Jak nemít z dětí losery: 7 přikázání pro rodiče, kteří kážou vodu a pijí víno

Co vidíš v mých očích? Co mohu předpokládat, že poté uvidím v těch Tvých?
- Reklama -

Místo předmluvy:

Děti nejsou dokonalé v poslouchání rodičů.

Ale jsou bezchybné v jejich napodobování.

Proto buďme dětem nejlepším příkladem.

Buďme tím, koho v nich sami chceme vidět.

Všichni rodiče chtějí, aby jejich děti byly chytré a šťastné. Fajn, ale co pro to dělají?

Pardon, teď nemyslím děti. Teď mířím na rodiče.

Jak píšu i v tištěném magazínu FC, děti jsou tak trochu jako mucholapka. Ulpí na nich to, co pochytí. A hlavně jsou jako zrcadlo. Opakují i to, co nechceme.

No jo! Koukám, že ke kamarádství patří hádání...
Není náhoda, že děti ve vztazích přebírají vzorce chování po svých rodičích. Opravdu chceme, aby měly život jako my?

Takže se ptám ještě jednou:

Co rodiče dělají pro to, aby oni sami v životě byli chytřejší a šťastnější?

Nezajímá je snad daleko více výše platu, co nejnižší náklady na bydlení a vlastní blaho? Tomu říkají chytrost a štěstí?

Pozor, tohle jde napříč společností. Bez ohledu na majetek, věk, vzdělání, fandění pravici, či levici.

Tady je můj návrh:

Co kdybychom, milí rodiče, začali OPRAVDU dělat něco pro to, aby naše děti byly chytré a šťastné?

V první řadě: Co kdybychom začali U SEBE?

Ptáte se, jak? Tak:

1) Dělejme to, co říkáme – a buďme vždy pozitivním příkladem

Každý rodič by chtěl být svému dítěti příkladem. A opravdu jím je. Jen už nedomýšlí, jakým vlastně.

To, jestli jsme dětem dobrým příkladem, není o tom, co dětem ŘÍKÁME. Ale o tom, jak ŽIJEME své životy každý den.

Neříkejme dětem, jak mají žít. Zalepme si klidně ústa leukoplastí. Žijme tak, jak je nabádáme, sami a nechme děti, ať nás sledují. Ony to odkoukají. Nesnažme se kázat víno a pít vodu. Praktikujme to, co kážeme. Anebo se na jakékoli kázání raději vykašleme. 

Děti nás pozorují tolik, že ani netušíme, jak moc. A přesně, či zrcadlově, nás napodobují. Jsou to naše kopie. Ony se snaží stát tím, kým jsme. A tak buďme tím, kým chceme, aby děti byly.

Jestliže sami jen plkáme a neděláme to, co po dětech vyžadujeme, nedivme se, že nás děti začnou rychle ignorovat. Děti nenávidí pokrytce. Proto chceme-li udržet jejich respekt, buďme MY SAMI tou změnou, kterou chceme vidět u svých dětí. Dělejme, co od nich očekáváme. Zrcadleme to, co chceme, aby obdivovali. Buďme sami příkladem toho, že poražení končí, když neuspějí, ale vítězové končí, AŽ když uspějí.

Děti jsou tím nejdůležitějším darem, který nám život mohl dát. Za jejich osud neseme odpovědnost. Proto si na ně dělejme čas. Veďme je k tomu, aby věřily V SEBE, tedy aby samy pro sebe byly tou osobou, ke které se mohou s důvěrou obrátit se vším, co je trápí. Ne nezbytně k nám.

Až budeme staří, věřte, že na ničem jiném nebude záležet víc.

Co děti POTŘEBUJÍ cítit a co naopak NESMĚJÍ cítit?

Obraťte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -