O síle přátelství aneb Ve 20 letech nejmladším restauratérem v Česku

- Reklama -

V zamyšlení

Praha je fajn. Ale ještě fajnovější jsou menší města. Člověk narazí na mnohem více inspirativní lidi. Protože jejich úspěch se rodí často v místech a okolnostech, kdy se nečeká. Tímto článkem chci vyjádřit velkou úctu k mládí, protože vyrůstat v této době není sranda. A vzít odpovědnost za sebe i druhé už vůbec ne.

Pardubická hlavní tepna se jmenuje třída Míru. Město se ji v loňském roce rozhodlo zrekonstruovat. Obchodníci brali nohy na ramena. Radní tedy poskytli podnikatelům 60procentní úlevu na nájemném. „Musíme zavřít, zákazníci přes výkopy nechodí,“ bědovali ti, kdo neviděli cestu vpřed.

Zdálo se, že třída umírá. Ale byl jeden člověk, který držel pozitivní prapor. Nějaký dvacetiletý kluk hlásal: „Tohle místo má to nejlepší před sebou. Až se třída otevře, budou tudy zase proudit davy. Lidé budou zvědaví, co je nového, jak vypadá opravená ulice, budou nahlížet do obchodů, odpočívat v restauracích.“ Bylo to neskutečně kontrastní. Zatímco jiní ze staveniště utíkali, on v jednom z nebytových prostorů ladil novou italskou restauraci. „Sehnal jsem místo s vchodem zezadu od parkoviště. Lidé si cestu najdou. Začátky možná bývají krušné, ale já věřím, že se to zlepší.“

Myslíte, že ten kluk musel mít pohádkové dětství? Štědré zázemí? Šťastnou rodinku? Prostě si žil dolce vita? Tak to se mýlíte.

Rekonstrukce

Šimon Havlík hrál hokej. Patnáct let. „Byl jsem na stadionu pět hodin denně a nikam to nevedlo. Máma žila s jedním Italem. Oba byli kuchaři. Vařili ve dvou restauracích a obě zanikly. První vinou jednání majitele, druhá vinou špatného místa. Neměli na nájem, museli do levnějšího bytu a do toho se rozhádali a rozešli. Já se dostal na vysokou školu do Opavy, ale nenašel jsem žádnou brigádu, díky které bych mámě vypomohl, tak jsem se vrátil do Pardubic. Peníze byly prvořadé. Trápilo mě totiž, jak je na tom máma hrozně. Celé večery brečela, prostě se nám celkově moc nedařilo.“

Jednou vyšel na rozkopanou třídu Míru. „Známý tam měl obchod. Akorát to také balil…“ Šimona naučil sport jednomu. Ať jsou porážky sebevíc hořké, pořád je nutné jít dál. Základním předpokladem úspěchu ve sportu i jakékoli jiné oblasti je nalézt i na porážce něco pozitivního. Tímto způsobem pohlédl na obchod. Kdy bude na třídě větší příležitost? Teď, když začíná prázdnout, nebo až bude plná konkurence a vysokých nájmů? A tak se začal zajímat o pronájem. „Podotýkám, že jsem neměl ani korunu. Máma neměla žádné úspory a s otcem nevycházím. Vydal jsem se na Městský rozvojový fond Pardubice, muži, který je dnes už primátorem, jsem popsal svůj projekt a on řekl, že mi věří a že s pronájmem souhlasí.“

V nabídnutém prostoru nebylo nic. Ani elektřina, voda, rozvaděče, příčky, okno v kuchyni. Nic. „A tak jsem začal shánět peníze.“ Poptal se v rodině, bez úspěchu. Přátelé pomoc neodmítli. Šimon zjistil, že jeden mu může vypomoci úvěrem na 500 000 Kč. A hlavně se dozvěděl, že si ho mohou předcházet pivovary. Když bude brát od pivo právě od nich a zaručí se, že bude hodně vytáčet, založí ho. Dají mu 350 000 Kč. V restauraci jsem skoro všechno dělal svépomocí a s přáteli, podařilo se mi narazit i na elektrikáře, který mi nejen počkal s platbou, ale byl ochoten mi dokonce půjčit. Možná to byla děsná náhoda, ale já věřím, že takových lidí je víc, jen mě dříve nenapadlo se někoho zeptat. Jak se říká, líná huba…“

máma

Byl to perný rok. Ale také užitečné lidské síto. „Viděl jsem, kdo mě nazývá bláznem a kdo mi nevěří. Měl jsem za sebou jen půlroční brigádu v Itálii, jinak jsem restauratérský provoz znal jen vzdáleně od mámy, ale byl jsem odhodlán se všechno naučit, měl jsem velký sen a nadšení. A především jsem měl extrémní motivaci. Tolik jsem si přál to dokázat hlavně kvůli mámě. I když mi lidé z oboru říkali, že to nemohu zvládnout, kamarádi mě stále podporovali, uvědomil jsem si, kolik mám opravdových přátel, kteří při mě stojí a vždy pomohou, zatímco naštvaný kavárník odnaproti mě byl schopen udat, co mi nejspíš v provozovně chybí a že nejsem technik.“

Koho má v kuchyni a co se dozvěděl o lidských schopnostech?