55 000 měsíčně? Ani náhodou! Češi nechtějí dobře placené pozice, pokud neznějí světově

- Reklama -5

Hledáte práci?

Brali byste měsíčně 55 000 Kč hrubého?

Představte si, že nikdo takovou práci nechce. Nezní totiž dost světově.

„Skutečně, trh se ocitl v paradoxní pozici. Na některé dobře placené pozice mají firmy problém někoho najít, naopak o špatně placená místa se přetahují desítky až stovky uchazečů,“ kroutí hlavou Tomáš Surka z McROY Czech, jedné personálně-poradenské společnosti.

Divím se tomu jen do chvíle, než zajdu do supermarketu. Tam stojí fronta na produkt z reklamy, i když je dražší než kvalitnější konkurent. Češi zkrátka milují to, co dobře zní. Jsou rádi cool a trendy. Bez ohledu na peníze. To je dobré znamení: Pro Čechy peníze opravdu nejsou všechno…

„Na anglicky znějící pozice reagují raději než na ty klasické,“ dodává Surka.

Firmy se tomu pochopitelně přizpůsobují. Pozice přejmenovávají anglicky. Manažer, ředitel… i když ve skutečnosti jediný, koho člověk mnohdy manažuje nebo řídí, je on sám. Nevadí, plat unese mnohem nižší, stačí, když přátele oslní zvučnou navštívenkou…

Surka sestavil 5 nejpřeceňovanějších profesí v ČR:

5. místo: Kontrolor kvality

„Dobře znějící profese, ale ve skutečnosti se za ní může skrývat pracovník, který nevydělá ani 17 000 hrubého,“  říká Surka. Pod všeobecným označením „kontrolor kvality“ se už vyskytoval dokonce vrátný, který měl při odchodu zaměstnanců z továrny „kontrolovat lidskou kvalitu“, tedy prohlížet tašky, zda něco nevynášejí. „Skutečný kontrolor kvality v průmyslu může vydělat až 23 000 korun hrubého.“

4. místo: Marketingový specialista

Marketing je jedno z nejlépe znějících, tudíž nejpoužívanějších slov. Vejde se totiž pod něj všechno.

Marketing je proces zaměřený na uspokojování potřeb zákazníka. Pomocí nástrojů, metod a technik výzkumu se zjišťuje, co zákazníkovi chybí, a na základě toho pak firmy přijímají taková opatření, aby zlepšily produkt a službu. „Jenže se stává, že náplní práce není skutečný marketing, ale daná firma hledá jen „děvče pro všechno“, která bude jen zapisovat poštu a vyřizovat telefonáty,“ říká Surka.

Právně je to v pořádku, protože i asistentka svým způsobem „přijímá zpětnou vazbu zákazníka“ a pomáhá k vylepšování služeb firmy. Takže je „marketingově zasloužilá“. Problémem je plat, který u asistentské profese nemusí přesáhnout 20 000 korun měsíčně hrubého.“

3. místo: Business analytik, analytik trhu

Dostáváme se k nejčastějším profesím dneška – prodejcům. Ti mají opravdu nepřeberný počet „přezdívek“. Surka: „Často se jedná jen o prodejce jednoho konkrétního produktu finanční instituce.“ 

Může jít dokonce o „ředitelské“ pozice se zamlčeným dodatkem, že „ředitel“ řídí jen sám sebe a své strategie. Pochopitelně jeho odměna se přímo odvíjí od prodejního úspěchu. „Často nepřesáhne 25 000 hrubého.“

A proč „analytik“? Firma to odůvodní jednoduše: Protože si prodejce musí nejprve „analyzovat trh a konkrétního osloveného klienta (prospekta)“, než na něj zaútočí s nabídkou. To je veškerá analytická práce…

„Uchazečům, které zaujala možnost přejít na pozici analytika, doporučuji, aby si ještě před pohovorem, například telefonicky, ověřili skutečnou náplň inzerované pozice. Jinak mohou být na pohovoru nepříjemně překvapeni,“ podotýká Tomáš Surka.

2. místo: Regionální manažer

Manažera si mnozí představují jako hlavu určitého týmu. Ovšem manažer podle Wikipedie je „vedoucí pracovník, který zodpovídá za chod jemu svěřené organizace“. Tečka. Jak velká je ta organizace, není nikde stanoveno. Onou organizační jednotkou může být i pouze on sám a jemu svěřený úsek. Jde tedy často o řadového obchodního zástupce, který si opět jen manažuje svou práci v konkrétním regionu. „Mnohdy pracuje za velmi nízký fixní plat nebo je dokonce tlačen do spolupráce na živnostenský list,“ upozorňuje Surka.

Tato věta je důležitá. Firma se tak prakticky zříká odpovědnosti za osud tohoto člověka, všechna rizika jsou na jeho straně. Na rozdíl od podnikání, kdy je člověk sám sobě pánem, „živnostník“ v tomto pseudozaměstnaneckém modelu nemá mnoho práv, zato má řadu povinností vůči firmě. Není divu, že firmám tento model velmi vyhovuje.

1. místo: Vedoucí pobočky, zástupce vedoucího

Hm, vedoucí, to má šmrnc. Koho ale vede? Opět může platit: jen sám sebe.

Anglicky znějících obdob této pozice je celá řada. Většina má vzbudit dojem dobře placené manažerské pozice. „Ale v praxi se stává, že jde o jediného člověka, případně jednoho ze dvou lidí, na nějaké pobočce, který dělá prakticky všechno,“ říká Surka, který i tady doporučuje pozorně si předem přečíst popis práce v inzerátu. Tito zaměstnanci totiž vydělávají maximálně 22 000 korun hrubého. Zástupce vedoucího pobočky v maloobchodě dokonce ještě méně, protože v mnoha případech se ve skutečnosti jedná o prodavače, a ten je rád, když má plat kolem 15 000 korun.“

Zvláštní specialitou této doby se začíná stávat „front desk manažer“. Zřejmě ho přinesl do Česka někdo, kdo byl na dovolené v zahraničním hotelu. Tak se totiž popisuje recepční. Nejkurióznější je, že při nízkém platu musí tato „manažerka“ plnit dost vysoké požadavky: od flexibility přes znalost cizích jazyků až po přitažlivý vzhled.

Pokud lidé, kteří se dobře orientují v cizích jazycích, pracují ve skutečnosti na recepci, je logické, že chybí firmám na jiných pozicích. Ale nejen oni.

Jaké slušně odměňované profese jsou nejpřehlíženější? 

- Reklama -