7 způsobů, jak se méně stresovat, i když se kolem nás zvyšují otáčky

- Reklama 4 -

„Jsi-li v rejži, odstav ji.“ Kuchařská zásada

Stres je jednou z hlavních příčin závažných zdravotních problémů: vede k onemocnění srdce, nespavosti, imunitním poruchám, váhovým turbulencím, úzkostem, pocitům neštěstí a hlubokým depresím.

„Žijte bez stresu!“ – radí lékaři. Jenže jak, když všichni máme adresy, kde dnes musíme být; úkoly, které musíme splnit; lidi, které musíme potkat a u nichž předem netušíme, jak vystresováni budou oni…

Tak jak při tomto systému smírnit stres a dotáhnout důležité věci, abychom souběžně ještě nezanedbali sebe nebo své blízké?

Jak bojovat se stresem, když už teď tušíme, že asi nebudeme mít čas na plánovanou meditaci, jógu a jiné uvolnění?

Nedávno jsem psal, co dokáže sklenice obyčejné vody. Dnes zamířím výš. Do hlavy. Budou to malé změny, ale s velkým rozdílem. Doporučuji vyzkoušet:

meditace za notasem

1. Buďme v jednom okamžiku pouze s jedním úkolem

To, co nejvíce stresuje člověka, je honění více zajíců najednou. Stresuje nás to proto, že moc dobře víme, že to nemůžeme zvládnout. Kdykoli se soustředíme na více terčů zároveň, netrefíme pořádně ani jeden.

Přitom my JSME schopni všechny zajíce pochytat. Ale pouze postupně. Tedy tak, že se v každé chvíli soustředíme jen na jednoho a všechny ostatní vypustíme z hlavy. Říká se tomu fokusovat (od anglického focus = soustředění). Soustředění pochází od slova střed, do kterého vše směřujeme.

I světlo nebo voda to umí. Světelná zář zaměřená do jednoho paprsku nebo vodní tok zaměřený do jednoho proudu vytváří doslova soustředěnost – všechno do jednoho středu. Výsledkem je laserový paprsek nebo „vodní vrták“, který je schopen propálit skálu. Něčeho podobného je schopen i člověk. Představme si tu sílu, když veškeré své konstruktivní myšlenky soustředíme do jednoho bodu. Jednoho úkolu.

Proto: Nemysleme na to, že nás čeká další úkol. Vždycky bude existovat nějaký příští úkol. Ano, úkoly nikdy nekončí, tak ať ty nové klidně přijdou později. Nyní ale buďme 100% pohrouženi do jednoho úkolu – jako by znamenal celý náš svět.

Pozor: Kdykoli jsme ve stresu, máme sevřené svaly a povrchní dech. Povolme tu křeč. Zpomalme a zhluboka dýchejme. Prodýchejme to, co nás čeká, a pojďme to kosit. Jedno po druhém. Není nač čekat. Proč se ještě déle stresovat.

2. Neřešme ze své kontrolní věže to, co kontrolovat nemůžeme

Pokud náročné úkoly odkládáme právě proto, že se jimi stresujeme, měli bychom stresu lépe porozumět.

Hlavní příčinou stresu totiž nejsou vnější okolnosti, které nám vstupují do života. Ale náš strach, že selžeme; že nás lidé nebudou mít rádi; že se ukáže, že nejsme dost dobří; že nás propustí, opustí a tak.

Náš strach je založen na nějaké fantazijní představě o tom, jak věci mají dopadnout, a souběžně na vnitřní obavě, že náš život nemusí běžet právě podle tohoto scénáře. V hlavě máme vylepené plakáty typu „Musíš být dokonalý“, „Všichni lidé Tě musejí milovat“, „Musíš uspět na všech frontách“. A naši hlavu to pochopitelně stresuje. Proč? Protože ví, že my nejsme dokonalí. Neumíme se zavděčit všem. A nemůžeme být úspěšní neustále.

Jelikož jsme lidé. A ti už od narození jsou prudce nedokonalí, nedokážou se zavděčit ani rodičům a neustále chybují. Nemůžeme přeskočit sami sebe. Nemůžeme překročit svůj stín. Můžeme jen na sobě nepřetržitě pracovat, snažit se zlepšit, ponaučit se z chyb.

Smiřme se s tím, že všechno hned nedokážeme. Sžijme se s nejistotou, že dnes možná ještě neuspějeme, přijměme své chyby a selhání jako součást cesty – jako mezičas na dlouhé trati, který nám jen řekne, že máme přidat.

Řešme jen to, co ovlivnit můžeme. Tím je náš nejlepší možný výkon v této chvíli. Tak ho udělejme. Všechno ostatní je pošetilé a neproduktivní hádání se životem. To, co ovlivnit nemůžeme, nás v našich myšlenkách jen zdržuje.

2. stránka: Jak brát lidi, z jejichž neschopnosti nás prostě může vzít čert

- Reklama 5 -