Hledali dům. Dnes mají jeden z deseti nejlepších zámeckých hotelů na světě

Velký úspěch, řekl bych. Ale jedním dechem dodávám: Pro mě rozhodně žádné překvapení.

Už 21. července jsem napsal, jaké detaily dělají Chateau Herálec, rodinný butikový hotel na Vysočině, výjimečným. A také jakou šanci podílet se na jeho úspěchu dostávají obyčejní lidé, kteří jen zaklepou na vstupní bránu s neobyčejným nápadem. (Příběh pouhého zahradníka jsem přinesl zde. A to je pouze jeden dílek do celé mozaiky.)

TripAdvisor, prestižní internetový navigátor pro cestovatele, nyní zařadil hotel manželů Kasperových mezi deset nejlepších zámeckých hotelů na světě (konkrétně na 8. místo). Nerozhodl o tom žádný redaktor, žádná úzká porota, ale samotní hosté, kterým pobyt v hotelu stál za pozitivní referenci na portálu. Vyhrál opravdu nepřekonatelný skotský Fonab, hradní hotel na břehu jezera Loch Faskally. Druhý je německý Burghotel Auf Schönburg, proslavený zahradami podél řeky Rýn. Pyšní se datem výstavby 1689, nicméně Česko má to, co fascinuje celý svět. Historii dochovanou z ještě mnohem starší doby. A dokonce se v ní dá relaxovat.

z výšky

Obec Herálec (sjezd v polovině dálnice mezi Prahou a Brnem) má jeden hřbitov s kostelem, jedna Boží muka, dvě sochy svatých a sloupy Panny Marie a Nejsvětější trojice. K tomu 1000 obyvatel. Normální obec, řekl by kdekdo. Ani manželé Kasperovi, když tu před lety projížděli, nemohli vědět, jaký potenciál má zámek, který jim ukázal makléř.

Tehdy byli Kasperovi jen čtyřicátníci se čtyřmi dětmi, kteří na Vysočině hledali pro sebe chatu nebo dům. Když se doslechli o „zámku na prodej“, původně se domnívali, že je „zámkem“ myšlena nějaká velkorysá vila. Makléř jim ukázal skutečný zámek ze 13. století. Respektive to, co z něj po komunismu zbylo… Naposledy tam žily znevýhodněné děti.

Herálec-původně

Pro paní Alexandru to byl šok. Pro jejího manžela Jana námět k úvaze. Jako podnikatel viděl na jedné straně nízkou pořizovací cenu. A na druhé straně si uvědomoval nutnost ohromných investic, dřiny a energie. Obojí vážil na lékárnických vahách… „Prošli jsme si to, ale mě vůbec nenapadlo o tom reálně uvažovat. Hledali jsme domeček na bydlení a toto nebyl domeček, ani na bydlení. Bylo to torzo, obrovské budovy byly zničené. Prolomené střechy, podmáčené zdi, všude sešlost, harampádí. Hned za branou jsem se chtěla otočit a odjet,“ vzpomíná Alexandra Kasperová.

Nakonec vytrpěla celou prohlídku. Pak se ona i manžel rozjeli svými auty na opačné strany, každý měli pracovní jednání jinde. „Vtom mi Jan volá do auta a k mému údivu celý nadšený: No tak co tomu říkáš? Věřil jsem, že řekneš ano!“ Zatímco ona lapala po dechu, on rychle říkal: „Odmysli si současný stav. Pak uvidíš to, co skutečně herálecký zámek je – krásná nemovitost v přírodní lokalitě stále neobjevené Vysočiny.“

Někdo by si tehdy pomyslel, že paní Alexandra telefonovala s bláznem. Jan Kasper asi bláznem opravdu je. Proto také na jeho slova došlo.

hala

Z ruiny (složitou cestu, jak manželé Kasperovi financovali rekonstrukci, jsme detailně popisovali v tištěném magazínu FC) je dnes oceňovaný hotel. A to nejen TripAdvisorem. Francouzská značka přírodní kosmetiky L’Occitane si právě Chateau Herálec vybrala jako jediné místo v Česku pro své lázně.

2. stránka: Co se na Herálci nejvíce líbí mně a hostům, které jsem tam potkal?