Pěšky, sám a bez mapy. Jak český student poznává skutečný svět

- Reklama 4 -

Ladislavovi je dnes třiadvacet. Snad, podle vizáže, ale srdcem a myslí je jako ovoce. Na zdravém vzduchu a slunci vyzrál. Jen si představte jeho život: „Ráno vstanete a nevíte, kudy půjdete, kde budete spát a co jíst, netušíte, co Vás cestou potká. Všechno si každý den musíte vybudovat od začátku. Dopředu víte jen to, že Vám bude horko a půjdete hodně daleko. Denně až čtyřicet kilometrů. A smysl? Obětujete pohodlí, abyste si pak toho pohodlí znovu vážili. Ani nevíte, jak jsem po návratu domů nadšený, když si navlékám hodinky, když nemusím košili prát v ruce, protože mám pračku. Poutníci získávají životně důležitý nadhled. Zjišťují, že vytrvalostí jde dosáhnout všeho a že žádný problém není tak velký, aby nešel překonat.“ 

spaní u místních

Z pohledu lidí sedících u televize to zní šíleně: Jít sám. Nemít po ruce jistotu nikoho, kdo by se o něj postaral, kdyby se mu něco stalo. Mít v hlavě alarmy o únosech, teroristech… Ladislav ale právě na cestě pochopil rozdíl mezi televizní fikcí, kladoucí důraz jen na tragické události, a reálným životem, který je také o dobrých lidech – těch, kteří se do zpráv obvykle nevejdou, protože „nejsou zajímaví“. Například: Takhle ho zvali domů a hostili – islamisté. „Zjistil jsem, jak mnohé strachy jsou uměle vytvořené a iracionální. Začal jsem chápat statistiku – že když někde zabijí čtyři lidi a místem jich projdou miliony, tak je nepravděpodobné, že bych já byl pátý. To bych se musel bát i v Česku. Naučil jsem se ptát, co nejhoršího se může přihodit a jak vážné to pak doopravdy bude. Kdybych poslechl všechny strachy, nikam bych se nevypravil, natož do Jeruzaléma. Dnes už vím, že není dobré nechat strach, aby mi diktoval, co mám v životě dělat. Kdybych ho nechal, aby ovládal můj život, neměl bych dnes všechny zážitky, včetně toho, když mě na letišti v Jeruzalémě hnali do krytu při útoku raket, které na nás pálili příslušníci Hamásu z pásma Gazy. Já, Čech masírovaný televizními zprávami, byl vyděšený, všichni kolem klidní a zvyklí. Pro mě to byl nový pocit, že mě právě v tuto chvíli někdo chce zabít, oni věděli, že většina raket letících na Izrael je včas sestřelená. Jako Čech jsem si neuměl představit v tom žít denně a o to vděčnější jsem za to, jak šťastně žijeme v Česku. Neuznat to může jen člověk, který nepoznal svět.“

Když se vrátil, kamarádi se ptali, jaké to bylo. Rozhodl se všechny pozvat do kavárny a promítnout jim fotografie. Na Facebooku chtěl zjistit, kolik jich na projekci přijde, kolik míst má zamluvit. Kouzlem sociální sítě se přihlásilo 2400 zájemců. Musel pronajmout největší prostor, který k tomuto účelu v Brně, kde studuje, je: kino pro 500 osob. „Poprvé jsem ho vyprodal za 4 dny, podruhé za 4 hodiny.“ Dnes má turné po celém Česku a Slovensku.

Mezi lidmi, které strhl k pouti, jsou i jeho rodiče. V září vyrážejí do Santiaga už podruhé. Advokátka Glatzová tam nechala stresy. Páter Lízna rakovinu.

To je paradox tohoto světa, kterému část populace ještě musí porozumět: Mnohé, co nestojí ani korunu, je ve skutečnosti k nezaplacení.

A my se honíme za penězi…

Chcete změnit svůj život a nevíte jak? Inspirace lidí, kteří přišli na to jak, přináší tištěný magazín FC. Unikátní titul, který neseženete na stánku, zasíláme přímo zájemcům, kteří uvedou svou adresu ve formuláři zde. Pozor, každé vydání je vyprodané, k vyprodání se blíží i aktuální vydání Jak udělat z nemožného možné.

Čtenáři žijící v zahraničí, kteří nemají přístup k tištěné verzi, mohou číst FC v digitální podobě zde.

Upozorňujeme, že články z časopisu na internetu nepublikujeme.

© Petr Casanova

- Reklama 5 -