Můj útěk z běhacího kolečka: Tam, kde nemají hodiny

- Reklama -5

Asi to taky znáte. Občas se cítím přečasovaný. Diář spočítaný na minuty, bez odpočinku. Když je toho už moc, potřebuji změnu. Proto odlétám – přátelé říkají do jiného časového pásma, já říkám do bezčasového pásma.

Výhled z ložnice

V hotelu mám Deluxe Ocean View Room, s veškerým vybavením, dokonce i přímým průhledem do koupelny (a z koupelny opačným průhledem přímo na oceán), jen jedno tu chybí. Hodiny.

Průhled ložnicí do koupelny

Nejsou v celém hotelu, ani na recepci. „Čas není. Je jen přítomnost,“ říkají tady. Když „je čas“ (rezervace tenisového kurtu, masáží, večeře), zavolají mi nebo mě vyhledají.

koupelna v Deluxe Ocean

Na rozdíl od Evropy nepřemýšlím, jestli já řídím čas, nebo čas řídí mě. Čas opravdu neexistuje. Když večer z terasy pozoruji hvězdné nebe (jiné než na severní polokouli) nebo vodní vír, který se ve vaně točí na opačnou stranu, plyne pouze přítomný děj.

pohled z helikoptéry na resort

Trvá chvíli, než si na to Evropan zvykne.

Jednou, když jsem byl na Mauriciu, bouchl vulkán na Islandu. Evropa kvůli sopečnému smogu nepřijímala letadla. Nikdo nevěděl, zda to potrvá dny, týdny, měsíce.

„Co tady běduješ?“ objevil mě manažer hotelu Beau Rivage bezmocného vsedě na pláži.

„Nemohu odtud a doma je tolik práce,“ snažil jsem se mu vysvětlit.

A on mě dorazil: „A proč se neraduješ?“

Mauricijci neřeší to, co nemohou ovlivnit. Co mohou ovlivnit, o tom nepochybují, že to vyjde. A když to nevyjde, nepochybují, že to vyjde příště. Nevědí, co je stres a rakovina. A mají pokojný život.

Věčný úsměv, pozitivní přístup k životu a bezstarostnost očisťují v celém Indickém oceánu. Seychely, Maledivy… všude ostrované hýčkaní stálým klimatem a obklopení mořem říkají, že úkoly neutečou a nové nepřiplavou.

butler

Mauricius mě baví nejvíc, je nejlevnější a má nejzajímavější vegetaci. Za dobu, co sem létám, jsem poznal třináct hotelů, skoro všechno pětihvězdy, jen Dinarobin měl šest hvězd. St. Regis, kde jsem letos (jsem zatížený na jihozápad ostrova) a který je díky své vile (30 000 dolarů na noc) řazen mezi patnáct nejdražších hotelů světa, měl mít šest hvězd. Pro pochopení: 6. hvězda = služba osobního sluhy, takzvaného butlera.

Zatímco na Maledivách (příkladně na Island Hideaway, šestihvězdičkovém ostrovním resortu) je přidělený sluha neměnný a trvale k dispozici, tady mi více vyhovuje větší míra soukromí a samostatnosti. A když něco potřebuji, stačí se vyklonit z terasy a v sousedním pavilonu zpozorní čtveřice butlerů, kteří se dělí o hosty, ale i oni šetří jejich čas. Hřeben, zapomenutý v Praze, mi shánějí do 5 minut, starají se o vybalení kufrů a praní/žehlení prádla,  o úklidu a běžném servisu ani nemluvě. Dnes mi na šestou ráno (oznámil jsem, že jdu na výlet) připravili snídaňový balíček toho, co mám rád, aniž bych to musel výslovně specifikovat – kromě vrozené empatie, kterou Evropan těžko pochopí (asi jsou více spojeni s přírodou a lépe ovládají například intuici), zdejší butleři od první chvíle pozorně sledují návyky a preference jednotlivých hostů, a tak se rychle vcítí do jejich potřeb a přání a mnohdy nepochopitelně předvídají to, co hosté chtějí udělat…

restaurace

… v mém případě typicky když odcházím z večeře a oni poznají, kdy ocením romanticky připravenou koupelnu a kdy raději silný drink na terasu.

Jak si tady cizinci trvale žijí a vydělávají na život?

- Reklama -