Když chceš létat, neptej se slepic, jestli to dokážeš, aneb Proč si mladí tolik nevěří

„Ano, přesně takhle se tyto názory dostaly do mojí hlavy a od té doby byly dlouho mojí pravdou. Skoro celou pubertu jsem si vlastní zbabělost a strach udělat něco pro uskutečnění svých snů ospravedlňovala těmito větami, které jsem slýchala od druhých. Můj slovník se skládal především z NE, NEMŮŽU, NEDOKÁŽU, NEVÍM, NEMÁM, NEUMÍM, NEZVLÁDNU. Vždycky bylo pro mě jednodušší říct si, že to nevyjde, protože… (sem si můžete doplnit, proč zrovna Vám něco nevyjde, ale dříve než tak uděláte, zamyslete se nad tím, kde jste tento názor poprvé zaslechli. U Vás to určitě nebylo.)

Zamyslete se nad tím, kolik takových názorů, přesvědčení a pohledů na svět je Vašich vlastních, z Vaší vlastní zkušenosti, a kolik jich přebíráte od rodiny, přátel a vnějšího okolí. Mladý člověk by měl mít právo získat na všechny věci vlastní pohled, zažít vlastní zkušenost a pojmenovat to, co je PRO NĚJ správné a co špatné. Neměl by mít někým dopředu nalinkovaný život, ve kterém se bude snažit jen přežívat. Měl by mít právo se rozhodnout PODLE SEBE a ne podle toho, co říkají zavedené názory společnosti. Jen tak se mladý člověk může definovat, zjistit, co ho baví a naplňuje, zjistit, kým vlastně je. Jen tak se může jako člověk i jako osobnost vyvíjet a růst. 

Tohle je totiž naše JÁ. Když vím, kdo jsem a co chci ve svém životě, mohu být sebevědomá a věřit ve své přesvědčení. Nemám pak už potřebu znát názor někoho jiného k tomu, abych se dozvěděla, co je pro mě nejlepší, a především nemám problém se rozhodnout a konat.

Jistě se objeví otázka: Ale co když nevím, co chci dělat a co mě baví? V dnešní hektické době totiž děláme jednu základní chybu. Nekomunikujeme! A co je nejhorší, nekomunikujeme ani sami se sebou. Zní to možná úsměvně, ale zkuste si to. Když budete chvíli o samotě, zkuste začít mluvit sami k sobě. Můžete začít s nejzákladnějšími otázkami:

Kdo jsem?

Co chci?

Co mě baví?

Co mám rád?

Co se mi nelíbí?

Baví mě moje práce?

Jsem šťastný?

Poslouchejte se a pozorujte svoje pocity. Cítíte spokojenost, štěstí, odvahu nebo strach, zlobu, nenávist? Jsem si jista tím, že člověk byl přeurčen k tomu aby život prožil, ne přežil, takže to, co obsahuje přijemný pocit, je to správné. U každého je to individuální, protože ne každý chce dělat to stejné.“

Gabriela mi připomíná moji zpupnost. Vztek rodičů, když jsem se rozhodl podnikat. „Ty to přece nemůžeš dokázat! Nemáš žádné zkušenosti! Ty nejsi pro úspěch zrozený,“ přesvědčovali mě. Trvalo mi pětadvacet let, než jsem se na ně přestal zlobit, protože jsem pochopil, že nemluví o mně, ale o sobě. Protože jen jednu osobu mohou lidé znát tak dobře, aby o ní vynášeli soudy. Tou osobou jsou oni sami. Proto když chcete létat, neptejte se slepic, jestli to dokážete. Vždy budou kvokat, že létat není možné. To ale nevypovídá nic o Vás a Vašich schopnostech. Všechno je o JEJICH nevíře a JEJICH neschopnosti létat.

Ke mně dnes táta těžko hledá cestu. Protože se mýlil. Stejně to mají skoro všichni moji přátelé, kteří také neměli být (podle okolí) dost dobří. Jenže oni „náhodou“ jsou. Všichni jsme dost dobří. Protože všichni jsme schopni jednat za sebe, představit si své cíle a dosahovat jich. Neexistuje síla, která by nás zastavila. Jedině my sami. Ostatně Gabriela to popisuje daleko lépe než já:

„Pokud najdete víru v sobě, pokud objevíte svoje schopnosti a svůj životní účel, pokud najdete to, co vás baví, a rozhodnete se naslouchat svému Já, tak se nemusíte modlit k Bohu nebo doufat, že vás jednou vyhledá nějaká Štěstěna nebo osud. Vy tomu půjdete sami naproti, Vy budete vytvářet svoji budoucnost, takzvaný správný čas a správné místo, které nám údajně chybí, a proto své sny odkládáme na „nikdy“. Vy budete příčinou, ne následkem. Pro Vás bude jednodušší vyhledávat příležitosti a sahat po nich.

Promiňte, okolí, ale tohle je moje NOVÁ pravda, moje NOVÉ přesvědčení, protože to je moje VLASTNÍ zkušenost. Možná jsem mladá na takové názory. Ale za mě mluví výsledky a to, že se mladé holce z České republiky opravdu podařilo dosáhnout svých snů a vím, že je to teprve začátek.

Zní to sebevědomě? Ano! Ale o to tady přece jde!“

Co všechno zažívala Gabriela po SuperStar? Proč se rozhodla odejít z Česka? Jak je možné, že si plní své sny v Americe? A proč nepochybuje o tom, že totéž může zažít kdokoli? Jestli Vás to zajímá, jděte na další stránku.