Příběh obyčejného génia: Jak vzniká nápad za miliardy?

- Reklama -

„Každému velkému nápadu předchází velký problém, který potřebuje vyřešit.“ Nick Woodman

Jak si představujete génia? Jako stařečka se silnými brýlemi a bílým vědátorským pláštěm? Hm. A jak se Vám líbí obyčejný šestadvacetiletý surfař? Moc ne? Přesto, jmenuje se Nick a geniální nápad ho napad’.

Potřeboval k tomu ale dvě přísady, z nichž se geniální nápad míchá: neúspěch, který nám nedá spát, a problém, který potřebujeme řešit. Obojím rádi pohrdáme, nad obojím naříkáme a vnímáme to negativně. Aniž si uvědomujeme, jaký poklad se v tom může ukrývat.

Nick s kamerkou

Nicku Woodmanovi bylo 25 let, když neuspěl se svým prvním podnikáním. Založil si tehdy internetovou stránku FunBag, kde nostalgičtí uživatelé mohli hrát retro hry – takové ty rozkostičkované střílečky a adventury z minulého tisíciletí. „Byl to dobrý nápad, ale předběhl dobu,“ říká Nick. Přesněji: Trefil se do špatné doby. Přišel rok 2000 a tzv. dotcom krize. Internetové projekty padaly jako přezrálé švestky. Padla i ta Nickova.

1. klíčový krok: Pokračovat

Byla to první křižovatka. Nick se na ní rozhodl, že bude podnikat dál. Jen vymyslí něco lepšího. (Statistický fakt: 50 % všech podnikání končí hned v prvním roce. 90 % všech podnikání končí do pěti let. Neuspět při prvním pokusu je normální. Nikdo se nenarodil se schopností podnikat. Všichni se to musí nejprve učit. Ani děti neumějí chodit na první dobrou, jen je postavíte na nohy. Také potřebují pády, tudíž zkušenosti, které začnou zhodnocovat. Tu svou zhodnotil i Nick.)

Nick v mládí

2. klíčový krok: Za vášní

Pro pochopení tohoto Nickova kroku musíme ještě více do minulosti. Když bylo Nickovi 8 let, viděl u kamaráda na zdi pokoje plakáty surfařů ze Surfer Magazinu. Vzplanula láska na první pohled. Stal se členem surfařského klubu a už jako školák prodával trička při fotbalových zápasech, aby pro klub vybral nějaké peníze. Ještě na střední škole vstával v 6 hodin ráno, aby z domova (v Athertonu v Silicon Valley) dojel na pobřeží a chytil ranní příliv. Pak běžel do školy a po ní zpět na prkno. „Dnes vidím, že kdybych v životě nešel za svou vášní, surfováním, nikdy bych nevytvořil koncept přenosné kamery,“ vzpomíná. Co se tedy stalo v oněch 26 letech?

Nick po podnikatelském neúspěchu rozhodl, že si dá pětiměsíční pauzu. Vyrazil surfovat do Austrálie a Indonésie. Věřil, že když změní prostředí, změní se myšlenky. A něco ho, odpočatého, trkne, inspiruje. Je úsměvné představit si, jak hloubal po nocích, při procházkách, a přitom nápad měl pořád na očích. Když surfoval. Všichni totiž přehlížíme nejlepší nápady jen proto, že si neumíme připustit, jaký mají potenciál.

Další stránka: Co se dělo a jak Nick pokračoval?