Nevecpal do kufru rezervní boty. Tak vymyslel ponožkoboty, které jde srolovat

- Reklama -

Tento článek je ukázkou toho, jak člověka dokáže ovlivnit čtení FirstClassu – jak může změnit jeho myšlení a způsob přístupu k problémům. Pozor! Není to zásluha magazínu FC, protože magazín FC sám o sobě nic nezmůže. Je to stoprocentní zásluha každého čtenáře, který najde sílu naše doporučení aplikovat v životě. To on vede změnu svého myšlení. Změnu svého chování. To on vytváří své výsledky.

Nápad, o kterém dnes napíšu, jeho autorovi na crowdfundingovém portálu vynesl už čtyřnásobek částky, kterou na rozvoj poptával (aktuální stav můžete sledovat zde). Jeho cesta k úspěchu je teď již otevřená.

Na začátku byl okamžik, který známe všichni. Všechny nás to mohlo napadnout…

Petr Procházka se balil na cesty. Jako většina z nás stál nad otevřeným kufrem a řešil optimální počet potřebných a rezervních věcí. Všechno se mu dovnitř prostě nevešlo.

Mr. Bean si na jeho místě věděl rady. Přelomil zubní kartáček vejpůl, ustřihl kus oděvu, zabalil jen jednu botu. Ale Petr byl už vzteklý. Minimalizoval všechno, co jen šlo, a stejně… „Měl jsem ultralehké bundy, skladné ručníky, dehydratovanou stravu… A pak jsem sledoval, jak celou polovinu zavazadla zabírá rezervní obuv, takzvaně pro strýčka Příhodu.“ Zatroleně, proč i boty nedělají skladnější? – problesklo mu hlavou.

Byla to jenom myšlenka. Přesto ten důležitý okamžik, prosím, fixujme.

Petr Procházka

Nebýt průměrný, nežít v Ažlandu

Petr byl v posledním ročníku studia práv. Nad kufrem stál proto, že rád cestoval. To je klíčové pro pochopení jeho myšlení:

„Vždycky mě bavili dobrodruzi, kteří se vydávali do neznámých končin. Tím myslím i inovativní projekty. Zajímali mě lidé, kteří se dokázali odlišit od davu a vyšlapat si vlastní cestu. Obdivoval jsem je a přemýšlel jsem, proč oni jsou tak úspěšní a já jen průměrný…

V Česku tehdy, jako hodně mladý, odpověď nedostával. Když se známých zeptal, proč je někdo úspěšný, často slýchal: Protože je to podvodník, úplatkář, protekční dítě. Češi jsou, pokud jde o degradaci úspěchu druhých, rychle hotoví. Také proto tolik Čechů neroste. Není to proto, že by to nedokázali. Ale oni nepřemýšlejí, v čem druzí skutečně mají náskok a v čem by se dali dostihnout…

Petr tedy odjížděl hledat odpověď na svou otázku jinam. Do jiných zemí, kde se o úspěšných zdaleka takto nemluví. Ve vyspělé cizině je lidé bedlivě pozorují a naopak se od nich UČÍ.

„Můj první větší výlet za hranice – bez rodiny a na delší dobu – byl po druháku, o prázdninách, do USA, dělal jsem tam záchranáře. Hlavně jsem ale poprvé pochopil, že svět nemusí být takový, jak jsem jej doposud vnímal nebo jak o něm doma mluvili. A v dalších letech jsem jezdil za prací do Izraele, Anglie, jihovýchodní Asie, Francie…“

A nyní stál nad otevřeným kufrem s letenkou do Norska. Měl vařit v rodinné restauraci. „Norové nepotřebovali vidět výuční list. Stačilo jim, že umím pár základních receptů a že jsem je přesvědčil, že za pár dní se naučím každou položku na menu.“

Teď jsme u bodu, kdy pochopíme, co dokáže čtení FirstClass.cz, potažmo praktických detailů v magazínu FC.

Někdo se totiž už mohl rozchechtat: Proč budoucí právník dělá kuchaře? Stejně se chechtalo i Petrovo okolí. „Mladému pánovi jsou práva málo, co by víc chtěl? – smáli se mi známí,“ přiznává Petr. „Ale hlavně starší generace by si měla uvědomit, že jsem byl ve stejné situaci jako v dnešní době spousta vysokoškoláků. Po pěti letech na právech mě čekaly další roky mizerně placené praxe. A na prahu třicítky další závod, tentokrát na přeplněném pracovním trhu absolventů. Do toho bych měl řešit hypotéky, přesčasy v práci, pokud nějakou vůbec dostanu, stresy, a možná by zbyl nějaký čas na rodinu.“

To je normální, řekne dav. Dav ano, FirstClass rozhodně ne. „Rodiče a známí mi odmalička dokola opakovali: Až pak… Až se dostaneš na vysokou; až dostuduješ; až uděláš advokátní zkoušky; až si najdeš dobrou práci; až budeš mít peníze… možná pak se budeš mít dobře. Mladí lidé nevědí, že tou cestou nemusejí jít, že nemusejí jít s davem, že nemusejí žít v Ažlandu,“ používá náš termín z května 2013 a článku Žijete v Ažlandu, nebo v Užlandu?

Proto Petr hledal jiné cesty. Zajistit se finančně dřív. Dřív nabrat praxi – v jakémkoli jiném oboru. Prostě získat nějaký náskok. Nečekat na „až“.

2. stránka: Jak to krok za krokem udělal?