O trade-off, nezvratném osudu a fyzioterapeutce psů, které se splnil sen až přes bolest

- Reklama -

2. část: Nezvratný osud v praxi

Zuzanu můžete vidět na recepci hotelu. „Ve svém zaměstnání jsem spokojená, ale současně vím, že to rozhodně není náplň na celý život,“ říká. Všimněte si posledních 9 slov: Vím, že to rozhodně není náplň na celý život. Možná Vás napadne otázka, proč tedy tu recepční dělá. Odpověď je prostá: Protože jí umožňuje rozjíždět své podnikání…

Už jako malá milovala zvířata. Přání mít jednou vlastní zvířecí záchranku se jí drželo dlouho. Ale než stačila dodělat střední školu, už taková záchranka v Česku existovala. Přesto šla ještě na vysokou školu, Veterinární fakultu. Pak to vzdala. „Pracovního uplatnění v tomto oboru je velice málo,“ usoudila. A od té doby tápala.

Pracovala v oblasti bezpečnosti (převážela hotovost a obsluhovala bankomaty), pak kývla na hotelový inzerát. Život přitom už plánoval, jak ji přesvědčit, že ve zvířatech je skutečně její budoucnost. Bez ohledu na to, že ona tu budoucnost sama nevidí…

Dovolte malou vsuvku: Tohle na životě miluji nejvíce. Odmalička známe své hodnoty, cítíme správný směr. Ale někdy jsme jako neaktualizovaná GPS navigace v autě. Nevidíme dodatečně zbudovanou novou silnici, po které jedeme, ale stále si myslíme, že jedeme napříč polem. Někudy, kudy to nemá smysl. Až pak se znovu chytíme. Protože najedeme, dokonce nejkratší cestou, na původní silnici, kterou jsme vždycky chtěli jet. Někdo tomu říká osud. Nezvratný osud. Ať si tomu říká každý, jak chce, u Zuzany to fungovalo také…

Protože zvířata vždycky milovala, pořídila si dva belgické ovčáky. Jeden se jí při venčení zranil. Mohla nadávat na osud, přitom osud jí vedl po nejkratší cestě, byť kruté (tak to už život umí). Dnes už Zuzana ví, že jen díky tomu objevila Dornovu léčebnou metodu pohybového ústrojí zvířat, kterou se vychýlené klouby a obratle bezpečně vracejí do původní polohy… „Už od střední školy jsem se okrajově zajímala o alternativní cesty, jak řešit zdravotní problémy. Na alergii používat homeopatika místo Zodacu, na kašel bylinkový čaj místo lékařského sirupu nebo tablet. Tehdy jsem sice vyhledala veterinárního lékaře, dodržovala medikaci a psa nevystavovala žádným fyzickým aktivitám, na které byl zvyklý, ale současně jsem mu chtěla pomoci i jinak než jen podáváním analgetik.“

Kdo hledá, najde. Zuzana tak vyhledala lektorku a naučila se to, co jí změnilo život. „Zjistila jsem, že by nebylo úplně od věci se léčbě zvířat tímto stylem, který pomohl i mému psovi, začít věnovat sama. Veterinární sestra a rehabilitace zvířat, to se přímo nabízelo. U své lektorky Andrey Dunové jsem viděla, že pokud se terapeut naučí tuto manuální rehabilitaci praktikovat správně, klienti si ho sami najdou. Existují sice špičkově vybavená centra s fyzikální fyzioterapií, hydroterapií a magnetoterapií, ale náprava kosterního aparátu je vždycky prvním krokem, základem úspěšné rehabilitace.“

Podnikat? Blázníš? – to děti obvykle slýchají od rodičů, kteří sami nikdy nepodnikali, a proto si podnikatelský úspěch ani neumějí představit. Ale Zuzana právě u rodičů nalezla oporu. Logicky. Kdo jiný lépe věděl, co si vždycky přála dělat? „Byli rádi, že se vracím k práci se zvířaty. Samozřejmě dodnes mají snahu mi do mých podnikatelských kroků mluvit, ale zajímavé je, že většinou mají pravdu.“ Jak by ne – starší přece mají zkušenost, odstup, nadhled a rozhled. Jó, kdyby tak všichni starší měli odvahu podnikat…

A tak se Zuzana Wildmannová stala fyzioterapeutkou psů. Ale jinou, než na jaké jsou lidé zvyklí. Její obchodní výhodou je totiž to, že zůstala zaměstnaná. „S odchodem z hotelové recepce nespěchám,“ nabízí první zajímavý pohled. „Díky stálému zaměstnání mohu totiž začátky podnikání zvládat z vlastních zdrojů. Navíc pokud se v zaměstnání zrovna nemusím věnovat pracovním činnostem, kterých není málo,“ nabízí druhý zajímavý pohled, „mám čas přemýšlet o tom, co ve svém podnikání vylepšit, jaké další služby nabídnout, jak postavit reklamní kampaň, jak propagační materiály. Nebo studuji odbornou literaturu…“

A to nejpodstatnější je, že vzhledem k jistotě příjmu ze zaměstnání nemusí podnikat „za každou cenu“. Což v oblasti léčby je alfou a omegou dobrého jména terapeuta. Zuzana má kredit jak mezi zákazníky, tak – světe, div se – i mezi konkurenty. „Když mi zavolá někdo z druhého konce republiky, nenutím ho trmácet zraněného psa ke mně. Nemám problém doporučit kolegu, který se nachází blíž. Nebo: Navštívila jsem pacienta a žádnou terapii neprovedla. Pes byl totiž už v posledním stádiu a v jeho případě by terapie byla bolestivá a zbytečná. Pro někoho by to byl možná dobrý a jistý kšeft, protože majitelé byli ochotni zaplatit cokoli. Já ale nepotřebuji dávat naději u beznadějného případu. Mnohem větší podnikatelský přínos než krátkodobý zisk pro mě znamenalo jejich poděkování za upřímnost a ujištění, že mě doporučí dál.“

Poslední stránka: Jaké jiné rozdílné, a přesto inspirativní myšlenky má?