Přímé lži do očí: 5 kroků, jak ustát lidi dvou tváří

- Reklama -5

PROČ? ptáte se v takových chvílích.

Ale ptáte se zbytečně. Nenajdete pozitivní odpověď.

Ale to nevadí. I tam, kde nenalézáme pozitivní odpověď, můžeme vždycky udělat pozitivní krok dopředu.

I mlčky. Když si na jednání druhých neumíme odpovědět.

Jste tak jako já rádi, když se v druhých vyznáte?

Když jednají tak, jak Vám slíbili? A když říkají to, co si myslí? 

To, co nám na druhých dnes vadí, jsme jako malí obvykle dělávali sami… Ohýbali jsme páteř před učiteli a za zády je pomlouvali. U nás v partě jsme dělali machry na holky (jako že jsou nám lhostejné…) a ve skrytu duše jsme si tolik přáli, aby nás políbily…

Dospíváním jsme z toho měli vyrůst. Některým se to nepodařilo a dětmi zůstali. A má to děsivé následky.

„Víte, mám milenku,“ pošeptal mi jednou obchodní partner na toaletách restaurace. „Mohl byste jít, prosím, zpátky k našemu stolu napřed? Já jí potřebuju zavolat. V soukromí…“

Otřesený jako boxer po knokautu jsem se šoural k partnerově manželce, která mi pak nad talířem žhavě vyprávěla, jak ji manžel (v té chvíli právě telefonující milence) miluje, jak jsou šťastni a co vše spolu plánují.

Střih v čase a prostředí. Asistentka mi povídá: „Nevyznám se v něm. Zdálo se mi, že spolu budeme, ale…“ Už delší dobu má totiž ženatou známost. Čím déle „spolu“ jsou, tím více on ctí 3 základní pravidla zahýbajícího ženáče:

1. Nepřiznej, že jsi ženatý.

2. Když už na Tebe praskne, že jsi ženatý, tvrď, že se rozvedeš.

3. Když už praskne, že se nerozvedeš, nedopusť, aby Tě přestala milovat.

„Říká mi, jak mě miluje. Přitom jsem ho jednou viděla s manželkou. Objímal ji a říkal jí totéž, co mně.“

Určitě to mezi muži a ženami funguje i opačně. Lidé dvou tváří mají kalhoty i sukně. Někdo jim říká pohádkáři. Někdo taktici. Pro mě to jsou jednoduše podrazáci. Dávám si na ně pozor, protože člověk má jenom jednu metodiku přemýšlení. Jak se chová ve vztazích, tak i v byznysu. Obchodní nebo životní partner, to je pro ně jedno. Stejně přistupují k manželům, milencům, šéfům, klientům, kamarádům. Požádáte je o radu a oni Vám ukradnou nápad. Uvedete je do problematiky a oni si založí konkurenci. Jednou rukou Vás plácají po ramenou a druhou Vám podřezávají větev.

Když jednou prozřeme, jak k tomu přistoupit?

Když si uvědomíme, jaký čas jsme s podrazákem ztratili, jak se s tím vyrovnat?

Máme sto chutí se mstít, opravdu to ale udělat?

Když dovolíte, něco Vám poradím: Nesoustřeďte se na negativní činy. Negativní činy přinášejí jen negativní výsledky. Pokud máte problém se svými emocemi, naučte se v každé chvíli přemýšlet pozitivně. Pak pochopíte, že i střet s osobou dvou tváří je vlastně pozitivní. Protože potkat bacila znamená projít očkováním. Vypracoval si na něj protilátky. Pokud i Vy tedy zjišťujete, že se něčí činy rozcházejí s jeho slovy, a začínáte si uvědomovat, že čelíte přímým lžím, doporučuji těchto 5 očkovacích kroků.

1. krok: Smiřme se s realitou a oddělme ji od fantazie

Existují dva světy: faktů a domněnek. Někdy ty dva světy zbytečně směšujeme. Pak žijeme v iluzích a malujeme si vztah i partnera tak, jak existuje jen v naší fantazii. Nedělejme to.

Pohlédnout pravdě do očí bolí. Ale jsou dva druhy bolesti: jedna zraňuje a druhá mění. Když se smíříme s realitou, je to jako plout po vlnách, aniž bychom se moři vzpírali. Když půjdeme ve směru života, pocítíme občas obě bolesti, ale oběma porosteme. Protože je přijmeme.

K posunu vpřed v každé situaci je nutné nejdříve přijmout realitu. Pak jako bychom našlapali odrazový bod. Jistotu, od které se můžeme odrazit ve směru, který si vybereme. Je to s jako s mapou. Nestačí vědět, kam směřujeme, ale také odkud vycházíme. Cíl je nám k ničemu, když nevíme, kde se právě nacházíme.

Odmítat realitu nebo dokonce bojovat s minulostí je plýtvání časem a energií. Přát si, aby věci byly jinak, než jsou, nebo dokonce předstírat, že jsou jinak, nikam nevede. Proces smíření znamená umožnit věcem a lidem, aby se ukázali v plném světle, jací jsou. Neznamená to vzdát se lepšího života, naopak to znamená jedinou cestu k lepšímu životu. Protože si uvědomíme, že tím jediným, co spolehlivě kontrolujeme, jsme my, naše jednání a naše přítomnost.

Součástí smíření je odpuštění. Odpuštění je přijetí přítomnosti jako takové. Jako suchého faktu. Skoro všechna lidská utrpení a negativita v jejich mysli jsou způsobena odmítáním přítomnosti a nedostatkem odpuštění. Neklid, úzkost, pocit viny, napětí, stres, starosti a zášť – tyto všechny formy nezdraví – bývají zaviněny přílišným pobýváním v iluzích, tedy v minulosti nebo budoucnosti – dvou časech, které neexistují, a nedostatečným pobýváním v přítomnosti.

Lže nám, hm. Je to lhář. Tečka. Neobhajujme ho minulostí. Minulost je mrtvá. Stejně jako budoucnost, kterou nám slibuje, je nenarozená. Oba časy existují jen ve fantazii. Žijme teď a tady. V přítomnosti. Podle té se rozhodujme.

2. stránka: Jak se smířit s tím, že nám druhý vzal čas?

- Reklama -