Jak nedopustit, aby pro nás byl jedinou volbou někdo, pro koho sami jsme jednou z možností

- Reklama 4 -

Ze zaměstnání to známe kdekdo: Ten, s kým máme smlouvu a odevzdáváme se mu, začne říkat: Hele, když neuděláš tohle navíc/když nepůjdeš s platem dolů, najdu si někoho jiného. Takových jako Ty je.

Přepadne nás úzkost: Pro toho, kdo je pro nás jedinou volbou, jsme my sami jen jednou z mnoha možností.

Ale fungovat to může i obráceně: Čím neohroženěji a nezastupitelněji se začne cítit zaměstnanec, tím více začne „vydírat“ svého zaměstnavatele.

Model, který oboustranně platí i v lásce: Žena, vědomá si svých předností, si hraje s více nápadníky. Muž, vědom si své existenční převahy, začne svou partnerku srážet do podřízené až závislé pozice.

Ekonom by řekl: Budiž. Je to zákon nabídky a poptávky – když dáváte málo, musíte dát víc. Jenže když člověku dáváte svých sto procent, jak mu můžete dát víc?

Patová situace. Nemůžete postoupit a druhý zase nepotřebuje ustoupit, protože více nabízejících se srdcí je pro něj výhodnějších než jen jedno stoprocentní, to Vaše.

Co dělat? Jsou pouze 2 možnosti.

1) Odejít. K někomu, kdo si bude více vážit pouze jednoho stoprocentního srdce.

2) Zůstat. A zkusit bojovat o zvýšení své hodnoty, o zvýšení svých procent u toho, kdo své stoprocentní srdce rozdělil mezi více objektů.

Říkáte za 2)? Já chápu bojovníky. Ty, kteří se nevzdávají – hlava nehlava. Ty, kteří přemýšlí i rozumem a tvrdí, že musejí bojovat, protože do druhého investovali už příliš – peněz, energie, lásky – na to, aby se ho jen tak vzdali. Chtějí bojovat. Jenže já se ptám – JAK bojovat? Jak zvýšit svou hodnotu u někoho, kdo naši hodnotu doposud neviděl a upřímně ji ani nepotřebuje vidět? Dalším podbízením se? Nadbíháním? Jak by ale ponižování (hodnoty) mohlo vést k růstu hodnoty?

Navíc to bývá strašný pocit. Jsme jako tablet, který neúspěšně vyhledává jednu konkrétní Wi-Fi síť a nemůže ji najít nebo nefunguje zadávané heslo. Jsme jako mobilní telefon, který donekonečna vytáčí jedno a to samé číslo a z druhé strany stále zní: „Volaný účastník je momentálně nedostupný, zavolejte prosím později.“

Vydržte na lince. Fajn.

Ale za prvé: Jak dlouho čekat?

Za druhé: Jak to čekání vydržet?

A za třetí: Čekat vůbec ještě?

Povím Vám příběh, na který nezapomenu:

Emě Destinnové, ohnivé operní divě s nádherným lyrickým sopránem, se dvořil jeden muž, který při své moci, bohatství a zástupu nápadnic ani na okamžik nepochyboval, že uspěje. Byl to císař Vilém II.

On byl pro ženy jasnou volbou. Ema pro něj jen jednou z mnoha možností.

On přišel na jedno její představení. Ona ho ignorovala.

On začal chodit na každé její představení. Ona si držela cenu.

Když ona zpívala Carmen, on přišel do lóže oděný v kostýmu Dona Josého a už snil o tom, že Ema zpívá jen pro něj. Ale ona zpívala dál pro všechny.

On ji vyhledal v šatně, rozhodnutý ji zlomit mocí, penězi, „příležitostí, která se neopakuje“. Řekl: „Chci, abyste zítra přijela a zpívala pouze pro mě. Řekněte jakoukoli sumu žádáte.“

Ema ale nebyla „jakákoli suma“. Ema potřebovala být „jediná suma“: Vyhořkla tedy nehorázně vysoké číslo. Svou cenu.

Císař se pohrdavě rozesmál: „Vyloučeno. Tolik peněz vyplácím pouze svým maršálům!“

Nyní se pro změnu rozesmála Ema: „Potom Vám ovšem, Veličenstvo, budou muset zpívat Vaši maršálové.“

Držet si hodnotu znamená držet sebeúctu. Sebeúcta je pověst, kterou máme sami u sebe. Sebeúctou budujeme hodnotu ve své hlavě. Co pak děláme, potažmo čeho pak dosahujeme, vždycky vychází z toho, kdo věříme, že jsme. Protože tam je naše cena.

Kdykoli snížíme svou hodnotu, těžko ji vrátíme zpátky. A to nejen v očích druhého. Především ve svých očích. Druhého nakonec (odpusťte ten výraz) vem čert. Ten druhý se totiž vždycky může obměnit. Ale jediný člověk, před kterým nikdy neutečeme a budeme s ním zaručeně až do své smrti, jsme my sami. Proto si musíme uvědomit, zač stojíme. Kdykoli chceme někam dojít, musíme v první řadě vědět, kdo jsme a odkud vycházíme. Ani nejpodrobnější mapa nás nikam nedovede, když nevíme, kde jsme.

2. stránka: Co má společného láska a zdraví a jak si někdo, kdo nevidí naši hodnotu, tu hodnotu uvědomí?

- Reklama 5 -