nápadně často špatné lidi, tedy lidi, kteří na Vás (přes Vaši dobrotu) mají škodlivý vliv? Cítíte se při setkání s nimi podivně manipulováni a po každém setkání o sobě smýšlíte negativně? Ptáte se, proč se Vám dějí i opakují špatné věci? Jak je možné, že i když se chováte pozitivně, jste obklopeni negativitou?

Možná Vás nikdy nenapadlo, že Vaše nejsilnější vlastnosti a schopnosti mohou přitahovat špatné lidi. Ba že dokonce budou mít na Vás destruktivní účinek, protože začnete ztrácet důvěru ke svým přednostem, jakmile si uvědomíte, že díky nim jste snadný terč.

Tento článek Vám pomůže pochopit, že jako všechno na světě i každá silná stránka člověka má svou odvrácenou stranu, svou slabinu. Ano, naše přednosti se mohou stát našimi slabinami, protože mohou magnetizovat negativní lidi, kteří se nás pokusí podkopat nebo ovládnout tím, že naší dobroty zneužijí.

Proto si pamatujme: Špatné věci se dějí těm lidem, kteří věnují příliš pozornosti a důvěry špatným lidem.

Tento článek vysvětlí, proč klíčem k úspěchu ve vztazích není naštvat se na své silné stránky a potlačit je. Nýbrž že stačí naučit se lajnovat hraniční čáry – limity, za kterými už začneme říkat NE, protože jinak ztratíme sami sebe; limity, které znemožní negativním lidem, aby naše přednosti zneužívali ke svému prospěchu, ke své potěše. Tato dovednost nás naučí vyvarovat se vztahů, které nás, silné, oslabují.

1. přednost, která se může obrátit ve slabinu: Jsme velkorysá naslouchátka

Nalézt osobu, která nám bude ochotně naslouchat, není v této době snadné. Lidé na sebe nemají čas. A když už si ho na druhého udělají, pak proto, aby vyjádřili svůj názor, svůj problém, svou starost. Mnoho komunikací se tak rozpadá už proto, že obě strany příliš mluví a žádná tu druhou neposlouchá. Pak chceme druhého přesvědčit, ale není koho – i on stojí jen o mikrofon a žádné sluchátko.

Je vzácné být osobou, která vyslechne jiné. Nicméně ve zdravé konverzaci hovoří oba tak nějak na střídačku. Zato v nezdravé proudí tok informací jen jedním směrem. Lidé, kterým to dovolíme, na nás budou žvanit klidně celé hodiny. Budou ignorovat veškerou řeč těla i všechna slovní tága, kterými do nich taktně šťoucháme. Budou do našich hlav vylévat nevyžádané a negativní detaily o svém životě a vůbec nebudou jevit zájem o to, co říkáme my – protože je zajímá „rozhovor“ vedený jen jedním směrem, jejich tématem.

Být empatickým naslouchátkem znamená být v první řadě terčem konverzačního narcisty. Jak to změnit, když nemáme povahu ani srdce skočit druhému do řeči, rázně ho utnout nebo odejít? Jak potom naložit s vlastní hlavou, naplněnou odpadky a zapáchající jako popelnice?

Co s tím: Jestliže jsme silní/slabí ve svém naslouchání, před započetím jakékoli rozmluvy si stanovme, kolik času na ni máme, tedy kolik času věnujeme konkrétní osobě. Dopředu mějme připraveny únikové cesty, jakmile timeout vyprší a myšlenky druhého budou dál hrozivě košatět. „Bylo úžasné Tě potkat. Brzy si promluvíme znovu. Ale teď mi promiň. Musím se vrátit do práce.“ Například.

Zprvu  kvůli takovému odstřižení asi budeme nesví, cítit se trapně. Ale věřme, že je to nezbytné pro naši vnitřní pohodu a „zdravou vodu“. Velkorysost je sice vykládána jako žádoucí charakterový rys. Jenže neplatí to vždy. I letušky na začátku letu upozorňují pasažéry, ať v případě nebezpečí nasadí kyslíkovou masku nejprve sobě a teprve potom dítěti. Bez kyslíku (a myslím to obecně) se totiž druhým pomáhá těžko.

Nezapomeňme, že vypočítaví lidé, k nimž budeme časově velkorysí, začnou naši velkorysost automaticky zneužívat. V ničím neomezené konverzaci budou klást stále další dotazy, dokud na ně budeme ochotni odpovídat; vyplňovat svými požadavky každou minutu, kterou jim dopřejeme.

Vidíte, už je tu opět to slovo DOKUD.

2. stránka: O mostech, které nemá smysl stavět ani opravovat, protože nikam nevedou

- Reklama 5 -