O životní věži z kostek aneb 5 důvodů, proč nepřestat být dítětem

- Reklama -

Motto: „Kdykoli směnuješ svůj čas jen za peníze, je to nevýhodný obchod. Protože zpátky svůj čas za peníze nekoupíš.“ Melania Trump, magazín FC 1/2015

„Chováš se jako dítě,“ slýchám občas. Zapýřím se. Kéž by.

Člověk totiž není elektronika. Mobil, notebook, software jsou s každou další verzí lepší, chytřejší, výkonnější. Člověka sice věkem upgradujeme, ale spíše ztrácí přednosti než získává. Ba dokonce, bůhvíkde, jako mucholapka cestou nachytá prach – ztrácí pozitivní vlastnosti, které měl, a získává negativní přístupy, které dítě nemá.

Povězte mi: Kam se to dobré ztrácí?

A kde se to špatné bere?

Zeptejte se ve školce: Kdopak z vás mi zazpívá? Vztyčí se les rukou. Každé malé dítě přece umí nádherně zpívat.

Zeptejte se v základní škole. Čím vyššími ročníky půjdete, ten les rukou bude řídnout. V posluchárně na vysoké se už nepřihlásí nikdo. A dospělý se zeptá: Kolik za to?

Kolikrát v roce si vlastně zpívá dospělý?

Kolikrát má radost?

Kolikrát denně se usmějete Vy?

Dospělí často říkají, že není důvod se smát. Život je přece vážný. Těžký. Svět je zlý. Copak děti žijí v meziplanetárním pásmu? Copak i ony nemají starosti? Copak ani na těžkém, vážném, ustaraném dni se nedá najít něco krásného a pozitivního? To se opravdu musíme životem promračit a protrápit?

Když se jedenáctiletý Tomáš Vejmola z Mníšku pod Brdy rozhodl sušit jablečné křížaly, aby si sám vydělal na počítač, dospělí se mu smáli. Pohrdali jeho rodiči, proč mu ten počítač jen tak nekoupí.

Jenže Tomášovi se z toho stal byznys. Dospělí z výsměchu přešli v nepřejícnost, potažmo nenávist. Platí vůbec daně? Nezanedbává učení? Je vůbec normální? Přece „ztrácí dětství“! – halekali. Ne, právě naopak. On v té chvíli byl naplno dítětem.

Když dosáhl svého cíle, u dospělých úplně skončil. Byla to náhoda. Jeden z milionu. Křížalami se normálně nedá uživit. To akorát že je dítě, tak si od něj kupovali – bylo jim ho líto. – plkali. Dospělí moc rádi ponižují druhé, aby vůbec byli vidět. Nevědí, že vidět mohou být i tak, že vypracují sebe.

Když se rozhlédneme, vidíme svět dospělých.

Plný vlastností, které z dospělých tryskají.

Jsem rád za každé přerostlé dítě, které má úsměv na líci, štěstí v očích a těšení se v srdci.

Kdykoli mi řeknou „Jsi jako dítě“, cítím se poctěn.

Mimo jiné proto, že:

pár prcků

1) Dospělí předem vědí, co nejde. I když to nezkusili. Děti věří, že jít může všechno. A nebojí se to zkusit.

Dejte dětem kostky. Začnou je stavět na sebe. I když se věž zřítí, začnou znovu.

Dospělí rychle ztrácejí trpělivost. Thomas Alva Edison provedl dva tisíce neúspěšných pokusů s bambusem, aby našel správné žhavicí vlákno žárovky. A víte, co se stalo po dvoutisícím pokusu? Přešel na wolfram. Následovalo tentokrát již devět tisíc neúspěšných pokusů, aby žárovku rozsvítil alespoň na pár hodin.

Nešlo to – mohl říct a lidstvu se omluvit.

Ale všechno jde. Už tím, že zkoušíme a přicházíme věcem na kloub, jsme s každým neúspěchem moudřejší a moudřejší. Ne s úspěchem. S neúspěchem. Kdykoli zjistíme, co nefunguje, můžeme postoupit dál, co je vhodnější.

Ostatně proto člověk v dětství zaznamená největší posun.

Dospělý svým negativismem na jednom místě vystojí důlek.

2) Jak je možné, že Steve Jobs věřil, že ohrozí Nokii?