O zahradníkovi, který udělal rozdíl (aneb Co dokáže jeden jediný zaměstnanec a jeho sen)

Stiskl jsem zvonek a řekl své jméno. Kovaná zámecká brána se elektricky otevřela a já vjel se staženými okny do historie. Dýchal jsem znovu areál hotelu, který mi přirostl k srdci…

Ale – tentokrát bylo něco jinak.

Od anglického parku vítr nesl zvláštní podmanivé vůně.

Tento článek je o tom, co dokáže jeden velký sen, za kterým jsme ochotni opravdu jít, a také jaký rozdíl dokáže vytvořit jeden jediný zaměstnanec, když dostane příležitost.

Zaměstnavatelé by si mohli uvědomit, že zaměstnanci nejsou jako tvárnice, jeden jako druhý. Že způsob myšlení každého je nenahraditelný a to, co je jeden schopen nabídnout, může způsobit rozhodující rozdíl, rozhodující náskok, rozhodující zisk. Přemýšlejte o tom, až budete příště vyhrožovat zaměstnancům, že „takových jako oni jsou plné zastávky“.

A vy, ostatní neustále okolím zastrašovaní, máte nějaký sen? Přemýšlíte, jak si ho splnit; jak uskutečnit svůj nápad? A co zvolit tu nejkratší, přímou cestu? V jednoduchosti je síla. A já Vám to na jediném člověku dokážu.

z letadla

Ťuky ťuk. Jakub Šmíd stál na recepci hotelu Chateau Herálec a přišel se zeptat. Svým způsobem drze. Nepotřebovali jeho nápad ani jeho osobně.  A přesto ho zaměstnat museli. Protože PŘINESL ROZDÍL. Rozdíl, který jsem já při svém příjezdu okamžitě cítil, pak viděl a dokonce i ochutnal.

Ale popořádku.

Jak potkat sen

Jakub studoval vysokou zemědělskou školu se zaměřením na zahradnictví. Jednou se stalo, že cestou ze Šlapanova na Vysočině, kde bydlí, do Prahy se zamotal. A spatřil, přes zeď, zámek v Herálci. „Miluji přírodu a historii. Míval jsem sen vlastnit zámek, kde bych ubytoval hosty, a oni by obdivovali mé zahrady. Ale byl to nesmyslný sen. I kdybych vyhrál Eurojackpot, na vedení hotelu bych se nehodil – nakonec bych se zajímal jen o park…“

Nicméně jeho sen už nebyl jen v hlavě. Měl reálnou podobu. Heráleckou. Od té doby jezdil do Prahy i z Prahy „omylem“ vždy přes Herálec. Někdo tomu říká vizualizace. Já tomu říkám mít motivaci pořád na očích.

Příjezd

Jak začít brát sen vážně

No jo, člověk mívá snů… znáte to. Většinu z nich hází za hlavu. Sen je sen, probudíš se, je den, říkal Jan Werich. Jenže jak Jakub dokončoval studium, stále více si uvědomoval, že s davem nebude chtít jít. „Současná zahradnická profese znamená budovat hlavně zahrady u novostaveb a na malé ploše. A to jsem nechtěl…“ Vzpomínáte, co říkal o svých „láskách“? Příroda a historie… zanechat stopu… „Přál jsem si, když už žiju, obtisknout své představy do větší části krajiny, a to tak, aby moje dílo bylo znát po několik generací. Aby zahradník vybudoval krásnou fungující zahradu, musí v ní trávit co nejvíce času, stát se její součástí, jedním ze stromů…“

Chtěl více než jen umět sázet stromky. Chtěl pochopit podstatu a význam přírody. Proto k inženýrskému titulu přidat doktorandské studium pěstování léčivých rostlin a bylinek. Ano, vyšel doktor. Doktor filozofie přírody.

„Pak jsem měl dvě možnosti, kudy jít: Buď se stát odborným asistentem pro pěstování léčebného konopí na České zemědělské univerzitě, nebo odjet na vědeckou stáž do výzkumného centra Unilever v Nizozemsku.“ Jenže Jakub se v klíčové chvíli rozhodl dojít si pro třetí možnost. Jít vstříc nabídce, kterou nedostal. Zkusit jít za snem…

Otočte, prosím, na 2. stránku…