Jak se jeden účetní kvůli rodině naučil podnikat

Jedno z prvních míst vytváří pro sebe. Jak jste poznal vhodný čas pro vlastní odchod ze zaměstnání?

„Každý pozná ten správný čas tehdy, kdy se přestane rozvíjet. Přestane mít čas vlastně na sebe. Moje podnikání nemělo s mým zaměstnáním nic společného a když přijdete umavený z práce, už jste nasupený nejen na své okolí, ale i sám na sebe, včetně svého projektu. Nicméně ani jeden den v zaměstnání nebyl zbytečný. Každý mi pomáhal se více a více ujistit, že potřebuji odejít, že jinak se můj nápad nebude rozvíjet.“

Přepadlo Vás i „kdyby“, co když to nevyjde?

„Nejsem rozhodně bláznivý skokan do nových příležitostí. A tak mi to trvalo déle. Ale když jsem odcházel, měl jsem opravdu ve všech ohledech úplně jasno, že dělám dobře. A i kdybych si pak musel najít novou práci, nebyl by přece konec světa.“

Přesto, kdy přesně ten okamžik nastal?

„Když jsem měl našetřeno na šest měsíčních vydání dopředu. Někdo má možná práh bolesti ještě dál a musí se ubezpečit, že rodinu v případě nouze zajistí třeba celý jeden rok. Mně stačil půlrok. Šetřit zbytečně dál by nemělo smysl.“

Když to dnes hodnotíte – byla půlroční rezerva správný limit?

„Kdybych mohl vrátit čas, určitě bych sám sobě poradil, abych odešel dřív.“

Proč?

„Protože není na co čekat. Čím déle jste rozpolcen a honíte více zajíců, tím méně máte sil zaměřit se pak byť jen na jednoho. Strach varuje před něčím, co se ve skutečnosti nevyskytuje, jen v hlavě.“

Jaké ponaučení jste si vzal?

„Že se bojíme toho, čeho se chceme bát. Krásnou ukázkou je zaměstnání samo. Označuje se za jistotu, ačkoli jisté vůbec není. Kdykoli Vás mohou vyhodit, jakmile se firmě přestane dařit. Ekonomicky zrádné je to jako podnikání. Akorát v podnikání můžete přímo ovlivnit své firemní výsledky a nečekaným padákem se asi nepřekvapíte.“

Co byste doporučoval někomu, kdo dostane podnikatelský nápad při zaměstnání?

„Ať si každý den přivstane a před odchodem do zaměstnání i po návratu z něj pracuje na svém projektu. Je to svíčka jeho budoucnosti, ale i seberealizace. Obrovská vnitřní hodnota. Ať tomu obětuje maximum, knot té svíčky zapálí klidně z obou stran… A když to začne vynášet peníze, ať nezůstává na dvou židlích příliš dlouho, i když to možná vypadá pohodlněji. Mohl by toho jednou litovat.“

Jenže jak poznat, že je produkt už dost dobrý na to, aby ho někdo koupil?

„Co je to dost dobrý? Ten můj se na začátku nedal technicky propojit s více bankovními konty, neuměl tahat z výpisů účtů záznamy o poplatcích – to všechno přišlo až časem. Projekt zdokonaluji už jedenáct let a nikdy nebude hotový. Pořád bude možné něco vylepšovat. A ani o tom nemusím přemýšlet. Zákazníci nám sami píšou, jaké nástroje a funkce by ještě chtěli přidat – teď v souvislosti s chytrými přístroji. Nebo si řekli o webináře. Jen v těch učím šest tisíc zájemců každý měsíc.“

Takže doporučujete příliš nespekulovat nad zdokonalováním produktu?

„Někdo mluví o minimálním životaschopném produktu. Já nevím, co to je. Jestli je něco životaschopné nebo není, se beztak musí ukázat. A ukáže se to tehdy, pokud je produkt v takovém stavu, že vyprovokuje zákazníky k tomu, aby ho objednali nebo pomluvili. Obojí je stejně důležité pro další rozvoj. Tvůrčí tým vůbec tvoří nejen zaměstnanci. Ale potenciální zákazníci především.“

Také přemýšlíte o podnikání a zatím jen sbíráte odvahu a informace? Nenechte si ujít tištěný magazín FC s ukázkami cest k úspěchu. Do čeho se pustili i naši čtenáři? Jakým chybám se vyhnout? Co neopomenout. Magazín Vám zašleme po udání poštovní adresy zde

© Petr Casanova