5 kroků, jak si nedat otrávit vodu v nás

Motto: Proč se trápíš každou porážkou? Nemůžeš být dokonalý. Jsi člověk. Nezapomeň.

Místo předmluvy: Člověk je tvořen především vodou. V dospělém je vody jako ve čtyřicetilitrovém sudu. Voda je vodivá. Rychlostí blesku přenáší informaci. Pokud chceme být produktivní, svou vodu si nesmíme nechat otrávit.

Jdu z posilovny. Ta mi vždycky vrátí krásnou energii. Jsem dobře naložen.

Vtom mi zvoní mobil. Kamarád. Oznamuje mi zprávu, ze které zesinám. Krev mi úplně uteče z obličeje. Něco hrozného, co mění celý den a já jsem to nijak nemohl ovlivnit. Zrod té hrůzy ani následek. Je to jeho vina, ale nic mi to není platné. Mohu řvát, urážet ho, naříkat – nic z toho by nepomohlo, spíše by to stav zhoršilo. Zbývá mi jen – to přijmout a zařídit se podle toho. Jsem postaven, víceméně, před hotovou věc.

Z dobrého naložení není nic. Otrávená voda. V jedné sekundě. Co teď?

Je rozdíl mezi lidmi, kteří nám chtějí ublížit a mají z našeho smutku radost, a těmi, kteří nám ublíží z nešikovnosti a náš smutek je bolí dvojnásob. Ty první můžeme ignorovat, protože je v životě nepotřebujeme. Ty druhé musíme, byť sami sraženi na zem, podržet.

Píšu o tom i v 250 zákonech lásky, své knize. Správný partner to nemá snadné. Je to první hromosvod. První, do koho vrazí blesk – protože je nejblíž. On to musí ustát. Nemusí všechno pochopit či dokonce schválit, stačí, že je nablízku a odvádí blesky z partnera do země. Nemusí si cizí sršení brát osobně – kdyby nějaký hromosvod stál blíž, chytil by to on. Je vlastně dobře, když jsme první na ráně, prvním číslem v partnerově telefonním seznamu. I když to, co říká, nás může bolet, my v té chvíli máme privilegium ho veškeré bolesti zbavit. A pak si vyklepat ruce a mysl a setřást tu negativitu i ze sebe.

Pokud Vám někdo otrávil vodu, ať úmyslně či z nedbalosti, uvědomte si, že stejně rychle se můžete dostat i do pohody. Voda je opravdu bleskově vodivá. Je připravena nést i dobrou informaci. Stačí přesvědčit její první molekulu a ona to už řekne dál, spolehněte se. Molekuly vody jsou děsné drbny.

Jak se tedy z ohnutých zad opět narovnat, ba dokonce ještě víc než předtím? Mně pomáhá těchto 5 kroků:

1. krok: Všechny pocity vycházejí zevnitř

To, jak se cítíme, záleží pouze na nás. Můžeme to velmi rychle ovlivnit. I když se nám to tak nezdá, nejsou to vnější okolnosti, co nás donucuje cítit se nějak. Naopak. Co podvědomě vykládáme sami sobě o tom, co se děje, je to, co formuje naše pocity. My určujeme své pocity, pocity vedou k myšlenkám, myšlenky k činům a činy k výsledkům. Máme-li negativní pocity, obvykle máme i negativní myšlenky, naše činy jsou negativní, případně žádné, protože nejsme schopni nic konstruktivního dělat, a proto máme také negativní výsledky.

Jsme to my sami. Ani životní rány. Ani názory jiných lidí. Ani naše chyby. Nic z toho nemusí být stresující samo o sobě, pokud nedovolíme svým pocitům, aby nás stresovaly.

Stres obvykle přichází ve chvíli, kdy se zbavujeme své vlastní síly. Chceme přenést vinu nebo odpovědnost na jiné osoby a události, které neovlivníme. Stresujeme se, protože „to nemáme ve své moci“. Co když se v pondělí přihlásí o zaměstnání někdo, kdo je lepší než já? Co když partner zítra náhodně potká někoho, kdo bude zajímavější než já? Co když…? Těch katastrofických vizí může být miliarda.

Ne, všechny opravdové konflikty, které nás nejvíce trápí, začínají uvnitř, v naší mysli. My sami se poškozujeme, oslabujeme, obíráme o sebekontrolu a kázeň. Příště kdykoli začneme mít špatné pocity z něčeho, co někdo jiný udělal, poslouchejme ne jeho věty, ale především ty své – které vycházejí z našeho nitra. Protože jen ty rozhodují o tom, do jaké míry nás okolní svět dokáže ovlivňovat.

Nikdy nezapomeňme: Ani všechny oceány světa nedokážou potopit loď, dokud se voda nedostane dovnitř. Člověk je jako loď v moři. 

2. stránka: Co má společného člověk a šíp?