O tunelovém vidění aneb 6 otázek, které nás naučí, jak být produktivnější

- Reklama -

2. otázka: Jaké lekce mi uštědřily moje vlastní kroky? Na čem mohu stavět svůj lepší příští týden?

Lidé, kteří čerpají ze své práce jenom peníze, přicházejí o něco dlouhodobě důležitějšího: o něco, co ve výsledku vede k ještě více penězům. Je to: naše vlastní zlepšování.

To je skryto jak v našich úspěších, tak v našich neúspěších. Mnozí lidé podrobují analýze jen své neúspěchy. Ptají se: Proč jsem neuspěl? Stejně by se ale měli ptát: Proč jsem uspěl? Každou z těch odpovědí totiž poodhalujeme jednu ze stran téže mince. V prvním případě své slabiny, v druhém případě své přednosti. Obojí rozhoduje o úspěchu.

Nabubřelí obchodníci rádi mávají rukou nad úspěchem i neúspěchem. „Byl to idiot,“ říkají o někom, kdo je odmítl. „Jsem génius,“ zveličují sebe, když naopak někoho dokázali zobchodovat. Ani z jednoho se ale nedozvědí, co udělali dobře/špatně. Přitom v obojím je podstata úspěchu. Obojí je třeba analyzovat.

Až věci v tomto týdnu půjdou či nepůjdou tak, jak jsme si představovali, neustále přemýšlejme proč. V čem byl rozdílný náš přístup? V čem byl shodný? Neztrácejme čas hloupě naříkáním nad neúspěchem. Každý neúspěch má neoddiskutovatelnou zásluhu na tom, že náš příští pokus bude úspěšnější. Užitečné lekce, které extrahujeme ze svých neúspěchů, přetavujeme ve svá ponaučení.

3. otázka: Jsou mé krátkodobé kroky a krátkodobé cíle v jednom směru?

V cestě za úspěchem se nepočítá to, co uděláme jednou za čas, ale to, co děláme denně. Můžeme žít klidně velké sny, nicméně dosáhnout jich můžeme jen přes průběžné malé realistické cíle. Jinými slovy: Cesta dlouhá tisíc kroků prochází přes desátý, stý a pětistý krok správným směrem. Proto monitorujme, zda to, co děláme (své každodenní kroky k malým cílům) je v přímé linii s tím, kam dlouhodobě kráčíme (náš velký cíl).

Je kuriózní, že mnoho lidí sní svůj velký sen, přitom žije tak, že se snaží vyhnout bolesti a nepohodlí. Problém je, že cesta k jakémukoli osobnímu růstu vede přes náročné překážky (jen na nich člověk může vyrůst), a těm se pohodlní lidé snaží vyhnout. Jak tedy mohou vyrůst? Jak si mohou splnit své velké sny?

Kdykoli cítíme, že cesta ztěžkla, že obětujeme své potěšení a lenošení, nelitujme toho, že je nesnadná. Pozorujme především to, zda je nadále v našem směru k dlouhodobému cíli.

Nehledejme zkratky. Dálnice z bodu A do bodu B nemá zkratky. Jen sjezdy z dálnice.

křivka

4. otázka: Čím mohu strávit ještě méně, nebo ještě více času?

Na konci týdne bude tato otázka velmi důležitá. Proč?

Mnoho lidí, kteří nerostou, totiž tráví příliš mnoho času tím, co je urgentní, a příliš málo času tím, co je opravdu důležité. Naučme se vnímat rozdíl.

Produktivita totiž není jen o dokončování věcí. V první řadě je o dělání správných věcí.

Budeme-li po celý týden sledovat, jak trávíme čas, objevíme spoustu marnění. Nelitujme toho. Jestliže si to uvědomujeme, příští týden můžeme zefektivnit. Naučíme se zbavovat všech komplikovaností a začneme se věnovat tomu, na čem skutečně záleží.

Největším marničem času jsou druzí lidé. Hlavně ti, kteří nás dusí; kteří nám berou chuť, sílu, energii; kteří odvádějí naši pozornost od cesty. Tím nejefektivnějším ve vztahu k nim je říct si prostě: Kašlu na Tebe. Ne oni, pouze my tvoříme produktivní hodnoty svého života. My potřebujeme sbírat více než peníze – především zkušenosti. Protože zkušenosti dělají větší peníze. A my těch zkušeností potřebujeme co nejvíc.

Proto se snažme stlačit svůj pracovní čas co nejvíce. Změnit se v olivy, ze kterých pod tlakem teče nejlepší šťáva. Stlačujme ten pracovní čas i proto, abychom si nekrátili čas, který je stejně důležitý – čas strávený s rodinou, přáteli a vlastními zájmy.

To je čas, který rozhoduje o naší produktivitě úplně stejně. Protože v něm regenerujeme a nabíráme síly.

Poslední stránka: Čeho se zbavit