5 nebezpečných typů lidí: Jak nám berou energii a proč je vymazat z našeho okolí

- Reklama -

dobrý a zlý

Motto: Silní lidé druhé nesrážejí, naopak je zvedají. Právě to je dělá silnými.

Máme sen. I chuť ho dosáhnout. Tak proč nám někdy chybí vůle? Odkud se vzaly pochyby, když v nás původně žádné nebyly?

Jak moc si vlastně všímáme vlivu svého okolí na naši maličkost?

Každý člověk se stává průměrem 5 nejbližších osob, kterými se nejvíce obklopuje. Mozek se totiž učí sám. Přizpůsobuje se. Od nejčastějšího okolí přejímá myšlenky, přístupy i postoje. Proto tolik nezáleží na osobních předpokladech, talentu ani příležitostech, které nám život klade do cesty, jestliže současně máme kolem sebe negativní okolí, které snižuje naše předpoklady, bagatelizuje náš talent a odrazuje nás od příležitostí. I z potenciálního hrdiny se pak stává zbabělec, z možného génia outsider. Všímejme si svého okolí, prosím…

I když sami sebe správně vnímáme za nejdůležitějšího člověka ve svém životě, který nakonec rozhoduje o všem podstatném, nežijeme ve vzduchoprázdnu, nýbrž v prostředí plném lidí, kteří nás ovlivňují. A je velký rozdíl mezi 3 variantami: 1) mít se na koho spolehnout, 2) nemít se na koho spolehnout a vědět to (spoléhat se pak sami na sebe), 3) nemít se na koho spolehnout a nevědět to. Třetímu případu se MUSÍME vyhnout.

Mám kamaráda, vizáží idola všech žen. Láďa pracuje u Útvaru rychlého nasazení. I když denně trénuje a je dokonale připravený přemoci jakéhokoli protivníka, cítí se zranitelný. Proč?

Představme si, že jsme voják ve frontové linii. Tím je ostatně každý z nás, kdo se potýká v životě s překážkami. Kde máme slabé místo? Na kom jsme nejvíce závislí? Na tom, kdo nás vede? Nebo na tom, koho máme po svém boku? Ne. Klíčová osoba, která přes všechnu naši vyzbrojenost má náš život ve své hrsti, je ta – za našimi zády.

Kdykoli nám může podrazit nohy. Střelit nás do zad. Jestliže si tou osobou nejsme jisti, pak se pokradmu otáčíme, ujišťujeme a ztrácíme bojové soustředění. Pak jsme snazší obětí pro nepřítele, ačkoli jde zpředu.

„Nezvládneš to… Jsi loser… Nevěřím Ti… Vzdej to.“ Jen si představme, že takové hlasy slyšíme pořád za zády. Ne, to není scéna ze špatného válečného filmu. Ale ze života mnoha lidí. Tam, kde by měli mít zázemí, mají největšího nepřítele.

Ten přitom nevypovídá nic o jejich schopnostech. Ale dokáže ty schopnosti naprosto zničit.

bludný kruh

Každý z nás totiž potřebuje mít, kromě vlastního nitra, ještě alespoň jedno místo na Zemi, kde mu budou chladit rány, podporovat ho, nabíjet ho, oceňovat to, co už dokázal, respektovat to, oč se snaží, chápat to, kým se snaží být.

Já jsem to místo potřeboval také. A tak jsem ho hledal na mapě. Díval jsem se po směrovkách. Než mi došlo, že to místo nikde není vidět. Je pouze cítit. Neexistuje, vytváří se mezi lidmi. A je paradoxně lepší v patáliích zůstat sám než s někým, komu důvěřujeme a kdo nás ještě potopí pod vodu.

Kdykoli cítíme, že jsme ztratili cestu, nejdůležitější otázka, kterou si musíme položit, zní: Jak se moje nynější situace může zlepšit? Lidé, kteří dosáhli nějakého úspěchu (došli v přední frontové linii co nejdál), zjistili, že to nebylo ani tak jejich schopnostmi, ani prostředky, které volili, ani překážkami, které překonali, ale že to bylo především zázemím, které cítili za zády. Ta jim dodávala odvahu, když ji ztratili, i motivaci, když pozapomínali.

Nicméně to zázemí je lepší prázdné než rizikové. Zejména si dávejme pozor na 5 typů osob. Na pohled vypadají neškodně, ba podpůrně. Jdeme-li do frontové linie, dají nám i do ruky granát. Ach, ti dobráci. Jen zapomenou říct, že už je odjištěný…

Na jaké záludné typy si dát pozor? Obraťte, prosím, na 2. stránku.