Proč mít vyřešenou minulost: O osudu převozníků, kteří pomohou a za to platí

Prožívala utrpení. Ošklivě ji opustil.

Schoulila se do mé náruče. Co jí scházelo, to jsem jí dal. Co on neměl, na to jsem dbal. Zamiloval jsem se. Abych zachránil ji i sebe – od samoty.

Byl jsem tak šťastný. Tak užitečný. Tak plný života, obětování se, společných plánů.

— Střih v čase

Kde jsem udělal chybu? Proč mi jednoho dne oznámila, že má jiného? Jak může říct, že jeho miluje a nikdy nemilovala? Vždyť jsme přece byli tak šťastni…

Jak to špatné zvrátit? Jak to dobré vrátit? Jak to celé pochopit?

opuštěný

Čím více nemůžeme najít přesnou odpověď v lidech kolem sebe, tím jistější si musíme být, že je v nás. I v tomto strašném případě, který je normálním osudem převozníků.

Převozník je osoba, která druhého převáží ze břehu na břeh. Urychlí jeho přesun přes řeku, který by jinak trval déle a stál by mnoho sil. Ve vztazích takto převážíme jiné vlastní dřinou od neštěstí ke štěstí. Od bezradnosti k cestě. Od negativní minulosti do pozitivní budoucnosti. A stejně jako převozníci na řekách zůstáváme ve své loďce nakonec sami – jen co pasažér vystoupí na druhém břehu. Být převozníkem je ta nejtěžší profese na světě. Za tu službu totiž neplatí zákazník, ale převozník sám. Svým zdravím, zlomeným srdcem a narušenou důvěrou v lidi, ve vztahy.

Převozníci proklínají nebesa. Domnívají se, že za dobrotu, kterou druhým poskytli, sklidili jen hořkost. Jako kdyby ji z druhých tak dlouho vytahovala, až v nich samotných zůstala a zakysala. Téměř vždy se převozníci ptají, co dobrého na tom celém vlastně bylo. Na všem něco pozitivního je. I na tom, když z Vás někdo udělá převozníka. Že si totiž začnete dávat majzla i bacha, abyste tuto chybu ještě někdy opakovali.

Převoznictví je trestem pro ty, kdo honem vstupují do vztahu s člověkem, který nemá vyřešený ten minulý. Jakmile má srdce jinde nebo pouze na půl cesty k Vám, není to žádný partner. Je-li v této chvíli – snad ze slabosti, snad z touhy po zapomnění, snad z vlastního zlého úmyslu ublížit Vám – zatlačen do pozice partnera, sám nedělá správnou věc. Je totiž odtažen od dveří, které vedou do minulosti a které ještě nestihl zavřít. Ano, ty dveře zůstaly otevřené. A jestliže souběžně otevřeme dveře do budoucnosti, co se stane, milí fyzikové? Nastane průvan. Minulost začne proudit do budoucnosti, do každého dne, který prožíváme. Možná i aniž by to ten druhý chtěl, vzpomínky na předchozí vztah se mu neustále vracejí – je to cítit z jeho temných slov, z nepřítomného pohledu, z objetí, které je chladné, odosobněné. I kdyby se ve vztahu s námi snažil dělat správnou věc, nebude ji dělat správně. Protože jediná správná věc, kterou musí udělat správně, je požádat nás o chvíli času na to, aby se mohl pustit našich rukou a odběhl zabouchnout ty staré dveře.

Dělat správné věci je vždycky důležitější než dělat věci správně. Uvědomme si, že lidé se srdcem v minulosti nepotřebují v našem vztahu líbat správně, objímat správně, prožívat společné víkendy správně. Oni se především potřebují vymanit z toho, co je zranilo. Doléčit si ránu. Chce to čas. Nelze předstírat, že žádná rána už v srdci není, když je. Rozveselit zraněného je možné na chvíli, ne na pořád. Protože nezahojená rána stále bolí. A i když už žádnou ránu očima nevidíme, ona se ještě jizví. Jizvení nebývá vidět. Ale zraněného ukrutně svědí. Rána se tím navždy uzavírá. Ale i jizvení potřebuje čas. Vyplatí se počkat. Teprve hotová jizva bude našemu partnerovi vždycky připomínat, jak zle se k němu někdo zachoval, a už nikdy to nebude chtít opakovat vůči nám či jiným. A hlavně si bude vážit naší podpory – v tom, že dostal čas dořešit si minulost. Bez naléhání. Bez výčitek. Bez přetahování.

objetí v neštěstí

Pokud nás trápí, že někdo, na kom nám záleží, kvůli minulosti trpí, ano, stůjme při něm, podporujme ho. Ale nezvedejme ho, pokud o to nepožádá, nevoďme ho k jiné cestě. Nechme ho klečet, vyplakat, nadávat, když to potřebuje. Nechme ho tím vypustit všechno zlé, co v něm předchozí vztah zanechal. Nešpuntujme ho. Ale buďme nablízku. Mějme ruku připravenou. Podržet ho, kdyby padal. Obejmout ho, když se cítí sám. Zvednout tou rukou telefon, když zavolá. Musí vědět, že jsme tu pro něj. Ale jen pokud bude chtít.

Ta poslední věta je klíčová. I jeho krok k nám musí být volba. Je dobré, aby o té možnosti věděl. Ale kroky k nám aby dělal sám. Jinak se začne cítit jako ve vězení. A z vězení se utíká. Při první příležitosti. K prvnímu člověku.

Až moc dobře vím, čím převozníci procházejí. Když ublížíme psovi, může ztratit důvěru k lidem. Když ublížíme člověku, může ztratit víc – důvěru v lásku. Přitom láska nikdy nezklame, zklame vždycky jen člověk. Zklamání v lásce je jako zlomená končetina. Můžeme ji vyléčit, ale ve špatném počasí pořád bolí. Pak máme sklon vyčítat si minulost, hledat na sobě či druhých chyby a zůstávat sami, protože máme dojem, že to bude nejjednodušší řešení. Má-li člověk jenom sebe a zklame se, nerozchází se – zdá se nám. Je to iluze. Potřebujeme druhé. Proto máme ústa – abychom s někým mluvili. Uši – abychom někomu naslouchali. Ruce – abychom někoho objali. Sami sebe tak plně obejmout nedokážeme. A hlavně máme oči, paměť a srdce. Abychom viděli, pamatovali si a už nikdy se tolik nezklamali.

Lidé tak rádi věří, že je někdo zvenčí/shůry zachrání. Ne. Nikdo nás neudělá šťastnými tolik jako my sami. Jestliže pro výkon určitých zaměstnání potřebujeme lékařské vyšetření, pak vstup do vztahu by měl být podmíněn vyšetřením srdce – zda v něm nejsou pozůstatky minulosti. Zda je člověk oproštěn od předchozích vztahů natolik, aby mohl začít nový. Bohužel tak daleko ještě zdravotnictví není. Pokud tedy vstupujeme do vztahu s člověkem, který má za sebou těžký vztah, musíme vyžadovat a věřit mu, že má minulost vyřešenou. A jeho odpovědností je, aby nám nelhal. Protože pak z nás udělá jen převozníka, kterého uprostřed řeky vyklopí a sám v naší loďce pohodlně dovesluje na druhý břeh. Nemít uzavřenou minulost a udělat z člověka jen převozníka považuji za nejhroznější citovou vraždu. Na osobě, která mu přišla pomoci.

Jestliže zrovna Vy a zrovna teď prožíváte převoznictví a ten, komu jste odevzdali celé své srdce, Vám s tím srdcem utekl, takže se cítíte uvnitř prázdní, pak pro Vás je určeno mých 6 následujících doporučení.