O důvěře a skleničce: Proč tolik nezáleží na pravdě a nevěřit znamená odepsat

- Reklama -

Letíte na dovolenou? Loučíte se na prázdniny? Uvědomujete si, jak léto dokáže páry rozdělit?

Prosím, vezměte si skleničku a prašťte s ní o zem. Rozbije se na střepy.

A teď se jí omluvte. Už je ta sklenička zase v pořádku?

Ptáte se mě, k čemu je takový test? Kvůli pochopení základní potřeby vztahu. Dovolíte osobní vzpomínku?

Vinen. Tečka

Je to už dávno, ale nikdy na ten den nezapomenu:

„Podvedl jsi mě,“ řekla. Vyrazilo mi to dech. Co říkala, nebyla pravda. Ale na tom ve vztahu nezáleží. Podstatné bylo, že PRO NI to byla pravda.

Na konci její věty nebyl otazník, ale tečka.

Věděl jsem, že je to tečka i za vztahem.

A že od té chvíle vůbec nezáleží na tom, co řeknu…

Když jsem před třemi lety psal svůj první bestseller 250 zákonů lásky a zmiňoval se o pravidlech, která by měl mít každý člověk, každý vztah, lidé se mi posmívali, k čemu jsou ve vztahu pravidla. Přece dva, kteří se milují, se vždycky v problémech domluví. Jenže:

Aby se lidé domluvili, musejí se CHTÍT domluvit.

Aby se chtěli domluvit, musejí být OCHOTNI s druhým komunikovat.

A aby byli ochotni spolu komunikovat, musejí se respektovat.

Podstatou respektu je určitá důvěra v druhého.

Právě jsem použil slovo, o kterém je tento článek.

DŮVĚRA je absolutním základem začátku i pokračování jakéhokoli vztahu, pracovní nevyjímaje. Přitom o důvěru můžeme přijít lusknutím prstů. Dokonce bez vlastní viny.

Nevěříte?

1. problém: Pravda s nedůvěrou nevyhrává ani neprohrává, protože zápas se vůbec nekoná

Mnoho lidí se domnívá, že budou-li upřímní, otevření a pravdiví, nehrozí jim, že by z jakéhokoli vztahu vyšli jako špatní či opuštění.

To je bohužel hluboký omyl. (Ostatně, loni jsme si připomněli 600 let od upálení muže, který byl také upřímný, otevřený a všude opakoval svou pravdu.)

Ačkoli to zní zvláštně, na naší pravdě totiž záleží mnohem méně, než si myslíme. Jsou okamžiky, kdy naše pravda nemá žádnou hodnotu, protože žádnou hodnotu pro druhého nemáme MY sami. Na čem v jakémkoli vztahu záleží mnohem více?

Vztah není parlament. V páru se nehlasuje. I bez hlasování je totiž na první pohled nebo poslech evidentní, že panuje buď stoprocentní shoda, nebo stoprocentní neshoda. Nic mezi tím neexistuje. Když ztratíme důvěru partnera (a v příštích řádcích si povíme, jak jednoduché to je), pak ztratíme všechno, celý vztah. I sebepřesvědčivější pravda a sebejasnější důkazy, které mají vyvrátit nedůvěru, jsou nám k ničemu, protože ten druhý nám prostě – NEVĚŘÍ!

Jestliže Ti nevěřím, můžeš mi říkat cokoli, ale pro mě to nebude důvěryhodné.
Jestliže Ti nevěřím, můžeš mi říkat cokoli, ale pro mě to nebude důvěryhodné.

Nedůvěra, jak naznačuje předpona NE, je negativum. Znamená to záporný přístup. Myšlení naklopené destruktivně. Metodiku, která jakoukoli reakci vnímá negativně.

Vysvětleme si to na soukromém vztahu – lásce.

Jsme-li vůči druhému nedůvěřiví, je jedno, jestli nám partner nosí, či nenosí dárky. Obojí nám bude připadat podezřelé. Ať mu doma cinkají, či necinkají cizí esemesky, ať v jeho telefonu najdeme přijatá volání na ženská či mužská jména, pokaždé to může být podezřelé. 

„Ten je ale rafinovaný, že milenkám dává přezdívky podle jmen svých kolegů. A podívejme se, ony ty milenky volají dokonce z jejich čísel. A když jim zavolám, oni to zvednou ti kolegové a dělají, že o ničem nic nevědí. To je ale nevěrný lišák…“

Všimněme si, že vůbec nezáleží na jeho odpovědi. Na „Ano, podvedl jsem Tě“ nedůvěřivý partner zajásá (Hurá, mám pravdu, jsi špatný člověk, protože podvádíš) stejně jako na „Ne, nepodvedl jsem Tě“ (Hurá, mám pravdu, jsi špatný člověk, protože lžeš).

S člověkem, který Vám přestane důvěřovat, nelze vyhrát. Protože on Vás vůbec nepřijme do hry. Je to jako ping-pong, při kterém na druhé straně stolu není nikdo, kdo by vrátil míček. Podáváte, a míčky mizí v nenávratnu. Taková bezmoc to je.

Nemáte žádnou zpětnou vazbu, na které by se dalo stavět, jen negativní – a na té se nic pozitivního stavět nedá. To všechno se děje proto, že s nedůvěrou ve Vás zmizela důvěra ve Vaše slova. Ať máte pravdu, čisté svědomí, důkazy, ponižujete se přísahami, tedy druhý Vám to nevěří, nemá to pro něj hodnotu.

A nejhorší na tom je, že ten, kdo Vám nedůvěřuje, má také pravdu.

Ano, tohle umí nedůvěra.

Jak je to možné?

Otočte, prosím, na 2. stránku.