6 důvodů, proč se řídit raději srdcem než rozumem, když chceme být šťastní

- Reklama -

4. Život není závod

Bavím se lidmi, kteří spěchají na vrchol hory, aby mohli vykřikoval: „Podívejte na mě, jsem tu první!“ Domnívají se, že úspěch přichází s nějakým prvenstvím, s protnutím nějaké cílové pásky. Jenže opravdové štěstí a růst vznikají ne v cíli, ale cestou.

Zkusme si užít cestu, ne až cíl. Věnujme pozornost každému kroku a nespěchejme. Cesta k úspěchu není závod. Není důležité být prvním bohatým člověkem na hřbitově a křičet: „Koukněte, já už jsem tady!“

Být šťastni můžeme být po celý život, každý den, ne až na konci. Proměňme tedy cíl, který jsme si vytkli, ve svou cestu. Proč být šťastný až v poslední den života, když můžeme být šťastni od této chvíle pořád?

5. Cesta k největším úspěchům vede přes překážky

„Nemáš pravdu,“ slýcháme. Pokaždé, když mi někdo něco rozmlouvá, se usmívám.

Nevadí mi mýlit se. Mýlím se od narození. Narodil jsem se jako primitiv. Uměl jsem jen dýchat, čurat a řvát. Celý život odstraňuji své neumětelství a ohromně mě to baví. Každé překonání překážky je pro mě úspěch. S každým přelezením odstraním jednu chybu. Musíme chybovat, jinak to nejde.

Nevím, jak Vy, ale mně nedali k životu návod. Musím zkoušet, co funguje. Zkoušení je součást procesu úspěchu. Vypadat jako hlupák je často jediná cesta vpřed.

Smát se nám mohou jen lidé, kteří sami stojí, protože jen takoví lidé nechybují. Ti dokážou celý život mluvit o správné cestě, ohlížet se po ní, místo aby tu cestu opravdu žili.

Nebojme se překážek a selhání. A klidně ať selháváme před jinými. Pokud se budeme bát selhat před druhými, zřejmě nebudeme schopni dělat to, co potřebujeme, abychom obstáli sami před sebou. Nikdy nezáleží na tom, kolikrát spadneme nebo jak blátivá je cesta. Podstatné je za každého počasí a situace udělat krok vpřed.

Lidé, kteří se nestresují svými chybami, bývají velmi často ti, kteří dosahují svých snů. Zkusme patřit mezi ně.

6. Je nemožné potěšit úplně každého úplně vším

Vyškrtněme ze svého okolí lidi, kteří nám říkají, co jsme udělali špatně, ale zapomínají ocenit také to, co jsme udělali správně. Kdykoli se setkáme s někým, kdo nás diskredituje a ponižuje, nesnažme se ho měnit, vlichocovat se mu, bojovat o jeho uznání. A také, to je ještě důležitější, nevěnujme ani kousek místa ve svém srdci nenávidění jeho osoby. Nechme ho někde za sebou s jeho slovy a názory, protože čas, který s takovými lidmi trávíme, je vždycky plýtvání. A jakýkoli drobek nenávisti v srdci zraňuje pouze nás. A víte proč? Protože je V NAŠEM srdci, ne v jeho. Snažme se, aby v nás nebylo nic negativního. Tíží to nás, ne jiné.

Srdce. Je na titulní straně nového vydání tištěného magazínu FC (1/2015). Obsahem je vše, čím můžeme prospět sami sobě. Unikátní vydání zasíláme všem, kteří jsou registrováni zde.

Pro čtenáře žijící v zahraničí bude časopis elektronicky dostupný zde.

© Petr Casanova