O tunelovém vidění aneb 6 otázek, které nás naučí, jak být produktivnější

- Reklama -

5. otázka: Jak strach a nejistota ovlivňovaly to, co udělám/neudělám?

Nikdy předem nevíme, jestli cesta, kterou se vydáváme, nebude více bolestivá. Může být, pokud na ní bude více překážek.

Mnozí lidé se proto raději žádnou novou cestou nevydávají. Věří, že tím ušetří bolest. Bohužel skutečnost je taková, že nic nedeprimuje člověka více, než stát na místě – neschopen jakéhokoli nového rozhodnutí a kroku. To je skutečně ztracený čas.

Ať stojíme na místě sebedéle, na konci týdne nám tato otázka nepříjemně naučí, že už tyto strachy prostě musíme zastavit, jinak ony zastaví nás – v pohybu vpřed.

Snažme se pokoušet o cokoli nového, ideálně malého. Když uděláme chybu, začněme znovu, nebo vyzkoušejme něco jiného. Jestli budeme čekat, dokud se naše obava neztratí, nemusíme se dočkat nikdy. Protože strach v nás časem bobtná. Zvětšuje se o naše rostoucí nesebevědomí.

Naopak kdykoli se odvážíme podívat strachu do očí, získáme sílu, sebedůvěru a vyrosteme s každou zkušeností. Snažme se prožít celý týden tak, abychom na konci týdne mohli napsat tuto větu: „Podařilo se mi přežít období nejistoty, učit se z nových kroků, tudíž se zlepšovat. Věřím, že se dokážu porvat i s dalšími zastrašujícími okolnostmi, které přijdou třeba už příští týden.“

6. otázka: Jaké mentální brzdy jsme vyhodili?

Když se stěhujeme z místa na místo, třídíme své věci. Vyhazujeme nepotřebné, bereme si jen užitečné. Čím méně zbytečných zavazadel taháme, tím více síly nám zbývá na všechno důležité.

Poslední otázka nám na konci týdne dá na srozuměnou, že musíme vytěsnit ze svého jednání lítost, stud a vztek. Protože nás brzdí. Berou nám zbytečně čas i energii. Proč zbytečně? Sami si to nejlépe uvědomíme, pokud si zpětně přehrajeme, jak jsme se v jakém okamžiku cítili, co nás sráželo i jak nás to přešlo. Náhle zjistíme, že to, co nás trápilo, nás už tolik netrápí. Proč jsme se tedy tím tolik trápili? Proč my jsme ztratili energii tím, co špatného nám řekl někdo jiný? Jak jsme nakonec to zlo vymetli z hlavy? Odpověď nám říká, co máme dělat příště, abychom byli ihned produktivnější.

Naučíme se především zavírat dveře před cizími negativy. Více odpočívat. Více vypouštět páru z hlavy. A máme-li zůstat v úklidovém přirovnání, naučíme se nevířit prach, naopak v takové chvíli použít vysavač. Přestat ve své hlavě uschovávat to, co se v nás kazí, a házet na smetiště všechny své toxické pocity i lidi.

Je pondělí, před námi je prázdné promítací plátno. My jsme projektor. Nebojme se rozeběhnout. Na konci týdne uvidíme, kde jsme udělali chyby. Nebojme se zkoušet. Čím méně bude výmluv, čím méně bude lítosti, čím méně bude promarněného času, tím více bude produktivity. Hlavně neztrácejme čas. Nezapomínejme, že ztracený čas už nikdy nenalezneme.

FC4_2015_titul_dvoustrany.indd

116 stran o cestě za změnou naleznete zde. Inspirujme se těmi, kdo ve stejné situaci uspěli. Tištěný magazín FC zasíláme přímo na adresu, poštovné hradíme my.

Elektronickou verzi magazínu FC můžete číst odkudkoli po internetu zde.

© Petr Casanova