5 zvěrstev, která dělají manažeři s botami aneb Chcete mít na nohách šarpeje?

- Reklama -5

Místo předmluvy: Tento článek nemá pomlouvat majetné lidi. Chápu, že o kvalitní věci je daleko náročnější se starat. Nicméně také nepřehlížím, že mezi bohatými, stejně jako mezi chudými, jsou troubové. V tom není rozdíl. Rozdíl je v tom, že u chudého déle váháte. U bohatého víte hned, na čem jste. Peníze totiž z nikoho lepšího člověka neudělají. Jen zvýrazní vlastnosti, které už máte. Proto mít peníze a dovolit si luxusní věci ještě neznamená být víc než druzí. Buran, který zbohatne, stále není víc než buran, jen s penězi. Naopak má pech, že podle toho, jak zachází s luxusem, se to pozná rychleji.

O mně říkají, že jsem snob. A něco na tom je. Mám rád kvalitní (= drahé věci) a užívám si je. Hlavně boty. Neužívám si je tak, že bych se s nimi mazlil. Ale kvůli své pohodlnosti. Nerad nakupuji. A kvalitní byznysové/společenské boty jsou skoro napořád. Když víte, jak se o ně starat. A navíc se o ně tak staráte.

Kůži kvalitních bot totiž považuji za živý organismus. Je jako ta lidská, dýchá, žije. Když o ni stejně jako o lidskou pečujeme, dobře slouží. Navíc stárnoucí obuv můžeme stejně jako stárnoucího člověka renovovat. Se sebou chodíme k plastickému chirurgovi, odsát si tuk, spravit si oči. Se značkovými botami můžeme jít do jejich „porodnice“, továrny, kde vznikly. Tam je přepychově omladí (záleží na konkrétní značce a rozsahu příslužeb, co bývá v ceně).

výroba

A ve srovnání s oblečením je na kvalitní obuvi nejpohodlnější, že nevyjde z módy. Některé modely se vyrábějí již přes sto let a naopak mají stále větší prestiž a glanc. Jsou jako zralé ženy nebo prošedivělí seladoni – rostou do krásy. A hlavně se nevyhazují. Jakub Lohniský, majitel zastoupení anglické značky Loake, věří na to, že v botníku žijí skřítci. Když jim vyhodíte domeček, tedy opravdu kvalitní boty, jen proto, že jste se o ně neuměli postarat, polezou Vám za trest do jiných bot a budou Vás tlačit… No já nevím, jaká zvěrstva nemají rádi skřítci. Ale vím, jaká nemají rády boty. V rychlosti alespoň pět.

A proč vlastně chlapům – já, heterák – koukám na nohy?

Znám manažery a podnikatele, kteří utrácejí (deseti)tisíce za krásné boty. Ale už ani korunu do péče o ně. Nerad s nimi obchoduji. Protože boty naznačují způsob myšlení. Podle nich poměrně dobře poznáte, kdo je co zač, ještě než promluví. I to, kdo o jednou utracených penězích (nejen za boty) přemýšlí a dál se o ně stará. Stačí pohled a tušíte, co od druhého čekat. Podle čeho?

napínák

1) Bez napínáků

Jedním mrknutím poznáte člověka, který neumí počítat. Podívejte se na jeho boty. Ne, vůbec neřeším značku, barvu nebo styl. Čistě stav kůže. Jako naše pleť křičí celé příběhy. Jeden třeba o tom, jestli někdy viděla napínák do bot.

Dřevěné „chodidlo“, které se vtlačí do použitých bot, je základem péče. Ještě chápu ty byznysmeny, kteří platí drahou hypotéku nebo milenku, moc peněz pro sebe jim nezbývá a špičku (alespoň) si vycpávají zmačkaným papírem (alespoň). Lepší než vůbec nic. Ale napínák je král. Dokonale propne kůži, ta lépe vyschne a vyhladí se drobné vrásky. Něco jako každodenní lifting pleti.

Kvalitní boty, které nenapnete, hlavně po celodenním nošení v psotě (chladu, dešti) či vedru, začnou být v přední části zmačkané jako šarpej, ten roztomilý pejsánek se shrnutou srstí. Tak jako na psovi i na botách je to už nevratné.

Dodám jen jedno: Napínák je levnější než nové boty.

2) Co dělat s kvalitními botami, když provlhnou deštěm?

- Reklama -