5 důvodů, proč přehodnotit to, co jíme

- Reklama 4 -

Jez ovoce, nepij kolu, nejez smažené, vyhýbej se tučnému… Odmalička jsem poslouchal, důvěřoval a nikdy mě vlastně nenapadlo přemýšlet proč. Dnes mě k tomu pobídlo rozpůlení trhu s potravinami na supermarketový prodej produktů ze zahraničí a rozvoj farmářských obchůdků s tuzemskou produkcí. Proč bychom měli přemýšlet nad tím, kam si jdeme nakoupit? Do jaké míry by nás měla ovládat cena? A co bychom dětem neměli dělat?

Tropické ovoce z dovozu

„Dej si kiwi, pomeranč, banán, podívej přece na Afričany, jak jsou zdraví a mají krásné zuby,“ říkáme. Ale to, obávám se, srovnáváme nesrovnatelné.

Samozřejmě, jsme-li v tropech, jezme tamní ovoce. Bývá totiž zralé. Má-li ale ovoce z tropů dorazit k nám do mírného pásma, aniž se cestou zkazí, nedá se trhat zralé. Prostě by k nám přišlo již shnilé. A tak se musí sklízet nezralé. Ano, říká se, že „dojde“, ale já se ptám: Za jakých podmínek? Vlivem předčasného odtržení od slunce a půdy chybí dováženému ovoci vitaminy (kvůli kterým si ho paradoxně kupujeme), zato přebývají organické kyseliny, které se nestačí ztratit. Kromě toho, že jíme polotovar, musí tělo k vysrážení těchto kyselin použít vápník a hořčík. Kdo tyto látky nedoplňuje, nutí tělo brát je z vlastních zásob a pak může mít problémy s vápenátostí kostí. S věkem to při nadměrné konzumaci může vést až k osteoporóze, metabolické kostní chorobě, která se projevuje řídnutím kostní tkáně.

Takže: Přemýšlejme selským rozumem. Čím nezralejší je tropické ovoce na prodejních pultech, o to nezralejší muselo být při sklizni. Jsou milé ty slevové akce na nezralé banány, ale ptejme se, zda vůbec mají nějakou hodnotu a proč o ně nestojí v zahraničí. Jezme tropické ovoce, ale spíše v tropech, kde je zralé a chutná správně – u nás ho jezme velmi střídmě.

Přepalované tuky

Každý ví, že smažená jídla škodí, málokdo ví, čím. Uvedu to, abychom se více zajímali o to, co jedí hlavně děti ve školních jídelnách a volném čase.

Smažení je tepelná úprava tukem při teplotě nejméně 150 °C. To číslo je důležité. Při 125 °C se totiž přepaluje olej. Přepálený olej pak ničí vazivo a zvyšuje krevní tlak. Mnozí restauratéři tak začínají smažit na sádle. To se přepaluje až při 180 °C. Vím, že lidé mají proti sádlu předsudky. Prý se po něm tloustne. A tak doma raději používají oleje, i když je na nich výslovně uvedeno: Používejte za studena. (To je ještě lepší případ. Někteří výrobci na etikety klidně napíšou: Vhodné pro smažení…)

Hlavně u dnešních dětí je to průšvih proto, že odmala vyrůstají na burácích a chipsech, které se vyrábějí na opakovaně přepalovaných tucích. Buráky pražením (160 °C), chipsy smažením. O fastfoodu ani nemluvě. Přepálené tuky přitom vyčerpávají žluč a žlučové kyseliny, které pak chybí při stavbě sírových můstků ve vazivu – to ztrácí pružnost (více o tom ještě dále).

Takže: Poslouchejme více své tělo. Vyslyšme varování bolavých kloubů a svalových úponů. Přemýšlejme, proč nám vlastně více vadí sádlo? Že se po něm tloustne? A je to fakt problém sádla, nebo spíše našeho pohybu?

Limonády

Farmáři vyrábějí čerstvé ovocné/zeleninové džusy. My všichni si doma můžeme udělat vodu s citronem nebo jiným ovocem. A přesto se pořád nejvíc pijí průmyslové limonády. Nevadilo by mi to, kdyby snad všechny průmyslové limonády neobsahovaly kyselinu citronovou. Mám-li Vám ji představit, je nejagresivnější z organických kyselin a je ve spoustě dalších průmyslových potravin a hlavně bonbonech. Poznáte ji mnohdy po chuti. Mimo jiné leptá sliznici a ta pak snáze propouští infekční viry a bakterie. Problém je, co sama způsobuje, a navíc, k čemu nutí tělo. Aby kyselinu citronovou neutralizovalo, ubírá vápník. Platí to, co u nezralého ovoce – odvápněný organismus začne mít různé potíže, například svalové křeče.

Je paradox, že snad jediná průmyslová limonáda, jež kyselinu citronovou neobsahuje, je Coca-Cola. Ta v oficiální receptuře užívá kyselinu fosforečnou, naopak zřejmě nejdůležitější kyselinu na planetě. Jako jediná dokáže tvořit tzv. esterické můstky, které drží šroubovici naší DNA při sobě – jinak by se rozpadla a rodily se zrůdy. Není náhoda, že Coca-Colu, vlastně konzervovanou kyselinu fosforečnou, vyrobil lékárník, Američan Pemberton. Od roku 1885 se sice změnila (už neobsahuje kokain či alkohol), ale pořád výrazně pomáhá například při trávicích problémech (zvracení a nechutenství). Stačí ji vychladit, mírně naředit a zbavit bublinek. Pověstné osvěžení je dáno tím, že odštěpení pouhé 1 molekuly kyseliny fosforečné ihned uvolní 12 kilokalorií energie.

Coca-Cola je samozřejmě v mnohém neporovnatelná s čistou vodou nebo přírodními džusy, jiná je také její východoevropská podoba. Lidé namítají, kolik kostek cukru obsahuje. Pemberton pochopitelně nevlastnil žádný cukrovar a neměl sebemenší důvod plýtvat cukrem. Jako farmaceut na cukru neviděl nic špatného. Naopak. Cukr totiž potřebujeme jako – neřeknu „sůl“ – doslova jako cukr. Ptáte se, proč?

Srdce dokáže jedním stahem vytlačit asi 2 velké panáky krve (1,2 dcl). Za minutu tedy vypumpuje kbelík krve. Za den nádržku o objemu 10 000 litrů. Srdce průměrného 80letého člověka přečerpá okolo 350 milionů litrů, což vydá na menší údolní nádrž. Srdce běží právě díky cukru, konkrétně díky glukóze (hroznový cukr) a fruktóze (ovocný cukr). Bez cukru by se ostatně neobešla ani játra. Glukóza likviduje toxiny, aktivuje svaly a nakonec i mozek. Fruktóza zase pohání bičíky spermií. Spousta lidí propadá obavě, že jíst cukry je špatné a že při nadměrném slazení budou mít cukrovku. Přitom slinivka (za 2 hodiny dokáže zpracovat až 0,7 kilogramu cukru) je orgán jako každý jiný. Když chcete mít silné svaly a srdce, musíte je trénovat. Tak jako u svalů a srdce i u slinivky platí: Všeho s mírou.

Takže: Snažme se vyhýbat chemii. Neotravujme „svou vodu“, vždyť voda tvoří až 80 % člověka – snažme se ji zachovat čistou.

Proč (ne)potřebujete nízkotučné mléčné výrobky?

- Reklama 5 -