V čekárně na správného partnera: Jak být tím pravým pro toho pravého

- Reklama 4 -

Když se v bytě objeví broučci, vymetáme je. Ale co děláme s broučky ve své hlavě?

Co když už nikdy nebude líp?

Co když to nejlepší, co mě mohlo potkat, je už za mnou?

Nemám slevit ze svých zásad? Vrátit se k tomu, co mě trápilo? Přestat věřit?

Je nesporné, že hlavní bojiště našeho života je v naší hlavě. Tam rozhodujeme, kdy si ještě dáme šanci, kdy se pokusíme o něco nového, jestli si vyčekáme úspěch.

Než úspěch přijde, nevíme, že přijde, a můžeme o něm pochybovat. Každý úspěšný člověk tuto fázi překonal. Vydržel věřit v to, co není, byl do jisté míry idealista. Tím jsme i tehdy, když čekáme na lepšího partnera.

Co když žádný neexistuje?

Co když – pokud existuje – nás mine?

Co když se nakonec ukáže, že byl stejný jako ten předchozí, a my jen zbytečně ztratíme čas?

Ano, i tak broučci v hlavě mluví.

Pamatuji si tu úzkost, vědomí, že nemohu všechno ovlivnit. Vnitřní strádání, že potkávám již šťastné páry – co když na mě nikdo pořádný nezbyl?

Když jsem se bavil s těmi, kdo si vyčekali úspěch/partnera, zjistil jsem, že čemu já říkal štěstí, tomu oni říkali trpělivost. Čemu já říkal náhoda, tomu oni říkali víra. Že čemu je říkat být akorát ve správný čas na správném místě, oni říkali aktivně objevený bod na cestě.

„Když jsi trpělivý a věříš v úspěch, nepřestaneš jít vpřed. Jdeš po správné cestě a jednou se protneš se správným časem. Tedy s časem, kdy se staneš tím pravým pro toho pravého.“

Ale jak se přeprogramovat? Jak tomu opravdu bytostně uvěřit? Proč tu samou energii raději nevrhnout do nevíry, která je pohodlnější?

A jak je možné, že někteří lidé dlouhá léta nemohli narazit na pořádného partnera a pak, když ho měli, najednou nestačili odmítat další nápadníky?

To je snad nějaký zákon schválnosti?

Co především si uvědomme

Hlavními zákony na planetě Zemi jsou zákon přitažlivosti a zákon o zachování energie. Jsou komplementárně propojené a v jednom se zcela shodují: Co vydáváš, to přitahuješ.

Mnozí lidé jsou povrchní. Doslova povrchní. Sázejí na pět základních smyslů, kterými se podle vědy orientujeme. Zrak, čich, sluch, chuť a hmat. Dávají si tedy záležet na svém zevnějšku, na podchycení prvního dojmu. To je v pořádku. Lidé se však rozhodují také podle dalších smyslů, které nelze měřit. Jsou jimi cit a především intuice. Ano, my jsme schopni VYCÍTIT, kdo nám nesedí, i když o dotyčném ještě nic (hlavními smyslovými orgány) nevíme a nemáme s ním žádnou osobní skutečnost. A přesto nás NĚČÍM odpuzuje/přitahuje.

V časopise FC se tím NĚČÍM pravidelně zabývám. V tomto článku uvedu tři z mnoha složek. Na všech je vhodné pracovat teď, v čekárně na partnera. Proč to dělat? Důvody Vám řeknu v tuto chvíli dva: 1. Tyto složky významně spolurozhodnou  tom, jak přitažliví pro druhé budeme, 2. Zbaví nás trápení se z čekání.

Popřemýšlejte nad tím, prosím.

Pokud do toho chcete jít, obraťte prosím na 2. stránku.

- Reklama 5 -