Proč děti, které mají všechno, padají do drog. Příběh dívky, která přežila peklo

- Reklama -

„Jak se to mohlo stát? Vždyť moje dítě mělo… všechno!“

Tak se obvykle ptají rodiče, kteří opravdu dětem dávají ze svého pohledu vše důležité. Mobily, luxus, peníze. Jenže to všechno je, vážení rodičové, ZOUFALE málo. Děti potřebují mnohem víc.

Co? Hádejte. Nic to nestojí, a přesto je to k nezaplacení. 

Místo předmluvy

Bude se Vám zdát, že tento článek na FirstClass nepatří. FirstClass je přece o cestě k úspěchu. Jenže co je úspěch?

Pro každého něco jiného. Chýše na Bora Bora. Nové Audi Q7. Koupat se v bianco šecích… každý má cíl jinde.

Když mi bylo 22 let, přemýšlel jsem jen o majetku. Pak mi v rukou umřela máma a já si uvědomil, že je mnoho lidí, pro které vytouženým snem je to, čemu se jiní posmívají, protože se to zdá příliš normální a tak samozřejmé… Jen žít. Přežít ještě alespoň rok.

Šárka F. si vroucně přála to, čemu většina populace nebude rozumět. Mít zpátky prachsprostě obyčejný život. Kluka. Smát se. Chodit do kina. Těšit se na dítě. Nic víc. Ale někdy i tak málo je víc než dost. A to tehdy, když je to nedosažitelné. Když spadnete do drog. Tento článek ukazuje, jak je to děsivě snadné. Pro jakékoli dítě.

Před časem se Šárka dostala k FirstClassu. „Stal jsem se věrnou čtenářkou těchto článků, které mě inspirují a naplňují.“ O to víc jsem šťastný, že démona, který ji srážel do stále větších bažin šest let, nakonec obrátila na lopatky. „Co není snadné, stojí za to,“ zapamatovala si mou nejoblíbenější větu.

Šárka je dnes pyšnou maminkou a o to agilněji chystá osvětové diskuse pro ty bezmocné rodiče, kteří nevědí, jak pomoci svým dětem, kterým se jednou škodolibostí kamarádů změnil svět.

Šárčin příběh byl na stránkách magazínu FC výjimečný. Nebyl moc o penězích. Ale o tom, co je v životě opravdu důležité. Překonat jakékoli peklo. Nevzdat se a nepřestat věřit v obrat, ať nás trápí cokoli.

Protože to je pro mě úspěch.

Měla to být čokoláda…

Motto: „Občas tím hrdinou, na kterého čekáš, aby Ti zachránil život, musíš být Ty sám.“ Edgar Allan Poe

Drogy. Mnozí rodiče si myslí, že to jejich děti nemůže potkat. Právě ti se obvykle nejvíce pletou. „Potkává to děti, kterým rodiče dávají vše včetně peněz. Tedy skoro vše. Zapomínají dětem dávat tu nejdůležitější věc. Nemají na ně čas. Ano, nemají čas jim projevit lásku. A právě tu každé dítě potřebuje ze všeho nejvíc,“ říká Šárka, která také nepatřila do žádné lůzy.

Maminka podnikala, měla krejčovství a byla jím naprosto pohlcená. A Šárce bylo patnáct let… „Pamatuji si, že jsem nic vlastního nesměla. Jen do školy a pak šít. Byla jsem více levná pracovní síla než dcera. Nakonec o tom, co se dělá při první menstruaci, mě musel informovat taťka, protože mamka neměla zrovna čas… Musela jsem žít její sen a nikdy jsem pro mámu nebyla dost dobrá. Stále bylo všechno špatně, i oblékat jsem se musela tak, jak chtěla ona. Tajně jsem se převlékala ve sklepě…“ Tehdy v Šárčině hlavě začala první revolta. Touha žít jakkoli. Jen ne podle rodičů.

„Nějak si ani nevzpomínám, jak všechno začalo. Šla jsem s kamarády na pivko a vím jen, že mi řekli, že si dáme PIKO. Já myslela, že to je nějaká čokoláda.“ Poprvé zakusila pervitin. Jak jednoduché a přímočaré…

Tehdy s kamarády vyjeli na koncert. Protančili celou noc. „Vůbec jsem nevěděla o světě. Bylo to nádherné. A hlavně to bylo zakázané.“ Alespoň chvíli nebyla ta hodná holka, která jde ze školy hned k nitím. A ten únik se jí líbil. Chtěla ho opakovat. Nejprve to byly víkendy. Pak pracovní týden. „Hlavně bylo skvělé, že jsem nemyslela na to, co mě trápí: že tápu a že si mě nikdo nevšímá. Že jsem pro rodiče vzduch. Měla jsem pocit, že mě nikdo nemá rád. A v únicích jsem na to mohla zapomenout.“

Proč jsou sešupy tak rychlé?

A drogy jednosměrka, ve které se necouvá?

Obraťte, prosím, na 2. stránku.