Jak se jeden účetní kvůli rodině naučil podnikat

- Reklama -

Ještě před deseti lety studoval a pracoval na částečný úvazek jako účetní. Sám potřeboval ušetřit co nejvíce peněz, aby si mohl dovolit větší byt pro očekávaný přírůstek do rodiny. Systém, který vytvořil, mu pomohl. A tak se rozhodl nabídnout ho dalším lidem, kteří také mohli potřebovat ušetřit peníze. Jak prosté.

Jednatřicetiletý Jesse Mecham není žádný megamogul ani střelec, který by se při první příležitosti vrhal do podnikání. Jak v rozhovoru přiznává, spíše se drží při zdi a měří více než dvakrát, než řízne. Přesto dnes, po deseti letech, sám zaměstnává třicet lidí a jeho internetová stránka YouNeedABudget.com ročně inkasuje 4,7 milionu dolarů.

Více než o jeho konkrétním byznysu je to o postupné cestě, kterou může podstoupit každý, kdo má něco, čím může prospět dalším. Může to vydělávat i menší peníze – nakonec Jesse penězi začal, aby nakonec zjistil, že podnikání může přinést mnohem víc…

Jesse

Jesse, jak se z účetního stane podnikatel na internetu?

„Předně, nikdy jsem nerozuměl softwaru ani programování. Na začátku byla jen taková nápomocná tabulka v počítači, kterou jsem si vytvořil pro to, abych měl pod kontrolou, kde mohu ušetřit, kde vydělat. Měl jsem ji jen pro sebe a Julii, svou přítelkyni. Byli jsme bez trvalého příjmu, oba ještě na škole. Donutilo mě to přijmout na částečný úvazek práci účetního, což vypadalo dobře, než jsme asi po roce zjistili, že máme dítě na cestě. A já jsem musel vyřešit společné bydlení, najmout větší byt. Napadlo mě, že co do té doby pomáhalo mně, mohli by využít také jiní lidé.“

Proč vás napadlo vydělat právě rozpočtovým kalendářem?

„Protože neexistoval způsob, jak bych jinak vydělal více peněz. Nemohl jsem pracovat víc hodin, do školy jsem chodit musel a neměl jsem ani co jiného zkusit – neměl jsem totiž na nic čas. Jako zaměstnanec jsem musel odepsat osmdesát hodin týdně, nezbýval mi žádný čas na osobní růst, tehdejší život byl spíše o udržování. Vlastně jsem ani nic neriskoval. Leda to, že mi to nevyjde.“

Kolik peněz jste potřeboval navíc vydělat?

„350 dolarů měsíčně. To bylo nájemné bytu, který nám Julia vybrala.“

Jak jste svoje přehledové tabulky prodával?

„Rozhazoval jsem papírové letáky v bytovém komplexu, kde jsem bydlel. Tento pokus nevyšel. Podruhé jsem už šel s dobou. Tehdy, v roce 2004, internetová společnost Google spustila reklamní systém AdWords, ceny byly nízko, za proklik se dalo zaplatit i 5 centů. První prodej mi to přineslo po dvou týdnech.“

Teď víte, že to trvalo dva týdny. Ale tehdy jste nevěděl, zda se někdo najde. Proč jste to do těch dvou týdnů nevzdal?

„Stanovil jsem si rozpočet, sto dolarů. Do této výše jsem to byl ochoten proinvestovat v AdWords. Ten prodej přišel po 63. dolaru. S velkým ponaučením pro mě.“

S jakým?

„Původně jsem tabulky prodával za 9,95 dolaru. Nikdo se neozval. Ani neklikal na mou reklamu. Kdyby byla cena správná, udržovala by se konverze asi jedno procento – tedy každý stý uživatel, který o produkt projeví zájem, koupí. Ale nekupoval nikdo. Pak mi kamarád řekl, že 9,95 nevypadá opticky dobře. Namítl jsem, že mám cenu přesně zkalkulovanou a nemohu ji snížit. Tak se usmál, ať ji tedy zvýším. Zdvojnásobil jsem ji na 19,95 a ještě ten den přišla první objednávka. To mě naučilo více přemýšlet o cenách i o tom, co všechno hraje roli v nákupním chování člověka.“

To jste si ale prodejem začal jen přivydělávat. Jak se z počítačové tabulky stal profesionální nástroj na internetu a z vás stoprocentní podnikatel?

„Na začátku roku 2006 jsem měl za sebou asi 18 měsíců prodeje. Dokončoval jsem školu a v tom mi přišel mail: Ahoj, jmenuji se Taylor a mohu zlepšit Tvůj produkt, jsem programátor. Ostatně, těch nabídek jsem dostal víc. Taylor byl asi třikrát dražší než ostatní, ale věřil si. To znamená přistoupil na to, že vytvoří profesionální software, ale svůj honorář nedostane hned, nýbrž až po splnění mnou stanovené hranice internetových prodejů. Jinými slovy: tehdy, až se mi vyplatí ho zaplatit. Neměl s tím problém. Věděl, že se tím prokáže, že opravdu zlepšil můj produkt. V listopadu 2006 byla stránka hotova. Pro mě bez rizika. A do několika měsíců jsem opravdu peníze vyplácel.“

Hryzalo Vás v hlavě, že platíte třikrát víc, než byste musel jiným?

„Vůbec ne. Kdykoli lidé mluví o výnosech, zapomínají dodávat důležité slovo: MOŽNÁ. Tady se dobrá práce ukázala. Mimochodem, za dva roky jsem Taylora byl schopen přesvědčit, aby odešel z herního průmyslu, kde dělal vývojáře, a nastoupil na plný úvazek ke mně. Sám si na to vydělal tím, jak dobrý produkt mi vytvořil.“

Jak rychle přibývali další zaměstnanci?

„Rostli jsme velmi pomalu, mou vinou. Jsem příliš opatrný a pokaždé, když někoho najímám, mám hrůzu z toho, že si na toho člověka už nevydělám, zadlužím se, nebudu schopen ho vyhodit, protože mi ho bude líto, zvláště když ho na začátku ujišťuji, jak určitě všechno bude fungovat a že je to práce na celý život… Ale řešil jsem to tak, že jsem lidi přijímal nejprve na částečný úvazek. Ještě dnes dodržuji poměr 50 : 50 mezi lidmi na částečný a úplný úvazek.“

Jak jste ten strach překonal?

„Tím, že jsem viděl, jak radikálně poskočí výkonnost firmy, když nastoupí nový člen. Přijdou úplně jiné nápady, postřehy, přístupy. Není to více stresu, spíše více zábavy. Firma z původní křečovitosti postupuje k uvolněnosti a hlavně je to tím, že mám méně běžných starostí a větší čas na nadhled a vedení týmu. To je dnes moje práce. Všechno ostatním jsem rozdělil zaměstnancům. Ti se mi jen zodpovídají z toho, co sami vymysleli.“

Přesto, jak bylo těžké najmout prvního člověka za sebe?

„Pravý čas jsem poznal ve chvíli, kdy už jsem prostě nemohl a umřel bych pro příchod nějaké posily. To je stav, kdy normálně najímám. Jak říkám, držím se až moc při zdi.“

Kdy je Vám jasné, že posilu ustojíte i ekonomicky?

„Stejný software, který prodávám, používám vlastně i ve své hlavě. A tak než přijmu člověka, vytvořím si složku s fiktivním výplatním příkazem pro tuto novou pozici, a i když u mě ještě nikdo fyzicky nepracuje, virtuálně ho vyplácím. Tak to sleduji pár měsíců. Vím, že jsem poseroutka, ale je to dobrá praxe. Každý by se měl ujistit, že si další sílu může ekonomicky dovolit a že ji nenajímá jen proto, že to dobře zní.“

Zní?

„V mém oboru se lidé neptají, jaké mám tržby, ale kolikačlenný je tým. Podle toho měří růst. Velikost firmy je více představitelná v lidech. A nakonec s tím souhlasím. U podnikatele je podstatnější, aby vytvářel nová pracovní místa. Jinak to není podnikatel, ale jen podnikavec.“

Zajímá Vás, jak se pozná správný okamžik pro odchod ze zaměstnání a dostatečně dobrý produkt, který je vhodné pustit na trh?