O mizerech, kteří se vybarvili: 4 dobré věci na chameleonech

- Reklama -

Motto: Peníze nekazí charakter. Peníze ukazují charakter.

Dám Vám hádanku. Byl tu a není. Přitom žije dál. Kdo je to?

Jistě, chameleon. Tvor schopný se náhle vybarvit podle okolností.

Ale pozor, řeč není jen o zvířatech. Stejně a překvapivě se vybarvují i lidé. V rozporu se vším, co o nich víme nebo se domníváme, najednou chytnou vítr, který je pro ně příznivější. A my jen žasneme.

Vymění nás jako ponožky. Lusknutím prstu. Pomluví nás těmi samými ústy, kterými ještě nedávno vyráběli luzná slova. A když jim ukážeme peníze, obnaží se nejvíc. Omámeni pouhým obrázkem zapřou sebe, prodají druhé.

Jak se může člověk tak proměnit? Jak jsme to mohli nevidět, být tak bláhoví a tolik důvěřovat? Jak jsme s ním mohli ztratit tolik času, který nám již nikdo nevrátí zpět? Tyto otázky, vztek a výčitky. To jediné zůstává po chameleonovi. Dá se vůbec věřit někomu dalšímu?

ruce

Když mi bylo 11, jezdíval jsem za dědečkem na venkov. Přes plot mě vždy zdravila sousedka, básnila, jak má také hodná vnoučata a jak jim vždy dává z důchodu. Časem mě od svého záhonku přestávala zdravit, protože ztrácela zrak. Asi se za to styděla a raději nevycházela, až zjevně oslepla docela. Ale měla psa. Patnáctiletého vlčáka Bena. Viděl jsem, jak ji vodí ven (ano, venčil on ji), jak za ni hlídá za záclonkou. Slyšel jsem i její starou nepohyblivou kočku. Když mňoukla, vlčák ji vzal do tlamy a přenesl k jídlu.

„O babičku je postaráno,“ mnuli si ruce její příbuzní, když se jednou přijeli zajímat, v jakém stavu je. Jednou, zdůrazňuji. Dokud vlčák-pečovatel žil, nepřijeli za ní. Jak pošel, za babičkou přijeli. Aby ji vystěhovali do léčebny. „My na ni přece nemáme čas, máme důležitější věci, práci,“ vysvětlovali mi přes plot správnost pořadí svých hodnot. A já jsem poprvé viděl, že zvíře se o člověka může postarat lépe než vlastní rodina.

Za tou paní jsem jednou byl. Vícekrát jsem to nestihl. V ústavu za Prahou, vykořeněná a sama, rychle sešla a umřela. Její blízcí ji podle ošetřovatelek nenavštívili, přitom já je viděl často – u jejího domku, na který se slétli jako vosy na med. Byli to dobře oblečení lidé s hollywoodskými úsměvy. Člověk by jim věřil…

Byl jsem rád, že mi vstoupili do cesty. Dali mi několik životních zkušeností:

Od jiných lidí nic zbytečně nečekej.

Všichni lidé se mění, jak uznají za vhodné.

A když je chceš opravdu poznat, dej před ně majetek.

Máte s chameleony taky zkušenost? Poznali jste jejich skutečnou povahu, až když bylo pozdě? Máte teď problém s důvěrou k novým lidem? A co kdybyste mi dovolili, abychom se na to všechno podívali z jiného úhlu?

- Reklama -