3 minuty mého soukromí: Kam vede obyčejných 250 zásad vztahu

- Reklama -

Je příjemné mít 137 000 přátel na Facebooku a moci s nimi komunikovat. Někdy ale člověk potřebuje jednu jedinou duši, která je nablízku, když je 137 000 lidí off-line.

Roky píšu (také) o vztazích, články četlo přes čtrnáct milionů lidí po celém světě a čtenáři se právem ptají:

Jak jsem na tom se vztahy já? Jsem příkladem toho, co doporučuji, nebo kážu vodu a piju víno? Kam mě moje rady a zkušenosti v reálu dovedly?

I když si současné soukromí chráním, je fér odpovědět. Nemohu se zlobit na ty, kdo z nedostatku informací občas napíšou, že jsem možná „gay“, „samotář“, „zatrpklý vůči ženám“.

Ne, to opravdu nejsem.

Proto tady je moje soukromí, můj odkrytý vztah. Poprvé a naposledy. Obrazem, beze slov, ve 3 minutách z tohoto týdne.

[youtube]https://www.youtube.com/watch?v=KHitQSb_B_g&feature=youtu.be[/youtube]

Takže ano –

co píšu, to si myslím;

co si myslím, tomu věřím;

čemu věřím, to se snažím dodržovat.

Přirozeně, jsem obyčejný člověk, chybující a ani můj vztah nemůže být bez problémů. Zaplaťpánbu. Jenom společným překonáváním problémů totiž vztahy posilují.

Proto jsem také v jetty, pavilonku nad oceánem, sepjal ruce a zpětně děkoval za všechny tvrdé rány, které jsem kdy ve vztazích dostal. Zní to paradoxně, ale já s odstupem času vždy děkuji za všechno to převoznictví, upírství, chameleonství, nemilující vrahy a ty, kdo v mých vztazích více mysleli rozumem než srdcem. Co zlého člověk pozná, tomu může porozumět a vzepřít se. Jen to, co protrpíme, dokážeme podruhé překonávat, někdy i chápat nebo alespoň přijímat jako fakt.

in the garden

Oba díky svým špatným zkušenostem víme, jak bolí nekomunikace, nevěry, přetvářky, podrazy, zrady, manipulace i lži do očí. Ani jeden už to nechceme zažít. Proto jsme si postupně sepsali nějakých 250 zásad, kterými se v našem vztahu řídíme.

Jsou nekompromisní, ale přijatelné pro oba. Jen díky nim mezi námi vymizely zbytečné domněnky, nejistoty a šumy. Naučili jsme se mluvit s druhým, vzájemně se podporovat, respektovat své děti. I když nadále jsme dva odlišní lidé, díky stanoveným pravidlům můžeme zvládat všechny krize, které musejí přicházet už kvůli tomu, co těžko ovlivníme, třeba kvůli vnějším okolnostem nebo přirozeným změnám pocitů, nálad. Jsou to ale naše závazné soukromé zákony, s jejichž pomocí budujeme jak jeden druhého, tak celý vztah.

Ani zdaleka nejsme dokonalí, oba chybujeme, ale to nám nebrání v tom, abychom si plnili jedno jediné přání: být docela obyčejně šťastni.

Nic víc, ale také nic míň.

2. stránka: Jak to funguje u našich přátel?