20 důležitých připomenutí, když nás zabolí odmítnutí jinou osobou

- Reklama 4 -

Motto: Potká koule krychli a jedna druhé říká: Nejsi dost dobrá.

3 minuty na přijímacím pohovoru a dozvíte se, že pro firmu nejste dost zajímaví.

30 let v jedné firmě a slyšíte úplně totéž.

Dva projevy „nepotřebnosti“, stejně hořký pocit. Jak překonat odmínutí, které tolik bolí? A jak mu vůbec rozumět? Co vůbec vypovídá o mé osobě?

Lidé zažijí za život tolik odmítnutí, že je ani nespočítají. Každé netečné oči na ulici, které nás minou bez zájmu o naše přednosti, nás mohou zabolet – pokud to připustíme. Každý rozchod v lásce nám může připadat jako děsivá výpověď o tom, že nejsme dost dobří. Ale je to tak doopravdy?

Vezměme si člověka, který desítky let pracuje v jedné firmě. Jak na něj pohlížet?

Možnost 1: Čím déle je zaměstnanec ve firmě, tím lépe rozumí procesům, je zkušenější, tudíž užitečnější a může zastávat vyšší pozici.

Možnost 2: Čím déle je zaměstnanec ve firmě, tím méně nového ze sebe může firmě dát, je tedy stále méně užitečný a neměl by v kariéře dostávat stále vyšší plat, nýbrž stále nižší.

Která z těchto možností je správná?

Pochopitelně obě. Nezáleží na konkrétním člověku, který je souzen. Záleží na člověku, který ho soudí. Starší zaměstnanec může být na obtíž úplně stejně jako mladší zaměstnanec. A názory na užitečnost jedné osoby se mohou lišit u dvou různých zaměstnavatelů.

Z toho vyplývá: Naučme se být (a nejen v zaměstnání) naprosto v pohodě s tím, že máme jít o dům dál. Jakékoli odmítnutí jinou osobu nás učí přestat se držet toho, co pro nás v této chvíli není správné.

Jak tomu rozumět?

Proč to život dělá

Ohlédneme-li se v životě zpátky, zjistíme, že mnohokrát, když nás život odstrčil od toho, co jsme chtěli, nás ve skutečnosti jen přesměroval k tomu, co jsme potřebovali. V těžké chvíli, kdy jsme čerstvě odmítnuti, si toto neuvědomujeme. Chybí nám něco, co máme až v budoucnost. Totiž časový odstup. Čas jako by dával křídla. Umožňuje se povznést nad minulost a vidět to, co nás trápilo, z nadhledu. Proto v budoucnu většina špatného méně bolí. Někdy jsme schopni se tomu i zasmát.

Nejsme dobří. Fajn. Ale pro koho?

Teď se ale cítíme hořce a zraněně. Samozřejmě, jsme lidé. Už v dávných dobách bylo přežití jedince závislé na tom, že je součástí kmene. Kdo byl vyhnán z komunity, byl vydán napospas divé zvěři. Ten pocit v sobě musíme mít. Strach, že zahyneme…

Navíc nás bolí to, že každé odmítnutí je spojeno s negativním posudkem. Někdo nás zkritizuje, nebo nám jinak dá nám najevo, že NEJSME DOST DOBŘÍ. Ale chybí důležitý dodatek: PRO NĚJ nejsme dost dobří. Jinými slovy: Osoba, která nás odmítá, není v této chvíli dost dobrá pro nás. Ona nevidí, co jí můžeme nabídnout. Nic víc. To, co nám říká, si můžeme přeložit do těchto 3 vět: „Tento vztah, spolupráce nebo příležitost by v této chvíli nefungovaly. Jdi a najdi si lepší vztah, spolupráci nebo příležitost. Poskytuji Ti čas k tomu, ať na sobě zapracuješ a prozkoumáš jiné, vhodnější možnosti.“ Nic z toho ale neznamená, že nejsme dost dobří.

Co nikdy nedělat

První reakcí odmítnutého bývá, že sám sebe začne přehodnocovat. Ptá se: „Co jsem udělal špatně?“ Není špatné nad tím přemýšlet. Ale s mírou. Potom je nutné všechny emoce, které máme, naplnit pozitivním palivem. Pachuť odmítnutí nás musí inspirovat a doslova dokopat k tomu, abychom obrátili jednu nevyhovující stránku a začali psát jinou, příznivější. Kdykoli to neuděláme, kdykoli ustrneme a upadneme do pocitů, že s námi lidé už nikdy nebudou zacházet s respektem nebo dokonce že si žádný respekt nezasloužíme, začneme snižovat svou hodnotu. Při příštím jednání budeme předčasně podlézat a přistupovat na nižší cenu. Přitom se předtím nestalo nic víc než to, že jsme se třeba ocitli jen před pupkáčem, který se ráno přejedl a trpí nadýmáním, má rodinné problémy, v práci nestíhá a ještě se špatně vyspal… nebo je to možná jednoduše idiot. Podle někoho takového chceme snižovat svou hodnotu? Upřímně – kdo je ve skutečnosti schopen poznat, co opravdu dovedeme teď či v budoucnosti, z jednoho e-mailu nebo několikaminutového pohovoru?

Neexistuje žádný důvod, proč by odmítnutí, která se udála v minulosti, měla ovlivňovat naše dnešní kroky a příští tahy. Nezapomeňme, že v první řadě jsme to MY, kdo sděluje ostatním, za co stojíme, a to tím, co ještě akceptujeme od druhé osoby.

Už proto jakékoli odmítnutí druhým člověkem oddělme od své hodnoty. Chraňme si to, kým jsme. Když nebudeme oceňovat a respektovat sami sebe, tak to nikdo jiný neudělá už vůbec.

Kdykoli, ať v soukromí nebo v práci, Vás zabolí něčí odmítnutí, připomeňte si, prosím, těchto 20 faktů:

- Reklama 5 -