Sám sobě koučem aneb 7 otázek pro každý víkend

- Reklama -

1. Jaké příjemné překvapení mi dal tento týden?

Život je natolik dynamický, že neustále obnovuje příležitosti kolem nás. Nikdy si nejsme jisti, kdy dorazí nový poryv větru a co přivane naším směrem. Těm překvapením se otevřeme, věnujme jim pozornost. A to nepřetržitě.

Ty nejlepší objevy v životě totiž přicházejí tehdy, kdy to nejméně čekáme, a na místech, kde by nás je nenapadlo hledat. Přicházejí šokem od lidí, na něž jsme se spoléhali, a naopak potěšením od lidí, od nichž jsme si nic neslibovali. To, po čem jsme se ani neohlíželi, se náhle může změnit ve více, než v co jsme kdy doufali.

Úspěšní tomu říkají tunelové vidění. Jedeme-li v tunelu, je fajn myslet na světlo na konci tunelu. A tím se dát vést. Ale současně je vhodné všímat si okrajů cesty, zdí tunelu. Protože i když jedeme na cíl, můžeme se vybourat.

Nikdo není příliš starý, příliš mladý, příliš vytížený nebo příliš vzdělaný na to, aby nenalézal novou hodnotu v přicházejících neočekávaných příležitostech. Lidé, kteří nic dobrého v uplynulém týdnu neviděli, to přehlédli utopeni v každodenní rutině.

2. Na jakém poučení z tohoto týdne začnu stavět v příštím týdnu?

Touto otázkou mě úspěšní lidé učili rozeznávat rozdíl mezi aktivitou a dosahováním. To, že je někdo naprosto přetížený, ještě neznamená, že se blíží k cíli. Myš, kterou vložíte do běhacího kolečka, se může uběhat. Ale po celodenním maratonu nebude ani o centimetr dál od místa, kde byla ráno.

Mnohdy jsme tak zakleti v rutině, že přehlížíme fatální chyby v již zaběhlých pohybech. Možná si myslíme, že jsme dokonalí. Ne, nejsme. Ve všem, co děláme – jakoukoli dobu –, jsou nedostatky. Učit se můžeme z neúspěchů stejně jako z úspěchů. Z nápadů, které fungovaly, i těch, které selhaly. Přemýšlejme o tom, čeho jsme za minulý týden ne/dosáhli a ze všeho vytáhněme extrakt toho, co je pro nás užitečné do budoucna.

Každý týden je plný ponaučení. I týden, který prolenošíme – ten dokonce nejvíc. Zamýšlejme se nad tím, co nefungovalo a proč. Nebojme se té analýzy. Slouží jen pro tuto chvíli. Jestli se něco nepovedlo, znamená to, že příští týden to můžeme spravit. A lekce, které si z tohoto týdne odneseme, jsou prvním krokem k nápravě.

3. Jsou moje krátkodobé úsilí a moje dlouhodobé cíle v rovnováze?

Z hlediska dlouhodobých cílů nezáleží na tom, co uděláme nebo dosáhneme jednou za čas. Nýbrž na tom, co budeme dělat každý den.

Náš cíl musí odpovídat našim každodenním činům. A naopak naše každodenní činy musejí odpovídat našemu cíli. To, jak trávíme čas, přímo určuje to, kým jsme a kým chceme být. Proto se neustále ujišťujme, že to, kam jdeme, je v rovnováze s tím, kam chceme dojít.

Jestliže nebudeme cvičit, nemá smysl přemýšlet o vytrénované postavě.

Jestliže se nevzděláváme finančně, nemá smysl přemýšlet o více penězích.

Jestliže opakujeme stejné činy, nemá smysl přemýšlet o jiných výsledcích.

Neúspěšní lidé rádi věří, že to někdo jiný za ně zařídí. Nezařídí. Úspěšní pochopili hodnotu každodenní dřiny. Dokážou obětovat krátkodobé lenošení a pohodlnost pro dlouhodobý výsledek. Dávají přednost efektivnímu před snadným. Zatímco neúspěšní hledají nejrychlejší zkratky, úspěšní drží směr, který z dlouhodobého hlediska produkuje skutečné výsledky.

Když nám jde o budoucnost, nepřemýšlejme o každodenní jednoduchosti.

4. Co bylo možné v tomto týdnu zvládnout lépe?

Všichni lidé na světě mají od narození jedno společné: čas. 24 hodin denně. Rozdíly mezi lidmi jsou dány pouze tím, jak zhodnocují svůj čas.

Co dělá dav? Tráví příliš mnoho času tím, co je urgentní. Co hoří. A příliš málo času tím, co je důležité. Pro člověka samotného.

Lidé v davu jsou přepracováni tím, co udělali pro druhé. Ale co za ten týden udělali pro sebe? Produktivita není jenom o dokončování zadaných věcí. Ale o dokončování správných věcí. Proto na konci každého týdne přemýšlejme především o tom, jak jsme vlastně strávili svůj čas.

Všechno jde zdokonalit. Všechno jde dělat chytřeji. Jestliže budeme přemýšlet o tom, jak být efektivnější, zbude nám více času pro to, na čem nám opravdu záleží. Tedy pro to, co dává hodnotu našemu životu. Ať je to třeba rodina, kamarádi nebo naše zájmy.

Nezapomínejme hlavně na přátele. Až se jednou ocitneme na dně, budeme potřebovat pomoc. Buďme jako salašničtí psi, kteří se občas přesvědčí, že mají všechny důležité bytosti opravdu nadohled.

Proč musíme přemýšlet o svém strachu a nejistotě?

Obraťte, prosím, na 3. stránku.