20 důležitých připomenutí, když nás zabolí odmítnutí jinou osobou

- Reklama -

1. Osoba, která s námi zachází jako se špínou, nám v této chvíli nemá co nabídnout intelektuálně ani duchovně. Jediné, co nám může nabídnout, jsou bolesti hlavy a srdce. To není osoba, které bychom se měli držet. To je osoba, od které bychom měli prchat.

2. V životě nás ohromně posiluje několik zlomových okamžiků. Jedním z nejsilnějších je ten, kdy nalezneme odvahu smířit se s tím, co nemůžeme změnit. Včetně názorů nebo chování někoho druhého.

3. Zní to jako klišé, ale je to pravda: Někdy nás život musí srazit níž, než jsme kdy byli, abychom měli důvod se napřímit, co to jde, a vztyčit hlavu výš, než nás kdy napadlo. Být sražen na kolena znamená vždycky dostat příležitost začít si sebe vážit za to, že se postavím na své nohy. (Všimněte si, jak často nám život dává facku jen proto, abychom si uvědomili mnohé „samozřejmosti“ v čele se zdravím.)

4. Někdy lidé nepoznají, co důležitého pro ně děláme, až do chvíle, než to dělat přestaneme. Ano, i oni už nás berou za samozřejmost a nenapadne je, že jim to, co děláme, může chybět. Čím více příležitostí někomu v životě dáváme, tím více respektu u něj ztrácíme. Problém tedy není v tom, CO pro druhé děláme, nýbrž PRO KOHO to děláme. V první řadě si zasloužíme být s někým, kdo pochopí a ocení náš potenciál, ať jsou naše přednosti jakékoli (každý člověk nějaké má).

5. V životě nepotřebujeme nikoho druhého na to, aby určoval naše limity nebo potřeby. Jsou to naprosto prázdné dedukce, které v první řadě vypovídají o limitech a potřebách té dané kritizující osoby. Ona nemůže mít ani ponětí, čeho jsme ve skutečnosti schopni.

idiotský šéf

6. Některé kapitoly v životě mají jediné poselství: Učit nás, abychom se přestali držet toho, co pro nás není vhodné a co nefunguje.

7. Ať se cítíme sebevíc dávivě a připadá nám současnost jako konec světa, nikdy to tak není. Život má s každým snaživým člověkem větší plány, než aby jen brečel po nocích a cítil se mizerně. Ostatně, časem nás o tom život přesvědčí.

8. Vnitřní klid začne okamžikem, kdy se rozhodneme už žádné osobě nedovolit, aby ovládala naše emoce. Aby pouhé její slovo znamenalo náš pláč, zmar, nicotné pocity.

9. Druzí lidé ztratí vládu nad našimi emocemi v okamžiku, kdy si přestaneme brát osobně to, co o nás říkají. Nezapomeňte, že to, co o nás lidé říkají nebo si o nás myslí, odráží především jejich osobnost a jejich (ne)schopnost nás tak vidět.

10. Nikdo nemůže určovat náš potenciál tím, co nám namluví. Co je pro někoho nemožné, pro nás může být možné. A naopak. Naše limity a schopnosti prosadit se nemají vůbec nic společného s prognózami druhých. Tím spíše, že mnohdy své limity a schopnosti neznáme ani my sami, protože jsme nezažili žádné hraniční situace.

11. připomenutí: Co dělat s cihlami, které po nás druzí házejí?