3 nejtěžší, přesto tak důležité způsoby, jak být pro druhého nedocenitelný

Scházel jsem z Vyšehradu k nábřeží a spatřil zvláštní obraz. Pár. Nemohl přejít ulici, frekventovanou i večer. Tu dvojici brzdila ona, na invalidním vozíčku. Nikdo nezastavil. Asi každý věřil, že zastaví zrovna ten za ním.

Chlapec sám mohl mnohokrát přeběhnout. Ta dívka to ale nemohla dokázat. Stáli tam tedy dlouho. Až se jí z beznaděje spustily slzy a zvolala: „Vidíš, jaký jsem kripl. Už se mnou neztrácej čas!“

Chlapec k ní podřepl a říká: „Já tady nevidím žádného kripla. Vidím tu jedinečného člověka, kterého miluji. A víš, proč ho miluji? Protože si ho vážím. A víš, proč si ho vážím? Protože bojuje se životem.“

Pak se v objetí dlouze líbali. Provazy projíždějících aut jim naprosto přestaly vadit.

Motto: „Ptal jsem se boha, jak jsem velký. Odpověděl mi: Svou velikost si každý den měříš sám – tím, co dokážeš dělat pro lidi, kteří pro Tebe zatím nemohou udělat nic.“ Z Ovidia

Lidé měří svůj význam kontem, pozicí. Mnohdy si myslí, že jsou tak velcí, jak je velký je jejich dům, auto, firma. Ale velikost člověka zdaleka nevnímáme očima. Vnímáme ho srdcem. Kvalitou, která často není vidět. Ale je cítit.

Jsou to lidé, kteří zůstávají, i když celý svět odešel. Obyčejné chvíle mění v neobyčejné a nešťastné ve šťastné už jen tím, že jsou při nás. Nemusejí nic říkat, nic dělat, jen – být.

FirstClass má více než půl milionu čtenářů měsíčně. Každý den mi napíše v průměru jeden z tisíce čtenářů. Více než 500 lidí. Svěřují se s mnohým. Ale v zásadě se dělí na dvě skupiny. Ti první chtějí podporu, protože ji necítí v okolí. Ti druzí by chtěli podpořit okolí, ale nevědí jak. Jak se postarat o druhé, když sami máme starostí dost? Jak za ně vyřešit problém, když nevidíme do jejich hlav a netušíme, co je pro ně opravdu důležité – podle jakého klíče tedy rozhodovat?

potřebná

Nejlepší řešení jsou ovšem vždycky jednodušší, než se zdá. V zásadě není nutné, abychom za nikoho řešili problémy. Každý umí své problémy vyřešit. Má všechny předpoklady k tomu, aby se snažil; aby hledal cestu. On to dokáže. Jen má někdy rozbitý kompas. Navigaci. Střelka či GPS nefungují. Mají zastřené vidění hněvem, bezmocí, slzami. Tehdy pochopíme, že není nutné, abychom za druhé problémy řešili; abychom jim přeskupovali hodnoty a život jinak, než jak to sami cítíme. Ne, úplně stačí při druhém být. Aby věděl, že nikdy nebude sám. A že může jednat podle srdce, aniž ho odsoudí dva nejbližší lidé: my a on sám.

Být druhému oporou je krásné i náročné. Je to energie plynoucí oběma směry. Ve výsledku ale být oporou posiluje – dokonce třikrát. Posiluje to nás, protože máme smysl. Posiluje to druhého, protože ho držíme. Posiluje to náš vztah, protože si uvědomujeme, že se jeden na druhého můžeme spolehnout.

Když jsem psal knihu 250 zákonů lásky, přátelé z podnikatelských kruhů se mi smáli, do jaké branže jsem sklouzl. Než si uvědomili, že láska není jen polibek a držení se za ruce v kině. Láska má širší význam. Láska znamená, že nám na druhém záleží. Že nám záleží na vztahu. To jde daleko za rámec intimního partnerství. Milovat lze práci, přátele, děti. Laskavost (od slova láska) může být v každém činu člověka, který je schopen lásky.

Láska je velkorysost. Upřednostnění vztahu před sebou samým. Věnování času jinému člověku, ačkoli bychom ho lépe a peněžně výhodněji zužitkovali sami. Láska je svým způsobem obětování se pro druhého ve chvíli, kdy to potřebuje. Protože láska je podpora. A když podporujeme druhého, potřebujeme, aby někdo jistil také nás. Proto jsou partneři při objetí zaklíněni pažemi. Navzájem.

Asi takhle:

u vlaku

Kdo koho podporuje? Nevím. Ale myslím, že jeden druhého…

Být pro druhého oporou je oboustranně nedocenitelný pocit. Je k nezaplacení pro oba. Člověk si také v té chvíli připadá jako nejbohatší v kosmu. Protože má něco, co na trhu není na prodej. Upřímnou LÁSKAvost.

Jak tohle prožívat, ať jde o vztah s partnerem, přítelem, rodiči, dětmi, blízkými i vzdálenými lidmi? Kdo je skutečně k nezaplacení a jak být sami někým, koho nelze vyrovnat penězi? Jen 5 maličkých tipů k zamyšlení…

Prosím, obraťte na 2. stránku.