5 nebezpečných typů lidí: Jak nám berou energii a proč je vymazat z našeho okolí

brzdič

Neboli: Brání nám v růstu

Zní to fantasmagoricky, ale i tito lidé jsou v našem nejbližším okolí. Ano, brání nám uspět, brání nám být naplněnější, šťastnější, úspěšnější…

Úspěch není nikdy lehce a rychle dosažitelný. Pro mnoho lidí je tedy těžké jít tou náročnou cestou sami. Jenže pro další je ještě mnohem těžší jít s někým – s břemenem, Brzdičem, na zádech.

Protože cesta za úspěchem je namáhavá, Brzdič se nám snaží připomínat, jak se během té cesty namáhavě cítíme. Snaží se vyvolat dojem, že to nestojí za to. Lidé, kteří se s Brzdiči dokázali vypořádat, také vědí, že je cesta namáhavá, ale neustále si připomínají, co si zaslouží. Před očima mají například své Nástěnky vizí, sny, za kterými jdou a nikdy nepřestanou jít. Brzdiči se takovým vizualizacím smějí: Nedokážeš to. Nedosáhneš toho. Vzdej to.

My ale víme, že nikdy nedosáhneme toho, o co se nepokusíme. Nikdy nedojdeme do cíle, pokud nebudeme mít výdrž a trpělivost. Pokud s pokorou nebudeme přijímat své výhry ani prohry. Nezáleží na tom, jestli nám život právě věnuje pohlazení, nebo pohlavek, s každým krokem vpřed nám dává novou zkušenost (byť v uvedených opačných formách).

Všeho, co kdy stálo za to, jsme dosáhli tím, že jsme přijali výzvu. Jen zkoušky mohou člověka připravit na úspěch a jen velké zkoušky na velký úspěch. Žádná lekce, žádná nová cesta není ztrátou času, protože s každou rosteme. A právě to Brzdiče štve. Brzdič není možná vůbec horší, slabší nebo neschopnější než my, ale protože se soustředí na cizí životy a jejich brzdění, nezaznamenává žádné VLASTNÍ pozitivní výsledky. Jak by mohl, když ve svůj prospěch nic nedělá? On se domnívá, že problém je v okolí, které ho přerůstá. Vždy kolem najde někoho, kdo na sobě pracuje, a toho se snaží zastavit, ponížit. Aniž by si uvědomil, že žádný cizí úspěch/neúspěch není řešením jeho situace.

Znám mnoho párů, ve kterých jeden žárlí na druhého. Jeden raději podřízne větev, na které oba sedí, jen aby se druhý nedostal ve svém osobním rozvoji výš – aby ho nepřerostl a neučinil méněcenným. Brzdiči jsou velice nebezpeční a zákeřní. A vztah, jak píšu na obalu své knihy, musí být jako dvojkolo. Není možné, aby jeden šlapal a druhý brzdil. Protože bicykl pak prostě nejede.

Brzdič má škodolibou radost, kdykoli nás okolnosti zatlačí zpět. Ještě ale nepochopil, že člověk, který jde za úspěchem, funguje někdy jako šíp. Aby mohl co nejlépe trefit terč, musí se nechat trochu zatlačit zpátky do tětivy. Nabrat nádech.

Protože i když šíp couvá, neznamená to, že přestává držet mušku a cíl. Naopak. Je potom mnohem přesnější.

staromil

Neboli: Žije v minulosti

Myšlení je tak mocné, že ať si myslíme, že něco dokážeme, nebo nedokážeme, vždycky máme pravdu (jak říkal Henry Ford). Stejně tak je mocné u lidí, kteří si myslí, že to nejlepší už mají za sebou…

Kochat se minulostí znamená žít v čase, který neexistuje. Rozhodně ne v jediném čase, který je a jde ovlivnit – v přítomnosti. Žít v minulosti znamená fakticky zemřít, protože přestáváme cokoli tvořit. Minulost, přítomnost i budoucnost.

Vzpomínky jsou pochopitelně důležité. Čerpáme z nich zkušenosti a ponaučení pro své přítomné kroky. Je jedno, co se nám v životě povedlo, nebo nepovedlo, od obojího se můžeme úplně stejně odrazit, obojí nás může pozitivně inspirovat – ke zvýraznění úspěchu, k nápravě neúspěchu. Obojí je motivací.

Staromil činí opak. Na základě minulosti (toho, co se nám nepovedlo) nás demotivuje. Nedovolí nám nic opravit. Dělá to tak, že zatímco otevíráme dveře do budoucnosti, abychom šli vpřed, on nám schválně otevírá i dveře do minulosti. Co se stane? Průvan. Všechno, za čím jsme již zavřeli dveře a z čeho jsme se již poučili, nám létá do přítomnosti i budoucnosti. Nemůžeme se toho zbavit, zabýváme se stále tím, co již dávno skončilo.

Kdo chce na sobě pracovat, musí překonat dávné zármutky. Přijmout minulost jako fakt, který nelze změnit. Dokud se nevyrovnáme s tím, co způsobilo naši bolest, dokud bědujeme či dokonce rozvíjíme myšlenky na odplatu, pak se soustředíme na minulost. Pochopme, že co neovlivníme (typicky minulost), tím se nemusíme trápit. Naopak co ovlivníme (typicky přítomnost), to můžeme využít ve svůj prospěch. Všichni děláme chyby, ale bohužel ne všichni se od nich odrážíme.

Život je jako kniha. Nečteme ji kvůli poslední stránce, ale kvůli každé stránce příběhu. Kdykoli se nám nějaká kapitola života nelíbí, obraťme list. Začne tam jiná kapitola. Staromil nám starou kapitolu chce stále vracet a připomínat. Ale ani planeta Země se nepřestane točit, natož aby začala rotovat opačně do minulosti. Ani příroda tohle nedělá. Proč tedy my?

PAMATUJME: Všichni úspěšní lidé prožívali to, co my. Vyrovnávali se s překážkami, padali na nich. To, co je primárně stavělo na nohy a připomínali jim směr, kterým jdou, byla otázka, na kterou nezapomínejme: Co jako první musím změnit, abych se mi podařilo popojít dál?

Někdy to znamená přestat si brát k srdci člověka, který nám bere sílu jít dál.

Co nám pomáhá a co nám škodí? Jak růst, ať jste studenti, zaměstnanci, podnikatelé nebo právě hledáte úplně jinou cestu? Aktuální vydání magazínu FC, zaměřené na vše, co nás posouvá nahoru, zasíláme všem, kdo vyplní svou doručovací adresu zde (proklikněte).

titulka

Čtenáři žijící v zahraničí, kam tištěný magazín FC nezasíláme, mají kdekoli na internetu dostupnou elektronickou verzi magazínu FC na odkazu zde.

© Petr Casanova