7 závislostí, které ničí děti i dospělé

Na vysvětlenou: Rodiče varují děti před drogami. Nepij, nekuř, nefetuj. Přitom sedm závislostí je daleko horších. Protože ničí nejen zdraví, ale od prvního dne celý život.

Mé výrobní datum je 30. srpna. V každé třídě jsem byl nejmladší a nejmenší. Na sportovních trénincích jsem stál poslední v řadě, nikdo mi nevěřil, že dokážu něco víc než jiní. Jak můžete někoho přesvědčit o opaku, když Vám ani nedá příležitost?

Nebyl jsem Petr, ale Komplex. Naučil jsem se vymlouvat na kdekoho a cokoli. Vždycky někdo jiný mohl za můj neúspěch. Někdo, komu dali přednost, kdo byl silnější, větší, výraznější.

Zůstal bych takový dodnes, kdybych nedostal školu osmi slov od učitelky. Zavolala si mě do kabinetu a povídá: „Chceš vidět toho, kdo Ti ničí celý život? Můžeš ho zbít, přede mnou, jestli chceš.“

Jo, chtěl jsem. Strašně moc.

špunt

Odvedla mě – před zrcadlo. A řekla mně, nechápajícímu, dvě věty. Hlavně druhých osm slov nezapomenu nikdy: „Všichni jsme závislí na svých myšlenkách. Nedokážeme změnit vůbec nic, dokud nezměníme své myšlení.“

Ještě mnohokrát v životě jsem zjistil, že jsem závislý dělat to, co bych už dělat neměl. Dokonce jsem věděl, že už bych to dělat neměl. Ale dělal jsem to dál.

Nebo že jsem závislý dělat něco špatně jen proto, že je to snazší a jistější. Jen proto, že „jsem to tak dělal vždycky“ nebo „že to tak dělá někdo jiný“. Neříkám, že jsem neměl svůj vlastní mozek. Měl. Ale byl plný něčeho jiného než samostatného přemýšlení. Byl plný negativity, úzkosti a strachů, které mi bránily dostat ze sebe to nejlepší.

Přestal jsem řešit, KDO do mě dostal těch 7 závislostí. Snažil jsem se spíše usilovat o to, abych je JÁ dostal ze sebe. Postupně. Ostatně celý náš život je cestou od nedokonalosti k dokonalosti. Od neúspěchu k úspěchu. Od nemluvněte, které umí jen křičet, k samostatné lidské jednotce. Celý život je cesta od minusů k plusům. V tomto případě od nesebedůvěry k uvěření v sebe.

A nakonec je jedno, kdy jste narození a kdo Vám řekne: Běž až na konec řady, stejně nic nedokážeš.

Jaké závislosti je nutné v sobě odbourat?

1. závislost od dětství: Chtít, aby všechno bylo snadné, a očekávat, že to tak bude

Nejprve fakta: Všechny velké životní úspěchy vyžadují čas a práci. Dobré nepřichází lehce. A trpělivost je často jediný nástroj, s jehož pomocí přečkáme těžká období.

Nyní jak to chodí v životě: Kdykoli chceme, aby to, po čem toužíme, bylo snadně dosažitelné, a dokonce očekáváme, že to tak bude, býváme zklamáni. To by ještě nebylo tak hrozné, kdyby ovšem naše zklamání nepřerůstalo v motivaci vzdát to. Jen díky svému nejapnému chtění a očekávání nakonec nikdy nezjistíme, jaké úsilí jsme schopni vložit do věcí, na kterých nám záleží.

Když mě na tréninku fotbalové Slavie strčili na konec fronty na přihrávky, připravil jsem se na to, že to nebude snadné. Ale byl jsem odhodlán to vydržet. Protože jsem byl nemocný touhou zjistit to, co jsem nevěděl: tedy to, čeho jsem opravdu schopen.

Proto: Najděme odvahu dělat i těžké věci. To jsou věci, které nikdo nechce dělat. Věci, které nás děsí. Věci, které pro nás neudělají ani přátelé. Věci, které nás nutí ptát se sami sebe, jak dlouho to potupení a prohrávání ještě vydržíme…

Proč dělat právě takové věci? Protože právě ty nás definují. Mě opravdu nezajímá, co člověk dokáže, když létá v oblacích. Mě zajímá, co dokáže, i když je na dně. To je rozdíl mezi žitím a přežíváním. Mezi bojem a rezignací. Mezi tím znát cestu a jít tou cestou.

Odvaha je rozdíl mezi snem a jeho naplněním. Odvaha přitom nikdy není hlasitá, jak ukazují v akčních filmech. Ne, skutečná odvaha je tichá. Šeptá, sotva slyšitelně, na konci každého neúspěšného dne: „Zítra to zkusme znovu.“

2. stránka: Opravdu je dítě, které rychleji běhá a dál skáče, perspektivnější?

- Reklama -